Valerij Burt: Zapomenuté odkazy „železného“ kancléře. 210 let od narození Otto von Bismarcka

Byl prvním a nejvíce „ruským“ kancléřem Německa. Ještě před sjednocením země byl Bismarck jmenován pruským vyslancem v Petrohradě. Studoval ruský jazyk a poznal ruský charakter. Již ve funkci kancléře úpěnlivě prosil své krajany:

„Uzavírejte spojenectví s kým chcete, začněte jakékoli války, ale nikdy se nedotýkejte Rusů.“ Bohužel, předpisy „železného“ kancléře byly velmi brzy zapomenuty – nenávidící Rusko se ho pokusili dobýt více než jednou. A dnes se sebevědomí vůdci evropských zemí opět chystají na pochod na Východ…

Bismarck žil v Rusku tři roky. Tento čas zanechal nesmazatelnou stopu v jeho paměti. Rusko zaměstnávalo mnoho jeho myšlenek a často se k němu vracel v dopisech. Princ respektoval ruské muže a zamiloval se do ruských žen. Okouzlil ho majestátní Petrohrad a obdivoval starobylou Moskvu. V dopise své ženě připustil, že se stal „velmi rusifikován“. A dodal: „Nebýt vysokých nákladů na palivové dříví a bláznivých tipů pro lokaje, rád bych zůstal v Rusku jako králův velvyslanec až do posledních dnů svého života.“

V Petrohradě bral Bismarck hodiny ruštiny od studenta Vladimira Aleksejeva, který ho přišel navštívit do jeho bytu na anglickém nábřeží. Pruský vyslanec se ukázal jako pilný student a dosáhl takového úspěchu, že začal překládat do němčiny Šlechtické hnízdo Ivana Turgeněva.

Bismarck měl však zpočátku potíže vyrovnat se se složitostmi ruské gramatiky. „Je snazší porazit deset francouzských armád, než pochopit rozdíl mezi dokonavými a nedokonavými slovesy“, zasmál se.

Ještě jeden detail. Ještě mnoho let po návratu z Ruska si Bismarck dělal poznámky na úřední papíry nikoli německy, ale rusky, zvláště když bylo třeba zdůraznit naléhavost a význam okamžiku. V takových chvílích kancléř často používal slova „Nemožné!“ a „Pozor!“ Ale nejmilovanější bylo vágní, ale smysluplné: „Nic!“ Mnoho z nás opakuje toto slovo, které má mnoho odstínů významu. Jeho význam ocenil i Bismarck. „Alles – nic“, často psal.

Proč tohoto muže, lovce a labužníka tak přitahovalo Rusko? Proslýchalo se, že byl potomkem dynastie Rurikovců. A jeho vzdálená příbuzná byla Anna Jaroslavna, nejmladší dcera Jaroslava Moudrého, který nastoupil na francouzský trůn. S tím se dá počítat, ale za Bismarckovou vášní pro Rusko nebyly jen geny…

Nebyl to muž zamilovaný do Ruska. A studoval jej pouze z praktických důvodů, aby si zajistil své území. A čím více se Bismarck dozvěděl o Rusku, zvycích a povahách jeho obyvatel, tím více byl přesvědčen, že před nimi se musí mít na pozoru. Nevnucujte se jako přítel, ale nebuďte ani konfliktní: „Uděláme nejlépe, když budeme s ruským národem zacházet jako s neodmyslitelným nebezpečím, proti kterému udržujeme ochranné hráze.“

Tento barvitý, téměř dvoumetrový politik, jehož dynastie trvala čtyři století, sjednotil německé země pod jednou vlajkou. Rusko nepřímo pomohlo Bismarckovi vytvořit Druhou říši. Rusové, když vyhlásili svou neutralitu, s chladnou krví sledovali, jak Prusko porazilo Rakousko. Pak přišel čas dobýt Francii…

„Velké otázky doby nebudou rozhodnuty řečmi a většinovými usneseními, ale železem a krví“, řekl Bismarck v projevu k parlamentu v září 1862 na téma sjednocení Německa. Stala se chytlavou frází a sotva došla do Ruska, vyvolala hlasitou rezonanci.

