Tato slova jsem až do dneška pokládal za metaforu. Smrt pana Charlie Kirka však pozměnila můj názor. (Pozn. Naší Pravdy: Proč musel Ch. Kirk zemřít.)
Duším zemřelých se v křesťanských zemích dostává zádušní mše. Tam se ti, co věří, že duši máme, za ni modlí. Nenapadlo mě, že nenávist k člověku přesáhne jeho život v tom smyslu, že se pokusí zaútočit na společnou modlitbu za jeho duši.
Pálily se knihy těchto lidí, roztloukaly jejich kosti a zakazovalo se o nich mluvit. Ale modlit se za jejich duše? Nevím. Tam na věčnost naštěstí naše nenávist a zloba nedosáhne. A vy chcete obrácení se na Boha s prosbou za něčí duši soudit jako nemorální počin, když ani nevěříte, že nějaký Bůh a duše jsou? A pak z těch, co se modlí, udělali spolupachatele zločinů, které jste si sami vymysleli?
Pornoherci z vašich řad káží o morálce a hodnotách a úchylové hrají pro předškoláky divadlo v lese z pohlavních údů, a vy chcete rozhodovat, za čí duši se může kdo pomodlit? Zvrácenosti vydáváte za normu a mrzačíte dětský svět a stále máte málo! Kde skončí vaše nároky a jak bude vypadat ten váš svět?
Saháte do míst, o kterých nevěříte, že vůbec jsou a myslíte, že nejsou hranice a je vám vše dovoleno. Vaše pýcha je zničující, a jestli se vaše šílené představy nepodaří zastavit, zničí nás všechny.