V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout válku na Korejském poloostrově, která trvala tři roky.
Už je to velká část, nebo mohla by to být velká část, polozapomenuté historie, kdyby zájem o události na Korejském poloostrově nebyl oživen aktuální přítomností korejských lidově-demokratických vojáků nebo korejských zbraní na Ukrajině.
Jistě by dokonce i v nedávné minulosti žádného historika nenapadlo, že se jednou bude muset vracet ke Korejské válce z tohoto starobylého zorného úhlu pohledu. Na Korejské válce je zajímavé, že se o ní mluví jako o velmi brutální. Skutečně taková byla, s mnohamiliónovými dodnes nesečtenými oběťmi, ale ta horká fáze války probíhala jenom v roce 1950 až do léta 1951. Severokorejský útok na jižní Koreu, tehdy již Korejskou republiku, a naopak vylodění takzvaných armád Organizace spojených národů, v podstatě americké armády a jejích spojenců pod amerických vojenským velením, a příchod takzvaných čínských dobrovolníků a posunutí bojové frontové linie hluboko do Jižní Koreje, se tak odehrálo během relativně krátké doby. Od léta 1951 do konce roku 1951 se fronta řekněme stabilizovala a pohyb na ní byl jednak v obtížně přístupných skalnatých horách, anebo se odehrával jako bombardování amerického letectva území poloostrova a jako letecké souboje nad Koreou.
Pouze zastavení palby, žádné příměří, natož mír…
Snad by stálo za to připomenout, že pro Korejce je Korejská válka memento mori. A to myslím Korejce v Korejské republice stejně jako v Korejské lidově demokratické republice, protože na obou stranách 38. rovnoběžky dávno uznávají snadno zapamatovatelnou ideu, že Korejský poloostrov trpěl vždycky díky nájezdům z nejbližšího okolí. Také, že imperialisté, jak dodnes nazývají Sovětský svaz a Spojené státy, rozdělili Koreu na severní a jižní část. Stabilizace toho rozdělení skutečně probíhá nejenom v letech 1952 a 1953 a v roce 1953 vrcholí.
Snad bychom si mohli zapamatovat, že vše začíná jednáním o zastavení palby, ne o příměří, jednáním o zastavení palby a výměně zajatců. Teprve druhá fáze znamená začátek jednání o příměří s výhledem na budoucí mírovou smlouvu. Ale ta jednání o příměří, které má různé charakteristické a neklidné epizody, v podstatě trvá a nebylo dokončena ani dodnes, i když vše probíhá pod vlajkou OSN. To znamená, že po desetiletích jednání o příměří ten konflikt je už sedmdesát let zmražený. Jedna, druhá nebo třetí strana se často hlásí k tomu, že chtějí, aby se odehrálo něco jako mírový proces, ale to se stále nedaří. I když Korejci, myslím občany Korejské republiky, když se s nimi setkáte a bavíte se o možnostech spojení Severní a Jižní Koreje, jsou dokonce, protože jsou silně emociálně motivovaní, dojatí až k pláči. Vojenské základny jsou po celém poloostrově, vojenská zařízení také, technologie válečných strojů dostupné, až po ty, které jsou v jiných zemích nepřístupné, a my jim říkáme zbraně hromadného ničení, a doufejme, že pod kontrolou.