Marek Řezanka: Levicové zmrtvýchvstání

Od parlamentních voleb v roce 2021, kdy Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) získala pod 5 % voličských hlasů, a nedostala se do Sněmovny, zaznamenávala v různých typech voleb jeden nezdar za druhým. Dokonce si změnila název na „SOCDEM“, což jí ovšem nijak nepomohlo.

Vzkříšení není smrt…

Pro český mainstream je ovšem příznačné, že o konci levice píše ve chvíli, kdy ta se sjednotila – a má šanci v dalších parlamentních volbách uspět. Až v této chvíli se můžeme dočíst, jak že údajně zemřela sociální demokracie, jejíž metaforická mumie spočívala hluboko pod zemí od roku 2021, a která umírala mnoho let předtím.

V tomto kontextu není od věci poukázat na roli tzv. „salonní levice“. Aniž je třeba kohokoli jmenovat, vymezme si její parametry. K tomuto směru se hlásí ti, kteří na jednu stranu deklarují potřebu starat se o „lidi práce“, matky samoživitelky a lidi na hypotékách, na stranu druhou však titíž podporují kabinet Petra Fialy, emisní povolenky, Green Deal, promigrační politiku či zvyšování výdajů na zbraně. Jsou to ti, kteří se ptají, co že bude s těmi, kteří potřebují ochranu před korporátním vykořisťováním, prekérními smlouvami, deregulací trhu s bydlením nebo zdravotnictvím na dvě rychlosti, s těmi, kdo dnes žijí v nových formách chudoby – od kreativních freelancerů až po stárnoucí sólo pečující, aby na straně druhé odsuzovali ty, kteří s recepty přicházejí, jako populisty.

Jak za potřebné bojovaly za Fialova kabinetu například Středulovy odbory? Pan Středula bohužel vešel do dějin jako neúspěšný prezidentský kandidát, který se vzdal své kandidatury ve prospěch Danuše Nerudové. Odbory již v roce 2018 ztratily svůj symbol, když prodaly Dům odborových svazů.

Oproti tomu tu vzniklo silné hnutí Stačilo!, které nejen sociální problémy pojmenovává, ale přichází s návrhy na jejich řešení – například v oblastech bydlení, zemědělství, energetiky či sociálního systému a zdravotnictví.

Salonní levice ovšem svým odporem ke hnutí Stačilo! dává v prvé řadě najevo, jak vůbec nemyslí vážně, co sama deklaruje. A nejde pouze o oblast sociální, třebaže právě pro lidi propadající se do chudoby je toto hnutí doslova hozeným záchranným kruhem.

Salonní levice má plná ústa kritiky kapitalismu, ale jen do té doby, než se současnému systému někdo skutečně postaví.

Stejně tak je nutné u salonní levice pohlížet na kritiku genocidy v Gaze. Hnutí Stačilo! je na naší politické scéně z možných parlamentních subjektů jediné, které hodlá podnikat kroky k ukončení této genocidy. V tomto bodě dokonce souzní s celoevropským trendem, přesto se vděku salonní levice nedočká. Ta totiž zjevně levicí není. Na demonstrace proti Fialovu režimu nechodila, neboť mu vlastně fandí. Se zvýšenými výdaji na zbrojení souhlasí, a stejně tak podporuje zhoubné emisní povolenky.

Každý volič by si již měl konečně uvědomit, jaký je jeho skutečný zájem, a podle toho se svým hlasem zacházet. Pak mu bude jasno, kde skutečně stojí. Zda Fialově režimu po boku, nebo proti němu.

Lidé sobě…

Hnutí Stačilo! se jeho odpůrci snaží podsunout, že jde prý o podnikatelský projekt a šermují jménem Zdeňka Jandejska. Každý politický subjekt potřebuje mít nějaké sponzory. Narozdíl od ODS či STAN však za Stačilo nestojí největší miliardáři, a hlavně zde v pozadí nejsou podezřelé machinace typu miliardové bitcoinové aféry či kauzy Dozimetr.

