Putin by mohl potřebovat Si Ťin-pchingovu pomoc, pokud Trump v případě zhroucení mírových rozhovorů „eskaluje, aby deeskaloval“. Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě od 7. do 10. května je oficiálně zamýšlena jako připomínka 80. výročí konce druhé světové války v Evropě.
Přičemž vrcholem je jeho účast na páteční přehlídce na Rudém náměstí. Kreml ve svém oznámení také zmínil, že s Putinem bude jednat o řadě otázek a podepíše řadu mezivládních dohod, takže by to mohlo mít více obsahu než jen to. Kontext, ve kterém se tato jednání konají, naznačuje, že budou významná.
Zaprvé, Zelenskij implicitně pohrozil, že Ukrajina by mohla na páteční přehlídku zaútočit, což nevyvolalo žádnou veřejnou reakci Trumpa, přestože se ke všem ostatním otázkám vyjádřil, takže to lze interpretovat jako jeho tichý souhlas.
Si Ťin-pching tedy svou účastí podstupuje velmi reálné osobní riziko, ale zároveň projevuje svou důvěru v ruské ozbrojené síly, které mají za úkol chránit jeho a ostatní hosty. Tato propojená gesta jistě ocení Putin a všichni ruští politici.
Mírový proces mezi Ruskem a Ukrajinou, zprostředkovaný USA, se dostal do slepé uličky, kterou ještě zhoršují Trumpovy spekulace, že ho Putin možná jen „popohání“. Čína nemůže realisticky nahradit roli USA, pokud se USA stáhnou, protože nemá na Ukrajinu vliv, ale Si Ťin-pching pravděpodobně od Putina očekává podrobný briefing o tom, co se v poslední době pokazilo a proč. To by mohlo vést k další části jejich rozhovorů o tom, co Rusko plánuje udělat, pokud mírový proces zkolabuje.
Kromě udržení vojenského tempa, jaké tomu bylo po celou dobu, by Rusko mohlo rozšířit svou pozemní kampaň do ukrajinských regionů, na které si Moskva (zatím?) nečiní nárok. Souběžně s tím by Trumpovo postupné vojenské zapojení do konfliktu mohlo vést k jeho „eskalaci za účelem deeskalace“, ať už ve výše uvedeném scénáři, nebo jednoduše jako trest za krach rozhovorů, pokud obviní Putina.
Putin by tak mohl od Si Ťin-pchinga požádat o vojenskou pomoc nebo alespoň o závazek, že nebude dodržovat žádné další sekundární sankce.
Čína Rusku dosud vojenskou pomoc neposlala a některé sankce již neformálně dodržuje, protože Si Ťin-pching nechce USA provokovat. Jeho propočty se však mohly změnit od začátku Trumpovy globální obchodní války, jejímž cílem je kompenzovat působení Číny jako supervelmoci. Pokud Si Ťin-pching věří, že větší ekonomický a/nebo vojenský tlak ze strany USA je nevyhnutelný, pak by mohl Putinovým spekulativním požadavkům vyhovět, ale pouze pokud výhody převáží náklady na urychlení výše zmíněné nátlakové kampaně USA.
Výměnou za to, co požadoval, by Putin mohl ustoupit Si Ťin-pchingovi údajně na nejvýhodnější ceny plynu pro zastavený plynovod Síla Sibiře 2, nabídnout podobně preferenční podmínky pro spolupráci na dalších projektech v oblasti zdrojů (včetně vzácných zemin) a posílit strategickou vojensko-technickou spolupráci.
Stručně řečeno:
Putin by musel opustit rodící se rusko-americké „nové uvolnění napětí“, které má posílit geostrategické vyvažování jeho země, což by z něho mohlo vyvolat riziko, že se Rusko stane jen jakýmsi „mladším partnerem“ Číny.
Jediný scénář, ve kterém by to vážně zvažoval, je, kdyby se mírové rozhovory zhroutily a USA „eskalovaly, aby deeskalaovaly“, což jsou vzhledem k nedávným událostem věrohodné možnosti, a proto by mohl během rozhovorů tento týden s Si Ťin-pchingem uzavřít velkou dohodu, která by vstoupila v platnost pouze v tomto případě.
Pokud tedy chce Trump zabránit Rusku v nastartování čínské supervelmoci, musí donutit Ukrajinu k dalším ústupkům Rusku za ukončení konfliktu za lepších podmínek pro Putina.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).