Je velmi těžké si představit, jak může Ukrajina po tomto zabránit dalším ruským postupům vpřed. Ruské ministerstvo obrany v neděli oznámilo, že jejich síly vstoupily do ukrajinské Dněpropetrovské oblasti, což mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov potvrdil, že je součástí Putinova plánu nárazníkové zóny.
To bylo předvídáno již koncem srpna, jakmile začala bitva o Pokrovsk, ale bylo to dosaženo i bez dobytí tohoto strategického opevněného města. Ruské síly jej po proražení jižní fronty Donbasu jednoduše obešly. Tento vývoj staví Ukrajinu před dilema.
Nyní bude muset současně opevnit dněpropetrovskou frontu spolu s jižní Charkovskou a severní Záporoží pro případ, že Rusko využije své nové pozice k zahájení ofenzívy na kteroukoli z těchto tří. To by mohlo vážně zatížit ukrajinské ozbrojené síly, protože se již nyní snaží zabránit velkému průlomu v Sumské oblasti z Kurska. Ve spojení s ubývající pracovní silou a otázkami ohledně pokračující americké vojensko-zpravodajské pomoci by to mohlo stačit ke kolapsu frontových linií.
Jistě, tento scénář byl za posledních více než 1 200 dní mnohokrát zpochybněn, ale v současnosti se zdá být mnohem bližší než kdy jindy. Pozorovatelé by také neměli zapomínat, že Putin řekl Trumpovi, že odpoví na ukrajinské strategické nálety dronů na začátku tohoto měsíce, což by se mohlo spojit s výše uvedenými dvěma faktory k dosažení tohoto dlouho požadovaného průlomu. Samozřejmě to může být jen symbolická demonstrace síly, ale může to být také něco významnějšího.
Nejlepší šance Ukrajiny, jak tomu zabránit, jsou pro USA, aby buď přiměly Rusko, aby souhlasilo se zmrazením frontových linií, nebo aby přešlo k další ofenzívě. První možnost by mohla být podpořena přístupem cukru a biče, tedy navrhnout lepší strategické partnerství zaměřené na zdroje, než jaké již bylo nabídnuto výměnou za uvalení ochromujících sekundárních sankcí na její energetické zákazníky (konkrétně Čínu a Indii s pravděpodobnými výjimkami pro EU) a/nebo zdvojnásobení vojenské zpravodajské pomoci, pokud bude stále odmítat.
Pokud jde o druhou možnost, 120 000 vojáků, které Ukrajina shromáždila podél běloruských hranic podle prezidenta Alexandra Lukašenka loni v létě, by mohlo překročit buď tuto hranici, a/nebo jednu z mezinárodně uznávaných ruských hranic. Objektivně vzato však obě možnosti mají jen mizivou šanci na úspěch: Rusko dalo jasně najevo, že musí dosáhnout více svých cílů v konfliktu, než přistoupí na jakékoli příměří, zatímco jeho úspěch ve vytlačení Ukrajiny z Kurska nevěstí nic dobrého pro další invaze.
Pravděpodobnost, že Ukrajina sníží své ztráty tím, že bude souhlasit s více ruskými požadavky na mír, je nulová. Proto se může nevyhnutelně rozhodnout, ať už namísto výše uvedených scénářů nebo souběžně s jedním nebo oběma, zintenzivnit své „nekonvenční operace“ proti Rusku. To se týká atentátů, strategických útoků dronů a terorismu. Jediné, co však udělá, je vyprovokovat další (pravděpodobně předimenzovanou) konvenční odvetu ze strany Ruska a bolestně tak oddálit zdánlivě nevyhnutelnou porážku Ukrajiny.
Pohledem směrem ke konci se zdá, že se blíží bod zvratu nebo již byl ve smyslu nevratného posunu vojensko-strategické dynamiky ve prospěch Ruska dosažen. Je velmi těžké si představit, jak se Ukrajina může dostat z tohoto dilematu. Všechny známky nasvědčují tomu, že to není možné, ačkoli konflikt již dříve překvapil pozorovatele na obou stranách, takže to nelze vyloučit. Nicméně je to přitažený scénář a je proto pravděpodobnější, že oficiální porážka Ukrajiny je blízko.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).