Pravdou, kterou nedokážou strávit nejen mainstreamoví novináři, ale i příslušníci salonní levice, je, že na Stačilo! se převážně skládají sami občané drobnými částkami, jako se kdysi skládali na výstavbu Národního divadla. Posílají své příspěvky na konto Institutu českého venkova.

Tohle musí stranám, jež byly v minulosti sponzorovány i Bakalou, jemuž už nikdo neodpáře trefné označení od Miloše Zemana za kauzu bytů OKD, vyloženě ležet v žaludku.

Je vyloženě k smíchu, pokud se naprosto asociálně smýšlející aktivisté, kteří sociálně slabými pohrdají a dnes a denně do nich hustí, jak že se mají nejlépe v historii, snaží Stačilo! pomluvit, že údajně není levicové.

Každý volič nechť sám posoudí, kdo jeho zájmy (ne)hájí. Na to nepotřebuje rady zastánců koalice SPOLU, STAN a Pirátů. Tyto strany již předvedly, co předvedly, a teď je na čase, aby za to od občanů obdržely účet.

Jako scestné lze hodnotit narážky odpůrců Stačilo!, že toto hnutí nemá výrazné levicové tváře. Opak je pravdou: Za Jihočeský kraj vede kandidátní listinu zastupitelka tohoto kraje, JUDr. Jana Turoňová. V letech 2019-2023 působila v sociální demokracii. Je rovněž členkou vedení spolku Svatopluk. Ve své právnické praxi je zapsána Ministerstvem spravedlnosti ČR jako mediátorka se specializací v oboru rodinné mediace. Soustředí se na problematiky migrace, vnější i vnitřní bezpečnosti a rovněž na indoktrinaci českého školství.

V Praze vede do voleb Stačilo! Jana Maláčová, která od června 2015 působila jako ředitelka odboru rodinné politiky a politiky stárnutí na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV). V letech 2018-2021 se stala ministryní tohoto resortu. Za svou podporu sociálně slabých si od svých odpůrců vysloužila přezdívku „Venezuela“, k níž se hrdě hlásí. Na rozdíl od Jany Černochové a celého Fialova kabinetu, totiž nevyhazovala finanční prostředky na nepotřebné předražené zbraně a podporu válečného konfliktu, ale na lepší život českých občanů. Je s podivem, že právě Černochové se nepřezdívá například Severní Korea. Zřejmě zadlužování vadí jen tehdy, směřuje-li na zdravotnictví, školství či sociální systém, ale jak jde o nákup nábojů, je tou nesvatější disciplínou na světě – aspoň v podání takzvaných liberálů.

Jestli zde existuje živoucí symbol levicové alternativy, je jím ekonomka, doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D. Ta sice za Stačilo! nekandiduje, ale stojí za jeho ekonomickým programem.

V Moravskoslezském kraji je jedničkou Stačilo! Ing. Kateřina Konečná, která působí v Evropském parlamentu od roku 2014. Konečná je v Evropském parlamentu místopředsedkyní Vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu (EMIS), místopředsedkyní zvláštního výboru pro Postup Unie pro povolování pesticidů (PEST), členkou Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) a náhradnicí ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch (TRAN).

Lídryní ve Zlínském kraji je jeho levicová zastupitelka, Ing. Marie Pěnčíková.

Jen z tohoto výčtu je patrné, že nejenže má Stačilo! levicové osobnosti s poměrně výraznou politickou stopou, ale že na rozdíl od jiných stran jsou jimi i ženy. To by měla salonní levice s důrazem na genderovou problematiku ocenit. Opět však zjišťujeme, že salonní levici vůbec nejde o nějaký program, ale že je silně zideologizovaná, bohužel ne levicově.

Z výrazných mužských představitelů Hnutí Stačilo! jmenujme Otakara Březinu, starostu obce Kozojídky, zastupitele Libereckého kraje, Stanislava Mackovíka, či Mgr. Jiřího Nedvěda, jenž se soustředí na oblasti školství, kultury a životního prostředí.

