Z iniciativy předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové se ve středu 1.10.2025 v dánské Kodani pořádá tzv. neformální jednání Evropské rady.
Důvodem svolání nejvyšších představitelů členských států EU není nic jiného než podniknout další rozhodné kroky k militarizaci Evropské unie.
Vždyť podle připraveného pracovního programu chce předsedkyně Evropské komise, kromě jiného, projednat obrysy tzv. „společné evropské obrany“ a představit svůj plán vytvoření jakési „východní dronové zdi“.
Andrius Kubilius je bývalý předseda vlády Litevské republiky. Od r. 2024 je evropským komisařem pro obranu a vesmír.
Ačkoliv má jít o „neformální“ jednání, které prý bude jen „informační a otevřenou výměnou názorů“, eurokomisař pro obranu a vesmír Adrius Kubilius (je z Litvy, což je pro porozumění jeho postojů docela podstatná informace) prohlásil zlověstně: „Evropa bude rozhodně reagovat na bezprecedentní drzost, s jakou tři ruské stíhačky narušily estonský vzdušný prostor, s jakou bylo Polsko vystaveno proniknutí ruských dronů a … [skutečnost, že] několik dronů, přestože neznámého původu, ohrozilo letecký prostor několika evropských letišť.“ Kubilius tak svými slovy potvrdil směr, kterým se Evropská unie vydává: směr její militarizace.
To, že EU opustila již dávno a dávno původní záměry evropského integračního procesu, kterými byla úzká, všestranná hospodářská spolupráce podporovaná volným pohybem osob a služeb, víme již řadu let, ale soudobá bojovná, válečnická, útočná tónina je přece jen kvalitativně novým a nesmírně nebezpečným fenoménem. Všímáme si toho?
V září letošního roku přednesla předsedkyně Evropské komise von der Leyenová tzv. Zprávu o stavu Unie. Nikdo obsah jejího vystoupení příliš nekomentoval, většina médií se spokojila s povrchním hodnocením. Byla to chyba. Nejméně celá první polovina oné Zprávy se nesla v neobyčejně bojovném tónu, von der Leyenová prohlásila:
Evropa se ocitla v boji, v boji o osud celého kontinentu za svoji svobodu a nezávislost.
Toto emotivní zvolání okamžitě využila k vytyčení tří hlavních „evropských“ úkolů:
- vytvořit „cestovní mapu k evropské obranné připravenosti“
- ustavit „evropský obranný semestr“ (mechanismus dohledu Evropské komise nad obrannými plány členských států a jejich výdaji na obranu „strukturovanějším způsobem“)
- a založit cosi jako (vojenský) „evropský dohled nad východním křídlem unie“.
To vše bude „vyfutrováno“ závratným finančním balíkem ve výši 800 miliard eur (které EU nemá a bude si je částečně půjčovat, částečně vymáhat z rozpočtů členských států, které jsou už tak pod nesplnitelným tlakem slibu 5 % svých HDP pro NATO).
Evropská komise se pod vedením von der Leyenové, bývalé německé ministryně obrany, zmocnila pravomocí určovat členským státům závazné a povinné vojenské úkoly. Pod taktovkou Bruselu tak budou zpočátku koordinovány „jen“ jejich zbrojní výroby a sjednocovány a centralizovány jejich zbrojní nákupy. A potom?
Evropské instituce (nezapomínejme v této souvislosti na bojechtivý a válečnický Evropský parlament) hbitě a obratně, jak jsme ostatně dlouhodobě předpovídali, využily okno příležitosti, kterou jim nabídlo Rusko rozpoutáním války s Ukrajinou.
Okamžitě a snadno byl vytvořen obraz „ruské hrozby“ valící se na západní Evropu. Spory o názory na evropský unifikační proces byly zapomenuty a politická rozhodovací moc byla ještě více centralizována do rukou Bruselu.
K urychlení militarizace EU přispěla svým způsobem také Trumpova Amerika, která se zřetelně od Evropy odtahuje, ohlašuje snižování své vojenské přítomnosti na našem kontinentu a tlačí evropské státy k dramaticky vyšším výdajům na zbrojení.
- Kam tedy dnešní Evropská komise v „duchu doby“ vede Evropskou unii?
- Jak si vykládat její vzrůstající zbrojní apetit?
- Jaká bude role NATO a jaká bude stále militarizovanější role EU?
- Opravdu máme věřit, že EU „pouze vytvoří systém pro detekci a sledování nepřátelských dronů, které poté NATO sestřelí“?
- Vytváření společné vojenské politiky EU, v níž hraje stále významnější roli Ukrajina, je současně unifikačním procesem ke společné zahraniční politice EU. Je to v zájmu České republiky?
Naše země stojí jen pár dní před parlamentními volbami. Předvolebními tématy je leccos, dokonce i to, kolik státních svátků má naše země ročně slavit.
Proč ale neslyšíme odpovědi na to, zda je plíživá militarizace EU v zájmu českých občanů a zda se s tím dá něco dělat?