Na Západě a na Východě se výchovné a vzdělávací filozofie, praktiky a obsahy výrazně liší. Současné západní vzdělávání klade důraz na individuální rozvoj, často opomíjí kritické myšlení, matematiku a historii, včetně základů filozofie, etiky, morálky.
Nemluvě o kontextuálním vzdělání. To na Východě má tendenci upřednostňovat memorování, standardizované testování a kolektivistické společenské – civilizační hodnoty, matematiku, fyziku, chemii, biologii a historii.
Lze tvrdit, že západní vzdělání podporuje aktivní učení prostřednictvím často neplodných diskusí (místo skutečného dialogu), projektů a praktických aktivit a učitelé působí spíše jako facilitátoři a průvodci než jako šiřitelé vědění. Všeobecné východní vzdělání je často více zaměřeno na učitele, klade důraz na memorování, zejména v předmětech jako jsou matematika a přírodní vědy, skupinová harmonie, sociální odpovědnost a respekt k autoritám.
V případě ČR lze oprávněně klást otázku: Může se český národ sám zachránit, když vymírá přirozenou cestou, politici si přidávají do batohu smrtonosnou válku, a občané si neuvědomují, že je to rétorika války, která povede k neodčinitelným hrůzám a zločinům? Jeví se mi, že nikoho z politiků to nezajímá. Český národ nikdo zachraňovat nebude.
Závěr
Kvalitní vzdělání, které je považováno za pevný základ existence a vývoje národa, státu a civilizace, se více a více stává spíše privilegiem než přirozeným lidským právem. Když jsou lidé zbaveni kvalitního vzdělání, jsou mimo jiné připraveni o nástroje kritického myšlení, ideologizace je zbavuje práva dělat chyby, zpochybňovat a vyžadovat lepší vládnutí.
V teorii informovaní voliči jsou páteří fungující demokracie. Jak můžeme vychovávat informované voliče, když neexistuje kvalitní vzdělání, když lidé vědí, že politika je žumpa a když politici milují chudé a nevzdělané občany? Kruh chudoby, nevědomosti a politické manipulace se rok od roku zvětšuje, nekonečný cyklus voleb umožňuje udržování mas ve stavu nouze a nevědomosti, a dovoluje politikům ovlivňovat voliče penězi (které nejsou a nebudou ve známé podobě), sliby a teatrálností.
Chudoba, o které jenom menšina veřejně mluví a píše, je nejenom otázkou úspěchu, neúspěchu, studu a nedostatku zdrojů, představuje především mechanismus kontroly.
Životní a profesionální zkušenost autora příspěvku dovoluje tvrdit, že chudoba hluboce ovlivňuje schopnost lidí myslet nad rámec přežití, a proto politické otázky se pro ně zdají být vzdálené a nepodstatné. A právě zde a proto vstupují do hry politici, nikoli jako lídři usilující o řešení systémových problémů, nýbrž jako proradné, ješitné a v iluzi o vědění žijící slibotechny.
Volební kampaň sil usilujících o změnu směrem k sociální spravedlnosti a harmonii by proto mohla být vedena slovy Svatováclavského chorálu: Svatý Václave, vévodo České země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynout nám ni budoucím! Souhlasu netřeba.
ZDROJ (redakčně kráceno)