Evropská unie by se po splnění tohoto požadavku propadla do naprosté recese, ale to by mohlo být přesně to, co Trump chce, aby zbankrotoval své společnosti a dal tak americkým společnostem větší výhodu na nově bezcelním trhu EU.
Trump o víkendu na sociálních sítích navrhl, aby NATO přestalo nakupovat ruskou ropu a začalo uvalovat cla na Čínu ve výši 50-100 % jako součást svého plánu na rychlé ukončení ukrajinského konfliktu. Slíbil, že uvalí na Rusko „velké sankce“, pokud všichni členové NATO udělají alespoň první zmíněné. Tento návrh je však nerealistický, protože celým důvodem, proč někteří členové NATO pokračovali v nákupu ruské ropy (včetně nepřímého nákupu přes Indii), bylo řízení globálních cen a tím zabránění totální recesi.
Stejně tak by zavedení 50 až 100procentních cel na Čínu vedlo k prudkému nárůstu cen napříč všemi oblastmi, což by se zhoršilo prodejem ruské ropy, což by EU zasadilo těžkou ránu, ačkoli by to mohl být Trumpův cíl, aby přivedl evropské společnosti k bankrotu a tím dal americkým větší výhodu. Důležité je, že pozorovatelé by neměli zapomínat, že se EU díky své jednostranné obchodní dohodě z léta podřídila jako největší vazalský stát USA, takže manipulace s ní do recese by ještě více podpořila zájmy USA.
Totéž platí pro nedávnou zprávu, že Trump chce, aby EU zavedla stoprocentní cla i na Indii. Přestože si s Modim v témže týdnu na sociálních sítích vyměňovali zdvořilostní poznámky a potvrzovali, že obchodní jednání stále probíhají, USA mají stále zájem Indii podřídit si. Zastavení jejího vzestupu jako velmoci, ať už těmito prostředky a/nebo případným pokusem o její balkanizaci, by pomohlo o něco déle udržet upadající unipolární hegemonii USA a možná by tento trend časem i zvrátilo.
Trump by si však měl dávat pozor na to, co si přeje, protože hypotetické splnění jeho návrhů EU vůči Rusku, Indii a Číně (RIC) by se mohlo obrátit proti nim a sblížit všechny tři země. Počínající čínsko-indické sblížení, které bylo neúmyslně vyvoláno tlakem USA na Indii, je již nyní významným vývojem. Připočtěte k tomu dohodu o plynovodu Síla Sibiře 2, na které se Rusko s Čínou dohodlo na okraji summitu Šanghajské organizace spolupráce, a multipolární procesy by se mohly brzy dále zrychlit.
Nicméně nelze předpokládat, že EU zasadí své vlastní ekonomice tak těžkou ránu se všemi politickými důsledky, které by si sama způsobila, jako jsou lidové nepokoje a potenciální výměna vládnoucí elity během příštích voleb. Trump buď přecenil vliv USA na EU, nebo možná cynicky očekává, že jeho návrh neprovedou, a sdílel ho pouze jako odstup pro ospravedlnění jakéhokoli případného nadcházejícího rozhodnutí o distancování USA od konfliktu.
Zároveň údajně zvažuje americkou podporu bezletové zóny zavedené EU alespoň nad částí Ukrajiny jako jednu z bezpečnostních záruk Západu a mohl by se dokonce nebezpečně pokusit z toho udělat hotovou věc, pokud váleční štváči jako Lindsey Graham, kteří ho stále mají na uších, prosadí svou. Tyto obavy ztěžují závěr o přesných Trumpových motivech, takže nelze vyloučit, že by mohl i nadále eskalovat zapojení USA do konfliktu, i když EU jeho návrh nerealizuje.
Celkově existují tři pravděpodobné scénáře, co by se mohlo stát:
- 1) EU vyhoví tím, že zničí svou vlastní ekonomiku výměnou za eskalaci svého zapojení USA do konfliktu;
- 2) EU nevyhoví, ale USA i tak eskalují;
- 3) EU nevyhoví, takže se USA pod touto záminkou od konfliktu distancují.
Nadcházející týdny proto objasní Trumpovu vyvíjející se politiku vůči ukrajinskému konfliktu a obecněji vůči RIC, zatímco se jeho tým snaží přeformulovat velkou euroasijskou strategii USA.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavý je následující diskusní příspěvek
pod zdrojovým článkem autora.
Scénář 1) EU vyhoví tím, že zničí svou vlastní ekonomiku výměnou za to, že USA eskalaci své zapojení do konfliktu ►Obávám se, že toto je nejpravděpodobnější scénář. Naši evropští alfa jsou tak posedlí chimérickou ruskou hrozbou, že se zdá, že na ničem jiném už nezáleží.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).