Politika USA vůči konfliktu bude pravděpodobně záviset na průběhu těchto nadcházejících jednání. Zdá se, že Trump si v příspěvku, který učinil po svém posledním telefonátu s Putinem v pondělí, uvědomil limity zprostředkování třetí strany mezi Ruskem a Ukrajinou. Oznámil „okamžité“ zahájení jednání o příměří mezi nimi, ale upřesnil, že:
Podmínky pro to budou vyjednány mezi oběma stranami, protože to může být jen proto, že znají podrobnosti jednání, o kterých by nikdo jiný nevěděl.
Zde je deset briefingů, které zasazují jeho nejnovější postoj do kontextu:
- 12. března: „Souhlasí Putin s příměřím?“
- 1. dubna: „Trumpova nejnovější hrozba sankcemi proti Rusku naznačuje, že se začíná těšit na dohodu.“
- 4. dubna: „Putinův ekonomický vyslanec pomohl prolomit rusko-americkou patovou situaci ohledně Ukrajiny.“
- 10. dubna: „Jak by se mohly změnit vztahy USA s Ukrajinou a Ruskem, pokud USA upustí od svého mírového úsilí?“
- 28. dubna: „Pět významných neshod vysvětluje Trumpův nově objevený hněv na Putina“
- 2. května: „Dodaná dohoda o nerostných surovinách pravděpodobně povede k dalším americkým balíčkům zbraní pro Ukrajinu“
- 3. května: „Pět výhod, které by USA získaly z donucení Ukrajiny k dalším ústupkům Rusku“
- 10. května: „USA zpřísňují svůj vyjednávací postoj vůči Rusku“
- 13. května: „Zprostředkování třetí strany mezi Ruskem a Ukrajinou se blíží svým limitům“
- 17. května: „Míč je na Trumpově straně po posledních istanbulských jednáních“
Pro shrnutí, USA dosud chtěly, aby Rusko akceptovalo zmrazení linie kontaktu (LOC) výměnou za řadu ziskových (pravděpodobně zaměřených na zdroje) dohod, bez kterých by mohlo být zavedeno další kolo amerických sankcí a možná i rozsáhlé obnovení vojenské pomoci Ukrajině. Sankce jsou stále na stole, ale Trumpův poslední příspěvek byl napsán mnohem zdvořileji než kterékoli předchozí příspěvky, které vyjadřovaly rostoucí netrpělivost s Putinem, což naznačuje, že bylo dosaženo určitého pokroku.
Lze jen spekulovat, čeho během své dvouhodinové diskuse dosáhli, ale Trump naznačil, že tvůrčí ekonomická/energetická diplomacie ze strany USA by mohla zvýšit naděje Ruska na kompromis s Ukrajinou. Napsal, že:
Rusko chce po skončení této katastrofální „krvavé lázně“ se Spojenými státy OBCHODOVAT ve velkém měřítku, a já s tím souhlasím. Toto je pro Rusko obrovská příležitost vytvořit obrovské množství pracovních míst a bohatství. Jeho potenciál je NEOMEZENÝ.
Putin se i nadále staví proti bezpodmínečnému příměří, protože loni v červnu prohlásil, že Rusko s ním bude souhlasit pouze tehdy, pokud se Ukrajina stáhne z celého sporného regionu, vzdá se svých plánů na vstup do NATO a bude odříznuta od všech zahraničních zbraní. Zelenskij po jejich pondělních rozhovorech prohlásil, že Ukrajina se však nestáhne, i když je i nadále odhodlána vstoupit do NATO, a že pro USA bude také těžké přimět Evropany, aby přestali vyzbrojovat Ukrajinu, takže není jasné, jak budou jejich rozhovory o příměří pokračovat.
Putin nicméně po telefonátu s Trumpem také prohlásil, že:
Klíčovou otázkou je nyní samozřejmě to, aby ruská a ukrajinská strana prokázaly své pevné odhodlání k míru a dosáhly kompromisu, který by byl přijatelný pro všechny strany. Je pozoruhodné, že postoj Ruska je jasný. Odstranění základních příčin této krize je pro nás nejdůležitější.
Jeho touha dosáhnout vzájemně přijatelného kompromisu naznačuje, že by mohl projevit větší flexibilitu než dříve, možná zlákán ekonomickými nabídkami USA.
I když si jistě přeje, aby se rodící se rusko-americké „nové uvolnění napětí“ po skončení konfliktu vyvinulo v plnohodnotné strategické partnerství, jeho opětovné potvrzení, že základní příčiny krize musí být odstraněny, by mělo rozptýlit spekulace, že se „prodá“ tím, že se výměnou za to vzdá cílů speciální operace.
