Válka na Ukrajině je víc než jen regionální konflikt – je výrazem hlubokého boje mezi národní suverenitou a globalistickou hegemonií. Rusko je v centru konfliktu – jako poslední velká bašta proti systému totální kontroly, o který usilují nadnárodní elity.
Nový nepřítel: Rusko
To, co kdysi začínalo heslem „Německo musí zahynout“, se v 21. století změnilo na „Rusko musí zahynout“. Západní narativ nemá za cíl dialog, ale destabilizaci, fragmentaci a podmanění Ruska. Důvod: Rusko porušuje pravidla hry stanovená institucemi jako Světové ekonomické fórum, WHO a MMF. Trvá na své suverenitě, zachovává přírodní zdroje a proti technokraticko-globalistické agendě staví svůj vlastní civilizační model.
Ukrajina jako geopolitický nástroj
Puč na Majdanu z roku 2014, podporovaný USA a EU, nebyl výsledkem lidového povstání, ale součástí plánované hybridní války proti Moskvě. Ukrajina se stala geopolitickou šachovou figurkou: přezbrojení NATO, nerespektování minských dohod, využití jako zdroj surovin a jako klín mezi Berlínem a Moskvou. Ruská speciální vojenská operace byla nakonec reakcí na léta trvající spirálu provokací.
Trump jako rušivý faktor pro globalisty
Znovuzvolení Donalda Trumpa v roce 2024 představuje pro globalistickou strategii nepředvídatelný prvek. Trump nezastupuje zájmy nadnárodních elit, ale spíše zájmy pragmaticko-nacionalistické ekonomické elity USA. Jeho opatrný přístup k Putinovi – a jeho odpor k rozšiřování NATO – ukazují na možný konec trvalého válečného stavu v Evropě. Mírová dohoda by geopoliticky posílila Rusko – noční můra pro architekty Velkého resetu.
EU jako poslušný nástroj
Evropa mezitím zůstává uvězněným konstruktem: byrokraté jako von der Leyen, Macron a Kallas působí jako loajální správci cizí agendy. Militarizace postupuje, obyvatelstvo se připravuje na válku a média šíří uniformní propagandu. Suverenita Evropy byla obětována iluzi transatlantické bezpečnosti, která je ve skutečnosti založena na závislosti.
Role Ruska v globálním odporu
Ruský odpor není zaměřen pouze na obranu své územní celistvosti. Hájí také princip národního sebeurčení proti technokratickému kolektivismu, který používá termíny jako „udržitelnost“, „digitalizace“ nebo „globální zdraví“, ale ve skutečnosti znamená sociální kontrolu. Moskva také symbolicky bojuje za všechny síly po celém světě, které se staví proti postupu totální centralizace.
Závěr
Konflikt mezi Ruskem a NATO je zástupnou válkou o budoucnost světového řádu. Skutečný předěl není mezi Východem a Západem, ale mezi státy, které si chtějí zachovat nezávislost, a těmi, které se staly závislými na globalistických institucích. Rusko, ať už se to někomu líbí nebo ne, se zhostilo role poslední hráze proti odlidštěnému světovému řádu.
Otázka zní: Kdo ještě stojí vzpřímeně – a kdo už klečí?