Andrew Korybko, PhD: Rusko-ukrajinské rozhovory jsou ve slepé uličce, kterou mohou prolomit pouze USA nebo hrubá síla

Nejrealističtějším nejlepším scénářem pro Rusko by bylo, že se USA vážně pokusí donutit Ukrajinu k ústupkům, Rusko nebude zničujícím způsobem oplácet jakékoli následné zoufalé ukrajinské provokace a Ukrajina kapituluje krátce poté, jakmile jí USA přeruší dodávky výzbroje.

Druhé kolo nově obnovených rusko-ukrajinských rozhovorů v pondělí v Istanbulu žádný pokrok směrem k míru nepřineslo. Obě strany si jednoduše vyměnily svá příslušná memoranda o svých předvídatelně předpokládaných vojensko-politických konečných hrách s nulovým součtem a souhlasily s další výměnou vězňů. Tento výsledek byl očekáván, protože USA dosud nedonutily žádnou z obou stran k ústupkům. Pokud tedy USA nezakročí a nebudou úspěšné, může tuto slepou uličku prolomit pouze hrubá síla.

Co se týče možného řešení americké intervence, měla by s Ukrajinou a/nebo s Ruskem různé podoby, pokud by k tomu někdy došlo. Pokud jde o první, USA by musely věrohodně pohrozit, že zcela odříznou Ukrajinu od vojenské, zpravodajské a ekonomické pomoci, pokud nevyhoví některým Ruskem požadovaných ústupků pro mír, a pak to provést, pokud Zelenskij odmítne. I když Evropané pravděpodobně nebudou následovat, nebudou schopni nahradit tehdy ztracenou roli USA při pomoci Ukrajině.

Pokud jde o podobu, jakou by to mělo s Ruskem, USA by musely uvalit a následně prosadit ochromující sekundární sankce proti všem ruským energetickým klientům bez výjimky, s důrazem na Čínu, Indii, EU a Turecko. Spolu s výše zmíněným nebo místo něj kvůli bolestivé zpětné vazbě, kterou by takové sankce mohly způsobit, by USA mohly také „eskalovat k deeskalaci“ tím, že by zvýšily vojenskou, zpravodajskou a ekonomickou pomoc Ukrajině, i když riskují válku kvůli špatnému odhadu s Ruskem.

Co se týče možného řešení pomocí hrubé síly, i toto by nabralo různé podoby od Ukrajiny a/nebo Ruska, pokud by k němu také někdy došlo. Pokud jde o první, Ukrajina by musela provést dostatek strategických bezpilotních útoků proti Rusku, aby donutila Putina kapitulovat před Zelenského maximalistickými požadavky, aniž by však vyprovokovala zničující odvetu s Orešniky (možná s taktickými atomovkami). Tento cíl je však nereálný, zatímco prostředky jsou extrémně riskantní. Přesto se o to Ukrajina může pokusit.

Pokud jde o formu, kterou by to mohlo mít od Ruska, Putin by musel povolit výše uvedenou odvetu, aby přinutil Zelenského kapitulovat před jeho vlastními maximalistickými požadavky, ale aniž by vyprovokoval Trumpa k „eskalaci k deeskalaci“ v reakci na strach ze ztráty všech investic USA do „Projektu Ukrajina“. Rusko by také muselo být v takovém případě připraveno reagovat na jakékoli zoufalé evropské provokace, jako je formální rozmístění vojáků na Ukrajinu, a zároveň udržet USA mimo boj.

Třetí možné řešení, které by někoho mohlo napadnout, totiž pokračování pozemní kampaně bez amerického nátlaku na žádnou ze stran a bez „eskalování k deeskalaci“ svým vlastním způsobem, by časem nevyhnutelně vedlo zpět k tomuto scénáři. Koneckonců, Trump by byl nucen buď odříznout Ukrajinu, nebo „eskalovat k deeskalaci“, pokud by se frontové linie zhroutily, v takovém případě by pak Ukrajina nebo Rusko mohly „eskalovat k deeskalaci“. Určitá eskalace proto může být nevyhnutelná.

Vezmeme-li v úvahu tuto strategickou dynamiku, nejrealističtějším nejlepším scénářem pro Rusko by tedy bylo, že se USA vážně pokusí donutit Ukrajinu k ústupkům, Rusko nebude zničujícím způsobem oplácet žádné následné zoufalé ukrajinské provokace a Ukrajina kapituluje krátce poté, jakmile ji USA přeruší.

Trumpova poslední rétorika proti Putinovi, jakož i proti sankčnímu zákonodárství jeho spojence Lindsey Grahama bohužel naznačuje, že se na to nechystá, takže by se mohl rozvinout ten nejhorší scénář.

ZDROJ (Překlad Naše Pravda)

Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.

Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.

Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.

Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).