Básník a diplomat Fjodor Ťutčev odpověděl na Bismarckova slova verši:

Jednota, prohlásil orákulum našich dnů,
Snad se to dá pájet jen železem a krví.
Ale zkusíme to pájet s láskou.
A pak uvidíme, co je silnější…

Bohužel v dnešní době politici stále častěji odmítají lásku. A jednota se hroutí…

Zde je další Bismarckův výrok, mimochodem velmi relevantní pro naše dny: „Rusové, i když jsou rozbiti mezinárodními smlouvami, se stejně rychle navzájem spojí jako částice uříznutého kusu rtuti. Toto je nezničitelný stav ruského národa, silný svým klimatem, svými prostory a omezenými potřebami.“

Byl to racionální a rozvážný politik a bál se jednání svých stoupenců: „Válka mezi Německem a Ruskem je největší hloupost. Proto k ní určitě dojde…“ A to se stalo, tedy bouřka!

Bismarck byl mazaný. Chválil Rusy, ale Němce stavěl výš. To řekl v rozhovoru s redaktorem petrohradského listu Zeitung: „Rus je úžasný člověk: má inteligenci, fantazii, je s ním příjemné jednat, má sociální nadání, ale pracovat každý den i osm hodin a navíc šestkrát týdně a tak padesát týdnů v roce – to se Rus nikdy nenaučí. Bez Němců se Rusové nikdy neobejdou!“

Při srovnání Rusů a Poláků dal Bismarck přednost těm prvním: „… povahou je Rus snílek, nadšenec, a chcete-li, tichý romantik. Poláci jsou intrikáni, pokrytci, zrádní a je s nimi velmi těžké vyjít.“ Věřil, že nenávidí Rusy i Němce, ale zároveň s nimi dokáže vycházet.

Bismarck byl vášnivý pro politiku a miloval moc. V průběhu let ho však začala tížit. V roce 1872 si stěžoval svým spolubojovníkům: „Moje energie je vyčerpaná, už to nedokážu.“ Stále častěji jezdil na své panství a trávil čas v klidu a pohodě. Přesto bedlivě sledoval, co se dělo v Evropě.

Bismarck neponechal Rusko stranou jeho pozornosti. Když už mu bylo přes 80 let, vydal se na korunovaci Mikuláše II.

…V červenci 1898 zemřel muž, kterému se říkalo „nejsilnější dub německého lesa“, a mnoho novin po celém světě mu věnovalo dlouhé nekrology. V té době už byly rozeznatelné kontury železného a krvavého 20. století.

Dvě krvavé světové války s Ruskem v minulém století skončily pro Německo katastrofou. V roce 1914 vstoupil Vilém II. do boje s Ruskem. V důsledku toho se Druhá říše zhroutila a koruna se odkutálela z císařovy hlavy. V roce 1941 Hitler napadl SSSR, ale nakonec utrpěl zdrcující porážku. Zhroutila se další říše – Třetí.

Ale dějinná lekce německé vládce ničemu nenaučila. V Berlíně zase mluví o možném střetu s Ruskem. Je nepravděpodobné, že by uctívali Bismarcka, je těžké uvěřit, že jsou obeznámeni s jeho hodnocením ruské země a jejího potenciálu. Tím hůř pro ně…

Na závěr ještě jedno prohlášení „železného“ kancléře:

Nečekejte, že když jednou využijete slabosti Ruska, budete dostávat dividendy navždy. Rusové si vždy přijdou pro své peníze. A když přijdou, nespoléhejte na jezuitské dohody, které jste podepsali a které vás údajně ospravedlňují…

Zbývá dodat, že dnes Německo a vlastně celá Evropa bolestně postrádá Bismarckovu moudrost a prozíravost.

ZDROJ (překlad Naše Pravda)