Raketový rozvoj umělé inteligence přináší nejen technologický pokrok, ale také rostoucí ekologickou zátěž.
Spotřeba vody, energie a emise oxidu uhličitého spojené s AI ohrožují zdroje i zdraví obyvatel. Kritická diskuse o skrytých nákladech začíná být nevyhnutelná.
Umělá inteligence se stala všudypřítomnou silou, která zasahuje do každodenního života, transformuje průmysl a určuje směr vývoje civilizace. S tímto rychlým rozvojem však přichází otázka, jaké ekologické stopy za sebou AI zanechává. Zatímco veřejnost obdivuje její schopnosti a firmy hovoří o efektivitě, odborníci čím dál hlasitěji upozorňují na její ekologické náklady. A ty nejsou zanedbatelné.
Jedním z nejvážnějších problémů je spotřeba vody. Datová centra, která zajišťují výpočetní výkon pro trénink a provoz AI modelů, využívají obrovské množství vody pro chlazení. Podle deníku The Epoch Times se jedná o přibližně 760 tisíc m³, tedy množství, které by stačilo pokrýt roční spotřebu desetitisíců domácností. A tato voda se ztrácí zejména v oblastech, které již dnes bojují s jejími nedostatky (mezi ně patří Kalifornie, Arizona, Texas, Nevada či Utah).
Nejde ale jen o objem. Server AllSides.com upozorňuje, že v některých centrech se používají chemické látky, které mohou být toxické a dlouhodobě kontaminovat podzemní zdroje pitné vody. Takzvané “věčné chemikálie”, perzistentní látky PFAS, totiž zůstávají v prostředí desítky let a mohou ohrozit zdraví obyvatel i zemědělství.
Neméně závažným problémem je energetická náročnost umělé inteligence. Podle agentury Reuters vzrostla spotřeba elektřiny u čtyř technologických gigantů (Amazonu, Microsoftu, Metě a Googlu) mezi lety 2020 až 2023 v průměru o 150 %. Tento dramatický nárůst souvisí s tím, že AI modely vyžadují extrémní výpočetní kapacitu, což se promítá právě do vyšší spotřeby elektřiny. Bílý dům v jedné ze svých zpráv varoval, že růst datových center může vést ke zvýšení cen energie až o 58 %, zejména pokud bude nutné budovat nové elektrárny nebo posilovat přenosové soustavy.
Autoři zprávy Bílého domu však zdůrazňují, že klíčem je aktivní a zodpovědné řízení ze strany vlád. Bez regulačního rámce, který by určoval, kde a jak může být AI nasazována, hrozí, že přínosy zůstanou jen v teoretické rovině. Je nutné připomenout, že ekologická stopa AI nezačíná až v datových centrech.
Už samotná výroba čipů, které pohánějí neuronové sítě, je náročná na vodu, vzácné kovy a energii. Tyto materiály často pocházejí z rozvojových zemí, kde jejich těžba vede k devastaci přírody i lidských komunit. Když k tomu připočteme rostoucí objem elektroodpadu z výměny hardwaru, stává se jasným, že současný rozvoj AI probíhá bez zohlednění principů udržitelnosti.
Zdravotní a sociální dopady bývají přitom často přehlíženy. Provoz obřích serveroven je spojen s emisemi oxidů dusíku, ozonu a jemného prachu, které zhoršují kvalitu ovzduší. Výzkumy ukazují, že dopady bývají nejcitelnější v komunitách s nižšími příjmy, kde bývají tyto provozy často umístěny. Do roku 2030 by náklady na zdravotní péči spojené s tímto znečištěním mohly přesáhnout 20 miliard dolarů ročně.
Otázkou tedy zůstává, kam chceme vývoj AI směrovat. Pokud bude umělá inteligence chápána jen jako motor zisku, může její rozvoj zničit to, co bychom měli chránit (vodu, čistý vzduch, přírodu). Pokud ale přijmeme odpovědnost a postavíme na první místo udržitelnost, může se stát nástrojem, který přispěje ke zvrácení současné krize.
Veřejná debata o ekologických nákladech umělé inteligence je teprve na začátku. Nejde přitom o technologii jako takovou, ale o způsob, jakým s ní jako společnost nakládáme. Právě teď se rozhoduje, zda se AI stane pomocníkem lidstva, nebo jeho skrytým predátorem.