Takto výstižně a pár desetiletí v předstihu nazval současnou dobu ruský spisovatel Ivan Antonovič Jefremov ve svém románu Mlhovina Andromedy.
My jsme se však už ocitli v její poslední fázi, a to v éře rozštěpení. Jsme součástí společnosti, která je záměrně rozštěpená a roztříštěná až na jednotlivé její částečky, na lidi samotné.
Dokonce i samotní lidé trpí roztříštěností, mravní, duchovní, ale i fyzickou, kterou způsobily mnohé formy otroctví. Nejtěžším a nejnebezpečnějším z nich je otroctví mentální, které obírá člověka o jeho lidskou podstatu, intelektuální a mravní vyspělost tak sofistikovaným způsobem, že si to člověk neuvědomuje a v horším případě to dokonce může pokládat za přednost a úspěch.
Je však možné pokládat za úspěch a přednost nejen úpadek člověka samotného, ale zejména úpadek celé společnosti?
Úpadek člověka způsobilo hrubé, násilné a záměrné potlačování mravnosti a lidskosti. Proto se z něj stává živočišný druh, který už není ani na úrovni zvířete. A kvůli intelektuální, mravní a duchovní roztříštěnosti lidé zapomínají na smysl vlastního bytí. V současnosti jen málo lidí chápe význam a smysl vlastního života.
Množství lidí má sice mnoho znalostí, ale nemá správnou výchovu. Proto lidé často nedokážou své znalosti a schopnosti uplatnit v praxi. To způsobuje více škody než užitku nejen člověku, ale samotné společnosti. Dnes, kdy se současný svět ocitl na pokraji zániku, je otázkou přežití hledat způsoby, jak takové škody napravit. Vrátit člověku jeho podstatu a lidskost a společnosti její význam a funkčnost.
Velkou inspirací, která pomůže lidstvu ukázat správnou cestu a směřování v nápravě škod a odstraňování chyb, je kniha Ivana Antonoviče Jefremova Mlhovina Andromedy. Kniha je nejen fiktivní kronikou historie lidstva, které pochopilo význam svého bytí na Zemi, ale myšlenky, které jsou v ní obsaženy, mají sílu a možnost měnit a formovat současného člověka tak, aby se stal skutečným Člověkem. Člověkem, který dokáže vybudovat funkční, lidsky a sociálně spravedlivou společnost. A toho nelze dosáhnout bez správné výchovy dětí a mladých lidí a bez celoživotního vzdělávání dospělých.
V mysli mi utkvěla slova knižní hrdinky, psychiatričky Evdy Nal, která v kapitole „Škola třetího věku“ přednáší žákům a učitelům této školy o významu výchovy a vzdělávání:
Výchova člověka je jemná práce, která vyžaduje individuální analýzu a velmi opatrný přístup. Doba, kdy společnosti stačili nedbale vychovaní lidé, jejichž nedostatky se omlouvaly dědičností a vrozenou povahou člověka, už dávno pominula. Dnes je každý špatně vychovaný člověk vizitkou celé společnosti a tíživým omylem velkého lidského kolektivu.
Při těchto slovech Evdy Nal jsem dlouho přemýšlela, v jaké společnosti žijeme. Přemýšlela jsem, jaká je společnost, jejíž vizitkou jsou lidé, kteří v současnosti vládnou, prezentují se jako elity, celebrity, osobnosti a vyšší společenská třída, ale i lidé, kteří se chovají jako poslušné stádo, které slepě bez rozmýšlení poslouchá rozkazy a příkazy a vykonává je…
Přemýšlela jsem nad tím, jestli dokážeme něco změnit k lepšímu.
Stane se to jen tehdy, když budeme schopni pochopit, jak společnost záměrně zanedbala výchovu a vzdělávání nejen dětí a mladých lidí, ale i dospělých. Jen tehdy dokážeme postupně napravit všechny škody. A to tím, že se naučíme používat zdravý rozum a tak zbavíme sebe a lidstvo okovů mentálního otroctví. Toho všeho lze dosáhnout, ale člověk musí začít sám od sebe. Nejprve musí vychovávat, vzdělávat a měnit sám sebe a hlavně přijmout odpovědnost za vlastní jednání. Teprve potom smí vychovávat a vzdělávat ostatní. Bez pochopení vlastní podstaty, jejímž základem je mravnost, lidskost, láska a úcta k životu, se žádná změna k lepšímu neděje. Bez převzetí odpovědnosti za vlastní jednání, člověk nedokáže postavit pevné základy zdravě fungující společnosti.
To, zda má lidstvo naději na přežití a budoucnost, je jen v našich rukou. A také to, co zanecháme našim potomkům a jak bude budoucnost vypadat. Proto záleží na každém z nás, co si vybereme. Zda nám bude stačit život prožitý v mentálním otroctví, které nabízí vidinu falešného blahobytu a bohatství. Nebo si vybereme svobodný život, kterého dosáhneme převzetím odpovědnosti za sebe i za společnost.
Pozn. Naší Pravdy:
Krásná mimozemšťanka Oriana (Božidara Turzonovová)
v čs. filmu Akce Bororo (1972):
Váš svět je rozdělený. Jste pyšní a tak málo víte
Čs. film Akce Bororo (1972)