Abychom čtenáři připomněli, jde o obnovení ústavní neutrality Ukrajiny, její demilitarizaci, denacifikaci a nyní také o uznání nových realit po referendech ze září 2022.
První a poslední jsou jasné, zatímco další dva ponechávají velký prostor pro interpretaci. To znamená, že Rusko pravděpodobně neudělá kompromis v otázce obnovení ústavní neutrality Ukrajiny nebo stažení se z území, které si nárokuje. Hypoteticky by mohlo zmrazit územní rozměr konfliktu tím, že by se již vojensky nesnažilo získat kontrolu nad celým územím sporných regionů, pokud však zbytek ovládaný Ukrajinou získá autonomii, kterou Donbas získal v Minsku.
Aby bylo jasno, neexistuje žádný náznak, že by se o tom uvažovalo, a jedná se pouze o podložené dohady, stejně jako o návrh na demilitarizovanou oblast „za Dněprem“ ovládanou nezápadními mírovými silami, která by zahrnovala vše severně od hranice provincie a východně od řeky. Poslední zmíněný by mohl představovat vzájemně přijatelný kompromis v otázce demilitarizace a denacifikace, jehož cíle, jak bylo napsáno výše, nechávají velký prostor pro interpretaci, ale nezdá se, že by to bylo součástí jejich současných rozhovorů.
V každém případě jde o to, že demilitarizace a denacifikace by mohly být dva cíle, u kterých by Putin mohl nejrealističtěji dosáhnout kompromisu, ale pouze za účelem zajištění hmatatelného zlepšení dlouhodobých národních bezpečnostních zájmů Ruska. Obecně řečeno to znamená, že Ukrajina buď nesmí do konce konfliktu fungovat jako zástupce NATO, nebo hrozby, kterou stále představuje, musí být odsunuta dále od hranic, čehož by bylo možné dosáhnout prostřednictvím návrhu „za Dněprem“.
V širším smyslu by bylo nejideálnější, kdyby došlo také k zásadnímu sblížení mezi Ruskem a USA, čímž by se výrazně snížila pravděpodobnost, že by nejmocnější člen NATO mohl být manipulován k válce proti Rusku jakýmikoli provokacemi ze strany jeho „darebáckých“ spojenců. Tento výsledek by byl zdaleka nejvýznamnější vzhledem ke svému velkému strategickému významu, takže je možné, že by Putin mohl udělat více kompromisů, než se očekávalo, pokud by si skutečně myslel, že to bude v budoucnu dosažitelné.
Zároveň ho zajímá pouze kompromis, nikoli jednostranné ústupky, jaké požaduje Zelenskij a USA důrazně naznačily, že si je přejí. To znamená, že jakékoli kompromisy, které navrhne, zejména pokud jsou neočekávané, musí Ukrajina a/nebo USA opětovat. Pokud Zelenskij odmítne, pak by bylo na Trumpovi, aby ho donutil k podřízení se, aby neztratil příležitost k míru, kterou by jakékoli neočekávané Putinovy kompromisy nabídly.
Jakákoli Zelenského neposlušnost by musela být striktně řešena, jinak by Trumpův plánovaný „rozsáhlý OBCHOD“ s Ruskem, o kterém se domnívá, že má „NEOMEZENÝ“ potenciál, byl ztracen, stejně jako věrohodná šance, že by později získal Nobelovu cenu míru, jak si přeje za svůj odkaz.
To by mohlo mít podobu zastavení veškeré vojenské zpravodajské pomoci a možná dokonce zajít až tak daleko, že pohrozí sankcemi proti všem evropským zemím, které by v této době vojenskou pomoc nadále poskytovaly.
Trump naznačil možnost opětovného zmrazení vojenské pomoci Ukrajině, když po svém telefonátu s Putinem zmínil:
Toto není naše válka. Toto není moje válka… Myslím tím, že jsme se zapletli do něčeho, do čeho jsme se neměli zapojovat.
Také potvrdil, že Zelenský „není zrovna nejjednodušší člověk, se kterým se dá jednat. Ale myslím, že chce přestat… Doufám, že odpověď zní, že chce to vyřešit.“ Pokud začne vnímat Zelenského jako překážku míru, ne Putina, pak by ho mohl znovu přerušit.
Ďábel se nakonec skrývá v detailech nadcházejících rusko-ukrajinských rozhovorů o příměří, které do značné míry určí, zda USA uvalí sankce na Rusko, nebo Ukrajinu odříznou. Veřejnost není obeznámena s vyjednávací strategií jednotlivých týmů ani s flexibilitou, kterou jim jejich lídři poskytli, takže odteď bude spousta falešných zpráv, spekulací a fundovaných dohadů. Každý by se na to měl připravit a osvěžit si mediální gramotnost, aby nebyl uveden v omyl.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).