Výsledkem je dobré setkání. Trump se odklonil od svého požadavku na příměří a prohlásil, že je důležitější pracovat na trvalém míru než na příměří, které se dodržuje jen zřídka.
Zdá se, že to Trumpa zavazuje k řešení základní příčiny konfliktu, kterou je nejistota Ruska ohledně NATO na všech jeho hranicích.
Putin prohlásil, že setkání znamenalo přechod od konfrontace a hrozeb k dialogu. Už jen tato vyhlídka dávala setkání smysl. To jsou dobré výsledky. Ve světě jaderných zbraní se úroveň napětí stala neudržitelnou.
Polární záře nad severními končinami Aljašky: mírová naděje pro svět.
Aby se naděje mohly naplnit, je třeba rozpoznat a překonat dvě překážky.
- Jednou je neokonzervativní doktrína americké hegemonie.
- Druhou je zájem amerického vojenského-bezpečnostního komplexu. (Nositelé neokonzervativní doktríny hegemonie USA nad zbytkem světa a vojensko-bezpečnostní komplex jsou hlavní a rozhodující síly v tzv. “deep state”, který již dlouho ovládá politiku USA a jejich servisní organizace NATO.)
Doktrína hegemonie vyžaduje překonání Ruska, aby bylo možné dosáhnout unilateralismu Washingtonu. Je tato doktrína příliš institucionalizovaná na to, aby se dala odmítnout?
Rozpočet, vliv na Kongres a moc vojensko-bezpečnostního komplexu vyžadují velkého nepřítele. Tuto roli plní Rusko.
Generál Dwight Eisenhower
Mír za stejných podmínek s Ruskem nepřítele odstraňuje a rozpočet a vliv vojensko-bezpečnostního komplexu klesají. Vojenské základny nebo výrobci zbraní jsou téměř v každém státě (federace USA), což znamená, že tento zájem je také institucionalizován, jak nás varoval prezident Eisenhower.
Otázka, která před námi stojí, tedy zní: nakolik je pravděpodobné, že se Trumpovi podaří dostat NATO a raketové základny z ruských hranic? Vůbec to není pravděpodobné, pokud se pozornost nezaměří na základní problém.
Jak užitečná budou média? Zdůrazňovat, že Putin chtěl schůzku, aby ukázal, že není izolovaný a že se může setkat s americkým prezidentem, jako to dělají Zelenskij a Netanjahu, je špatné.
Schůzka byla náhodná. Trump se sám nachytal.
Jeho hrozba sekundárních sankcí nebo cel vůči Indii a dalším členům BRICS se obrátila proti němu. Tváří v tvář vlastní desetidenní lhůtě musel najít cestu ven. Našel ji v okamžité schůzce s Putinem. Pro Trumpa byla tato schůzka způsobem, jak se dostat z pasti.
Příležitost ukončit konfrontaci, která by pravděpodobně skončila jadernou válkou, je založena na štěstí. Lze tento šťastný výsledek proměnit ve vzájemnou bezpečnostní dohodu? To závisí na síle neokonzervativní doktríny hegemonie a ochotě vojensko-bezpečnostního komplexu akceptovat klesající tržby a zisky. Dokud si neuvědomíme, že tyto dva zájmy jsou překážkami míru, které je třeba překonat, nebude existovat žádný mírový proces.
ZDROJ (Překlad Jana Putzlacher)