Desítky miliónů tun vyřazených rotorů větrných turbín a solárních panelů končí na skládkách nebo jsou prodávány do zemí třetího světa. Recyklace? Většina z nich není ve skutečnosti možná. Místo toho tento nebezpečný odpad kontaminuje půdu a podzemní vody. To rozhodně není šetrné k životnímu prostředí.
Takzvaná energetická transformace je v Německu i po celém světě propagována jako lék na údajně nepříjemnou změnu klimatu, ale pravda je střízlivá: Větrné turbíny a solární panely zanechávají rostoucí horu toxického odpadu, pro který nikdo nemá plán. Zatímco politici a aktivisté oslavují „zelenou budoucnost“, miliony tun odpadu končí na skládkách nebo v rozvojových zemích. Nedostatek odpovědnosti průmyslu a ignorance politiků ukazují, že energetická transformace je nákladná chyba, která vytváří více problémů, než řeší.
Větrné turbíny: gigantický šrot místo čisté energie
Lopatky rotorů větrných turbín, obrovské struktury vyrobené ze skelných vláken a pryskyřic, jsou symbolem šílenství energetické transformace. Jsou postaveny tak, aby odolaly bouřím, jsou prakticky nerecyklovatelné a hromadí se na skládkách po celém světě. EU předpovídá až 43 miliónů tun odpadu z rotorových listů do roku 2050. V Německu, kde je větrná energie oslavována jako „technologie budoucnosti“, opotřebované listy již končí ve skladech nebo jsou zakopávány. Podobná situace je i v USA, například v Casperu ve Wyomingu. Občanům, kteří financují dotace na toto šílenství vysokými cenami elektřiny a daněmi, tento odpad zbývá.
Experimenty jako pyrolýza nebo nové termoplastické rotorové listy zůstávají drahými experimenty bez vyhlídky na škálovatelnost. V Německu neexistují jasné směrnice pro likvidaci odpadu a provozovatelé se vyhýbají své odpovědnosti. V regionech, jako je Meklenbursko-Přední Pomořansko, kde větrné elektrárny kazí krajinu, roste hněv obyvatel: Proč při prosazování této technologie politici nezohlednili horu odpadu?
Energetická transformace zde ukazuje svou pravou tvář: špatně koncipovaný projekt, který zatěžuje jak životní prostředí, tak občany.
Solární panely: toxický odpad místo zelených snů
Milióny solárních modulů pokrývajících střechy a pole v Německu jsou dalším důkazem klamu klimatických fanatiků. Obsahují malé množství stříbra a mědi, ale jejich recyklace je technická a finanční noční můra. Až 90 procent modulů končí na skládkách, protože recyklace je nerentabilní. Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie se do roku 2050 očekává celosvětově 35 miliónů tun solárního odpadu; v Německu by toto číslo mohlo brzy dosáhnout stovek tisíc tun ročně.
V Evropě, kde energetická transformace stojí miliardy, se likvidace ignoruje. Použité panely jsou často přepravovány (a často nelegálně) do chudých zemí, kde jsou likvidovány bez dodržování environmentálních norem – což je do očí bijící vývoz problémů. Nebezpečí toxických látek, jako jsou těžké kovy, které by mohly kontaminovat půdu a podzemní vody, je skryto. Ale v obecném zeleno-globalistickém šílenství se o to sotva kdo stará.
Zákony: Chaotická mozaika
Regulace likvidace odpadu je globálním selháním. V Německu směrnice EU o elektroodpadu (WEEE) vyžaduje recyklaci solárních modulů, ale její implementace je vtip: Mnoho provozovatelů tyto požadavky ignoruje, protože recyklace je příliš drahá. V USA příklad Washingtonu ukazuje, jak bezzubé takové zákony jsou – existují, ale nikdo je nevymáhá. V Německu obce a zemědělci hrozí, že ponesou náklady na demontáž a likvidaci, zatímco průmysl se své odpovědnosti vyhýbá.
Na rozdíl od konvenčních elektráren, kde jsou ustanovení o vyřazování z provozu povinná, pro větrné a solární elektrárny neexistují téměř žádné předpisy.
V regionech bohatých na větrnou energii, jako je Šlesvicko-Holštýnsko, rostou obavy z toho, že opuštěné elektrárny mohou potenciálně kazit krajinu. Politici, hnaní klimatickou hysterií, tyto problémy ignorovali a zanechali občanům spoustu nevyřešených otázek.
Recyklace jako zelená lež
Toto odvětví troubí o trhu s recyklací, který má údajně hodnotu miliard. Realita je však střízlivá: Výtěžnost materiálu ze solárních modulů je tak nízká, že recyklace zůstává ztrátovým byznysem.
V Německu, kde spotřebitelé financují energetickou transformaci prostřednictvím příplatku k zákonu o obnovitelných zdrojích energie (EEG), chybí škálovatelné technologie pro nakládání s odpadem. Odborníci jako Meng Tao zdůrazňují: Bez zisku nemůže existovat „cirkulární ekonomika“ – další planý slib klimatických bláznů.
Průmysl skrývá skutečné náklady, aby větrné a solární projekty uměle vypadaly levně. Toxické látky ze solárních modulů, jako jsou těžké kovy, však dlouhodobě hrozí znečištěním životního prostředí – skandál, který zelení globalističtí politici ututlávají. Občané, kteří za toto šílenství platí, čelí potenciální ekologické katastrofě. Energetická transformace se ukazuje jako drahý podvod, který není ani udržitelný, ani šetrný k životnímu prostředí.
Klimatické šílenství se odhaluje
Energetická transformace, která je v Německu prezentována jako morální imperativ, je špatně naplánovaná katastrofa.
Rostoucí hory odpadu z větrných turbín a solárních modulů ukazují, že „zelená“ budoucnost je iluzí, která zatěžuje životní prostředí i lidi. Bez závazných zákonů, ziskových recyklačních řešení a poctivého nákladového účetnictví zůstává energetická transformace dystopickým experimentem, který ignoruje realitu.