Probíhající procesy budou trvat dlouho, možná i celé jedno pokolení nebo ještě déle, takže očekávání rychlého přechodu k plnohodnotné multipolaritě by měla být zmírněna.
Nedávný summit lídrů ŠOS v Tchien-ťinu znovu upozornil na tuto organizaci, která začala jako prostředek k řešení hraničních sporů mezi Čínou a některými bývalými sovětskými republikami, ale poté se vyvinula v hybridní bezpečnostní a ekonomické uskupení. Poslední akce se zúčastnilo asi dvacet lídrů, včetně indického premiéra Naréndry Módího, který navštívil Čínu poprvé po sedmi letech. Nezápadní média summit označila za zlomový bod v globálním systémovém přechodu k multipolaritě.
Ačkoli je ŠOS více než kdy dříve aktivní vzhledem k začínajícímu sblížení Číny a Indie, za které byly USA neúmyslně zodpovědné, a BRICS je dnes celosvětově známým pojmem, obě organizace budou transformovat globální správu pouze postupně, nikoli náhle, jak někteří očekávají. V první řadě se skládají z velmi různorodých členů, kteří se realisticky shodnou pouze na obecných bodech spolupráce, které jsou v každém případě striktně dobrovolné, protože nic, co prohlásí, není právně závazné.
Co spojuje země ŠOS a BRICS, obzvláště když mezi nimi existuje stále větší překrývání (jak z hlediska členů, tak partnerů), je jejich společný cíl prolomit de facto monopol Západu nad globální správou, aby se vše stalo spravedlivějším pro světovou většinu. Za tímto účelem se snaží prostřednictvím BRICS urychlit procesy finanční multipolarity, aby získaly hmatatelný vliv potřebný k provádění reforem, ale to také vyžaduje odvrácení budoucích scénářů domácí nestability prostřednictvím ŠOS.
Banka BRICS nicméně dodržuje západní protiruské sankce kvůli složité ekonomické provázanosti většiny členů s ní a právě z tohoto důvodu panuje také neochota urychlit dedolarizaci.
Pokud jde o ŠOS, její mechanismy sdílení zpravodajských informací se týkají pouze nekonvenčních hrozeb (tj. terorismu, separatismu a extremismu) a jsou do značné míry brzděny indicko-pákistánskou rivalitou, zatímco obavy týkající se suverenity brání skupině stát se dalším „Varšavským paktem“.
Navzdory těmto omezením světová většina stále spolupracuje úžeji než kdy jindy na dosažení svého cíle postupné transformace globální správy věcí veřejných, což se stalo obzvláště naléhavým kvůli ležérnímu použití síly Trumpem 2.0 (proti Íránu a hrozbě Venezuely) a celním válkám. Čína je v centru tohoto úsilí, ale to neznamená, že jim bude dominovat, jinak by s tím hrdě suverénní Indie a Rusko nesouhlasily, kdyby to očekávaly.
Dokončení probíhajících procesů bude trvat dlouho, možná i celé jedno pokolení nebo i déle, a to z velké části kvůli komplexní ekonomické provázanosti předních zemí, jako je Čína a Indie, se Západem, kterou nelze náhle ukončit, aniž by to způsobilo obrovské škody jejich vlastním zájmům.
Pozorovatelé by proto měli zmírnit jakékoli zbožné přání ohledně rychlého přechodu k plnohodnotné multipolaritě, aby se vyhnuli hlubokému zklamání a případné sklíčenosti.
Budoucnost globální správy bude utvářena bojem mezi Západem a světovou většinou, která si bude chtít udržet svůj de facto monopol a postupně reformovat tento systém tak, aby se vrátil ke svým kořenům zaměřeným na OSN (i když s určitými změnami). Ani jeden z maximalistických scénářů by však nakonec nemusel vstoupit v platnost, takže alternativní instituce zaměřené na specifické regiony, jako je ŠOS vůči Eurasii a Africký svaz (mezinárodní mezivládní organizace sdružující 55 afrických států) vůči Africe, by mohly v některých ohledech postupně nahradit OSN.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující dva diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Problém je v tom, že USA/NATO vnímají normální ekonomický vývoj v jiných zemích a dokonce i ve vlastním obyvatelstvu jako rizikové faktory pro svou vlastní hegemonii. Počítám s akty sabotáže, podobnými zničení plynovodu Nord Stream. Toto je planeta bohatá na cíle, Rusko, Čína a Mongolsko právě podepsaly významnou dohodu o výstavbě plynovodu ze Sibiře do Číny. V zájmu světového míru je třeba tyto typy činů postupně brát pod kontrolu.
Do Ameriky neustále denně proudí drogy z Mexika, Jižní Ameriky a Karibiku. Americké námořnictvo právě zničilo malou loď a zabilo 11 lidí při dobře propagované akci poté, co loď opustila Venezuelu. (Někteří z cestujících mohli být obyčejní migranti, loď nepotřebovala 11člennou posádku.) Zároveň USA vypsaly odměnu 50 milionů dolarů na hlavu venezuelského prezidenta Madura a vyhrožují této zemi válkou. Mohlo by být mnohem snazší dostat pod kontrolu větší mexické zásilky drog, ale cílem je Venezuela, s velkými zásobami ropy, protože je již po mnoho let v politickém konfliktu s USA. Nejde o nic menšího než o výzvu Monroeově doktríně, kterou zde sledujeme. A Maduro se už nestydí, jeho populace má amerických činů plné zuby a v případě útoku mluví o velké válce, zatímco shromažďuje armádu.
► Andreji, pamatuješ si, jak jsi nedávno vyjádřil určité opovržení vůči BRICS, ŠOS atd. a naznačil, že je v hlavách nadšenců mocnější než ve skutečnosti.
Je pravda, že tento blok není mocností, se kterou je třeba počítat, a bylo by snadné se s ním konfrontovat. Z jednoho pohledu je však vidět, že tyto organizace nespěchají s cílem vytlačit stávající západní mocenské struktury a vyhnat je, čímž je znepokojí.
Pouze zaplňují prostor, který je prázdný přirozeným úpadkem Západu, a nabízejí evoluční migraci ze západních finančních spárů, takže Západu nenechávají žádnou mezeru k návratu.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).