Když už i Český rozhlas začíná situaci v Gaze označovat jako „hladomor“, je jasné, že tlak na českou vládu roste.
Ministr zahraničí Jan Lipavský zdůrazňuje, že Česká republika bere humanitární pomoc Palestincům vážně, ale on i jeho velvyslankyně v Izraeli Veronika Kuchyňová Šmigolová se používání slova „hladomor“ vyhýbají.
To však neplatí pro jejich hlavního spojence v otázce Izraele, Donalda Trumpa, který prohlásil, že „to jsou skutečné věci hladovění“ („it’s real starvation stuff“). Nebo Keira Starmera, který hovořil o „neúnosné situaci, včetně obrazů hladomoru“. Thomas Friedman z New York Times šel ještě dál, když to nazval „politikou hladomoru“ a vznesl dotaz, jak může židovský demokratický stát, který částečně vzešel z holocaustu, provádět takovou politiku.
Česká vláda se ocitá v rozporu mezi svou loajální obhajobou Izraele a slibem obnovit tradici zahraniční politiky Václava Havla v oblasti podpory demokracie, lidských práv a občanské společnosti. V případě Gazy se havlovská politika „humanitárního bombardování“ na obranu Kosova nebezpečně blíží politice „humanitárního hladomoru“ na obranu Izraele.