V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout ukončení války ve Vietnamu, dobytí Saigonu.
Ono to bylo takové zvláštní vojenské a politické vítězství. o kterém se, málo platné, moc nerozhodovalo na bitevním poli a přitom to stálo tisíce, milióny lidských životů, těch bitev a krvavých střetnutí zejména na jihu, samozřejmě i na severu, kde severní část Vietnamu byla neustále bombardována během tisíce náletů. Tak tady byla zajímavá věc jednak okolo smrti Ho Či Mina. ke které došlo rok před tím útokem na Saigon a na Hue bylo spousta obětí, ale to tolik propagandisty nebo kritiky té války nezajímalo jako to, že se jednalo o Saigon, protože v Saigonu byla poslední vojenská základna.
Dobytí Saigonu a chaotické konce válek…
Hue už bylo vlastně opuštěné město nebo ze kterého se ta Jihovietnamská armáda a její vojáci rychle stahovali a z toho Saigonu zůstaly jen ty dramatické záběry, jak se lidi perou o místo na střeše americké ambasády v Saigonu a snaží se dostat někam do Ameriky. Přitom se tam samozřejmě kšeftovalo s těmi propouštěcími listy a byl to skutečně boj na život a na smrt o to, kdo se dostane do kterého letadla a ke konci tam zbyly jen ty helikoptéry a trošku to připomíná ten úprk americké armády z Afghánistánu a to zavěšování se bývalých vojáků afghánských, kteří spolupracovali s americkou armádou a chtěli se dostat do bezpečí. Tak to se tady také odehrávalo, jenom ta letadla byla jiného typu a bylo to jinak organizované.
Ale ten Saigon byl vlastně už předem odsouzený k zániku a první, kdo to věděl, byli ti američtí a sovětští politici, protože vlastně došlo k jakémusi narovnání mezi Číňany, Sovětským svazem a armádou Spojených států, takže bitva o Saigon má samozřejmě stejné tragické následky jako ty jiné bitvy, ale byla pod velkým tlakem amerického veřejného mínění ve Spojených státech, lidé se báli jí účastnit nebo neúčastnit. Takže pravda je, že potom ti, kteří se dostali do Spojených států, dostávali penze a dostávali nějaké odměny, ale ta bitva o Saigon byla dramatická a hlavně ještě několik let po jejím skončení bylo možné jít do dneška finančně nepřístupného hotelu Caravela a tam se setkat s tím obsluhujícím vietnamským personálem, který si pamatoval významné důstojníky a poddůstojníky americké armády a ten úprk, který souvisel s evakuací těch podivných jednotek, které tam taky bohatly z takových pokoutních obchodů a zůstávaly tam ještě dávno po skončení války, bylo to prostě chaotické jako jsou konce všech možných válek.
Tak to se odehrávalo i v Hue a Saigonu a dneska se bavíme o tom, jak to asi dopadne na Ukrajině, tak si klidně umíme představit, že to bude mít nějakou podobnou a chaotickou spoušť, kterou tam zanesou ti lidé, kteří se chtějí zachránit nebo chtějí z toho konce války něco získat a zachraňuji svoje majetky a peníze a hlavně nevědí, do které té země se mají obrátit jako do země, kde by mohli získat azylové právo.