Pouze USA jsou schopny toho dosáhnout,
protože Rusko nemá vliv
na politické procesy na Ukrajině.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov začátkem června v Den ruského jazyka slíbil, že „Rusko nenechá Rusy a rusky mluvící lidi v nesnázích a zajistí, aby jejich zákonná práva, včetně práva mluvit svým rodným jazykem, byla plně obnovena. O tomto naléhavém problému budeme i nadále hovořit na mezinárodních platformách. Budeme trvat na jeho vyřešení jakožto předpokladu pro trvalé mírové urovnání ukrajinského konfliktu.“
Podíl ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině
To je v souladu s cílem Ruska v oblasti denacifikace a bylo zahrnuto do memoranda o ukončení konfliktu, které předalo Ukrajině během druhého kola obnovených dvoustranných rozhovorů v Istanbulu. Objektivně vzato je obnovení plných práv ruského jazyka na Ukrajině nezbytné pro udržitelný mír, ale toho lze dosáhnout pouze legislativními změnami. V tom spočívá problém, protože ukraj. Rada nemá zájem o zrušení „zákona o státním jazyce“ z roku 2019, který vstoupil v platnost začátkem roku 2022.
Právě z tohoto důvodu ruské memorandum také požaduje volby do Rady souběžně s prezidentskými volbami, ačkoli by stále neexistovala žádná záruka, že se k moci dostanou síly spřátelené s Ruskem (v kontextu zrušení výše zmíněného zákona) a uplatní tento pragmatický požadavek.
Proto je pro obnovení plných práv ruského jazyka na Ukrajině v konečném důsledku nutné politické inženýrství, ale Rusko nemá vliv na její politické procesy, což dokazuje jeho neschopnost dosáhnout změny.
Tato část ruského cíle denacifikace proto nemusí být splněna, pokud se USA této odpovědnosti neujmou, což by bylo moudré udělat, aby se odstranily kořeny dalšího konfliktu. Koneckonců, dokud nebudou práva ruského jazyka plně obnovena, bude Kreml tuto věc i nadále prosazovat a možná i zváží nějaké tajné akce v jejím úsilí. Miliony diskriminovaných rusky mluvících lidí na Ukrajině by mohly po zrušení stanného práva poskytnout úrodnou náborovou půdu pro takové operace.
Trumpova administrativa se však zatím nezdá být zaujatá, jak dokazuje absence tlaku na Zelenského, aby vyhověla důležitějším ruským požadavkům na mír, jako jsou územní nároky a demilitarizace.
Trump dokonce během svého setkání v Bílém domě s novým německým kancléřem Friedrichem Merzem začátkem června naznačil, že by pro Rusko a Ukrajinu mohlo být lepší, kdyby spolu o něco déle bojovaly, což naznačuje, že se o tyto jemnější detaily míru nezajímá.
I kdyby se o nich dozvěděl a souhlasil s tím, že jsou nejlepším způsobem, jak konflikt udržitelně ukončit, možná pod vlivem svého pragmatického zvláštního vyslance pro Rusko Steva Witkoffa, vyvstaly by otázky ohledně prostředků k politickému inženýrství požadovaného výsledku. Zůstává nejasné, kolik členů Rady bude kandidovat na znovuzvolení, kdo by se jim postavil a jaký by byl jejich postoj k této vysoce citlivé otázce v domácím postkonfliktním kontextu, pokud by vyhráli.
I kdyby tyto podrobnosti byly známy, tajné financování a mediální podpora preferovaných kandidátů by mohla doznat příznivého výsledku jen do určité míry, natož pak politického manipulování s výsledkem, kdy Rada hlasuje pro zrušení „zákona o státním jazyce“ a (nový?) prezident jej nevetuje nebo je přehlasován dvoutřetinovou většinou. Nejrealističtějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je, aby USA podmínily postkonfliktní vojenskou a zpravodajskou pomoc jeho splněním, ale aby se tak stalo, musí Trump přehodnotit celý svůj zamýšlený cíl.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).