Zahraničně politickou koncepci pak hnutí Stačilo zajišťuje prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D., diplomat, bývalý velvyslanec ČR ve Francii a zakladatel spolku Svatopluk. Hnutí Stačilo má i další experty na zahraniční politiku, Mgr. Jiřího Kobzu, vyznamenaného vysokým státním vyznamenáním Arménské republiky – Medailí vděčností, a bývalého ministra zahraničních věcí, PhDr. Lubomíra Zaorálka. Toto je velice důležité, neboť potřebujeme opět oživit ekonomickou diplomacii, zvláště, když se Petr Pavel ve své funkci sám vyoutoval, že není partnerem ani pro Rusko (to ho vnímá jako předního rusofoba), ani pro Čínu (ta s ním kvůli návštěvě dalajlámy přerušila diplomatické kontakty), ale ani pro USA pod vedením D. Trumpa (toho Pavel nazval „odpudivou bytostí“). Každému, kdo se jen trochu zajímá o zahraniční politiku, a ví, že bez dobrých vztahů se zmíněnými velmocemi se neobejdeme, je zřejmé, že nutně potřebujeme takové politické představitele, kteří naše ekonomické zájmy bojkotovat, poškozovat a ničit nebudou. Nezbývá než doufat, že se na naší politické scéně opět objeví někdo formátu Edvarda Beneše či Jana Masaryka, například již zmíněný profesor Drulák, kdo naší žalostně zkoušené diplomacii zkusí vrátit její dávno zašlý lesk.

Mafii nebrat…

Mělo by být naprosto nemyslitelné, aby po prasknutí bitcoinového skandálu byl na resort spravedlnosti nominován kdokoli z ODS (Eva Decroix). Ono by mělo být nepřijatelné, aby Fialova vláda po této kauze ještě nadále pokračovala.

Pokud toto je přípustné, mohou se lidé právem domnívat, že je tato zmíněná miliardová kauza účelně zametána pod koberec. Podobný postup nemá s demokratickými principy společného vůbec nic. To samé se týká kauzy Dozimetr, v níž pro změnu figuruje STAN včetně svého ministra vnitra, jenž má tu drzost mluvit o tom, že v příští vládě má mít toto hnutí i resort spravedlnosti.

Jak si přebrat následující výrok exministra spravedlnosti Blažka na adresu policejních složek: „Dej nám něco na politiky a bude z toho pro tebe podmínka. Jinak se na mnoho let rozluč se svobodou“? Jde o zřejmé obvinění policie z korupce a vydírání. Ještě snad někdo pochybuje, že důvěru v justici a policii podkopává někdo v naší společnosti více než Fialova vláda? Už jen chybí, aby ji plukovník Foltýn označil za ruskou pátou kolonu.

Cirkus zvaný Milion chvilek pro demokracii raději bude vykřikovat hesla proti Babišovi, a tvářit se, že Fialův kabinet má snad něco společného s právním státem a demokracií, a že ho má někdo soudný znovu volit.

Jak Milionu chvilek, tak Voltu – a všem podobným, je třeba vzkázat jediné: Už toho pokrytectví zanechte – je mimořádně trapné a směšné. Snažíte se ze všech sil vyloučit z voleb Stačilo!, které za sebou žádné mafiánské praktiky nemá, a propagujete cosi, co mafiánskými praktikami páchne od hlavy. Kdyby bitcoinová kauza vypukla v Babišově kabinetu, již byste zaplnili náměstí všech větších měst a vykřikovali, jak je nutné naši demokracii spasit. Teď se tváříte, že spasiteli demokracie jsou Rakušan, Blažek či Decroix. Jako silvestrovské číslo by to snad i mohlo člověka pobavit, ale jako projev občasné uvědomělosti je to tragédie přímo shakespearovských rozměrů.

Už je na nikoho nepouštějte…

Zejména bývalí členové sociální demokracie na kandidátních listinách Stačilo! by měli usilovat o návrat voličů, kteří jim v minulých letech přešli k Pirátům, kteří prosazují pro řadu domácností likvidační emisní povolenky a jsou zastánci bezbřehé migrační politiky.

Měli by poukázat na fakt, že Piráti opakovaně deklarují, že by do vlády šli pouze se stranami Fialova kabinetu. Tedy do vlády, v níž již sami působili, a zanechali po sobě velice rozpačitou, až zoufalou, stopu. Shrňme si, v čem všem selhali:

• 1) Slibovali zákon umožňující dostupné bydlení široké populaci potřebných. Tento zákon ovšem neprošel přes vládní partnery Pirátů. A tak to je s jakýmkoli sociálním tématem. Ministr financí, Zbyněk Stanjura, vyslal vzkaz, že hodlá škrtat národní dotace na bydlení, ale i na sport, kulturu, horskou službu či dobrovolné hasiče. Ať tedy Piráti neobelhávají lidi svými velkolepými, ale naprosto nereálnými, vizemi.
• 2) Garantovali svou profesionalitu v oblasti digitalizace. V případě stavebního řízení z toho je jedna velká katastrofa, která stále není napravena.
• 3) Chlubili se svým ministrem zahraničních věcí, který měl být kritický k politice Izraele vůči Izraeli. Dnes tento ministr zavírá obě oči nad genocidou v Gaze, a ještě ji obhajuje.
  Piráti potřebným nepomohou. Nejsou tu pro ně. Jsou tu pro Fialův kabinet. Všichni se mohli přesvědčit, jak dopadlo jejich bombastické heslo: Pusťte nás na ně. Drželi pověstnou basu s ministry ze STANu, a kauza Dozimetr pro ně neexistovala. Nyní by pro jejich voliče mělo platit motto: Pusťte nás k vodě.

Fialova ne-vize

Pevně věřím, že nejen odpůrci, ale především voliči koalice Spolu, zachytili, s čím že jde Petr Fiala do voleb:

• 1) Prý bude reformovat EU a odloží emisní povolenky, o nichž ministr Hladík prohlásil, že Fialova vláda nemá sílu s nimi cokoli udělat.
• 2) Prý zajistí růst ekonomiky, přičemž chce vydávat 3 procenta HDP na zbrojení. To na německé platy nevypadá.
• 3) Prý zavede euro, ale aby slibem neurazil, dodal, že až na to budou vhodné podmínky. Což nebudou nikdy. Zvláště, když Francii hrozí dluhová krize – a Německo uvolnilo dluhovou brzdu. Kam takto zbrojící a dluhově odbrzděná Evropa může dojet, není zase tak těžké predikovat.

Jinými slovy sliby chyby, žádný program, žádná vize. Až by se dalo tvrdit, že tím své voliče uráží, neboť je zjevně pokládá za slaboduché. A to snad ani nemá cenu komentovat honosné řeči o snižování státního dluhu.

Jako vrchol všeho zní heslo o prosperitě a svobodě od někoho, za koho většině z nás poklesla reálná životní úroveň, a kdo znovu zavedl cenzuru, označil nepohodlné názory za dezinformace a vybudoval zrůdnost zvanou strategická komunikace, kde se nediskutuje, ale velí.

Je to na každém…

Jak jsme si zde názorně ukázali, hnutí Stačilo! není ani podnikatelským projektem, ani stranou jednoho muže, v tomto případě Daniela Sterzika. Stačilo! oslovuje voliče jasným a konkrétním programem, není spojeno s kauzami typu Dozimetru či bitcoinovou aférou, a jeho představitelé jsou odborníci s výraznou politickou stopou.

V tuto chvíli už je na každém, zda chce s Fialou vrážet peníze do nábojů a zbraní na stole, nebo podpoří opozici, aby tyto prostředky směřovaly do českého zdravotnictví, školství či sociálního systému.

Záře v tmách

Někdy je tělo zcela vyčerpané,
zdá se, že rána za ranou ho stíhá,
v hlavě je kráter, nohy sváže tíha,
že člověk neví, zda a vůbec vstane.

Jindy je zase duše nalomená,
něco se táhne, táhnout nepřestává,
člověk si přeje, ať je opět zdravá.
Scházívá víra, dokud bolest sténá.

Mnohdy se pocit beznaděje vrývá,
jen pohled na svět – pohled do mraziva.
Nedojde k pádu, když nás někdo chytí.

Podaná ruka – ta tím hlavním bývá,
překlene propast, jež je odpudivá.
Je září ve tmách, přečká vlnobití…