Toto by mohlo nejvýznamněji poskytnout
domácí politický základ
pro oživení Visegrádské skupiny
Populisticko-nacionalistický politik Andrej Babiš se po vítězství své strany v posledních volbách chystá vrátit do premiérského úřadu.
Chybí jim většina, ale očekává se, že vytvoří koalici s některými menšími stranami, které sdílejí jejich světonázor. Jedná se o zásadní vývoj, protože Česko je od Babišovy prohry ve volbách v roce 2021 pod liberálně-globalistickou kontrolou a ačkoli bývalý vysoce postavený úředník NATO Petr Pavel je stále prezidentem, premiér má však větší moc. Zde je důvod, proč je jeho návrat tak důležitý:
1. Česko by se brzy mohlo v sociokulturních otázkách posunout doprava
Koalice, kterou by měl vybudovat s menšími podobně smýšlejícími stranami, by ho mohla v sociokulturních otázkách posunout blíže k pravici kvůli jejich tvrdším názorům. Jedna z mediálních platforem agentury Reuters je tímto scénářem velmi znepokojena a varovala, že „české hlasování ohrožuje manželství osob stejného pohlaví a práva LGBTQ+“. Podle jejich odhadu by se mohl pokusit navrhnout vlastní verzi maďarského zákona proti propagandě LGBT a/nebo zakotvit dvě pohlaví v ústavě, jako to právě udělalo sousední Slovensko.
2. Pravděpodobně také zavede pragmatičtější politiku vůči Ukrajině
Éra maximální politicko-vojenské podpory Česka Ukrajině by mohla brzy skončit, soudě podle Babišových povolebních komentářů. Prohlásil, že není připravena na vstup do EU, a důrazně navrhl zastavení vojensko-technické pomoci. To by mohlo vést k tomu, že Česko rozpustí západní iniciativu, kterou vede, a to pro hledání munice pro Ukrajinu po celém světě, nebo k převedení kontroly nad ní na NATO, což by mohlo vést k narušení dodávek, které oslabí frontu, uvádí New York Times.
3. „Orbánův model“ by tedy mohl prokázat svou použitelnost v regionu
Pokud se Babiš bude chovat očekávaně v domácí i zahraniční politice, pak by to prokázalo použitelnost tzv. „Orbánového modelu“ ve střední Evropě. Slovenský premiér Robert Fico se po návratu do úřadu v říjnu 2023 okamžitě vydal ve stopách svého maďarského protějšku, ale někteří pozorovatelé zpochybňovali, zda se skutečně jedná o začátek trendu. Všechny pochybnosti by se rozptýlily, kdyby Babiš udělal totéž, což by potvrdilo relevanci tohoto modelu pro region.
Polský prezident Karol Tadeusz Nawrocki
4. Mohly by existovat důvody pro postupné oživení Visegrádské skupiny
Visegrádská skupina těchto tří zemí a Polska byla neformálně pozastavena kvůli nelibosti Varšavy ohledně Orbánova přístupu k ukrajinskému konfliktu. Nový polský konzervativně-nacionalistický prezident Karol Nawrocki v létě prohlásil, že tuto skupinu upřednostní, takže jejich společné domácí vize a jeho srovnatelný pragmatismus v zahraniční politice by mohly položit základ pro to. Jeho liberálně-globalistická vláda Orbána stále nenávidí, ale de facto dvě zahraniční politiky Polska by mohly vést k určitému pokroku.
5. Geopolitický význam střední Evropy nadále roste
Široká pozornost věnovaná posledním českým volbám a jejich výše zmíněným nejpravděpodobnějším důsledkům potvrzují, že geopolitický význam střední Evropy nadále roste. To je obzvláště významné s ohledem na velké strategické plány Polska na obnovení jeho statusu velmoci prostřednictvím „Iniciativy tří moří“, kterou vede a která zahrnuje celou střední Evropu. Oživení Visegrádské skupiny po Babišově návratu do úřadu by vytvořilo jádro zemí pro snazší dosažení těchto plánů.
Vzhledem k výše uvedenému jsou české volby důležité, protože představují šíření „Orbánova modelu“ dále po střední Evropě, což poskytuje domácí základ pro postupné oživení Visegrádské skupiny, pokud Nawrocki skutečně bude mít politickou vůli. Rozdíly mezi jejími členy ohledně Ruska by mohly být stále překážkou užší spolupráce, ale pokud je pragmaticky odloží stranou ve snaze o dosažení velkých strategických cílů Polska, pak by se tato skupina mohla brzy vrátit do popředí regionální politiky.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující dva diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Walter DuBlanica
Tyto tři země se přiklánějí k Rusku a odstupují od NATO. Toto je začátek a bude to pokračovat. Na Poláky můžete zapomenout, protože jsou proti Rusku od počátku 17. století, kdy napadli Moskvu a byli poraženi. Díky za vaše skvělé zpravodajství, Andrew.
► Tomáš Mifek
„Tyto tři země se přiklánějí k Rusku a odstupují od NATO.“ Od NATO? Možná, ale přiklánějí se k Rusku? Nesmysl. Syndrom poruchy osobnosti z roku 1968 je stále rozšířený, zejména v České republice. Nově zvolený poslanec a lídr strany PRO, jednoho z aliančních partnerů opoziční strany SPD, Jindřich Rajchl, opakovaně prohlásil, že chce vytvořit novou středoevropskou obchodní zónu založenou na Visegrádské čtyřce jako suverénní nezávislé státy, které by se nepodřídily žádnému z nich, jak je tomu nyní. Rajchl charakterizuje Českou republiku jako vazalský stát Německa a Západu prostřednictvím své účasti na Evropské energetické burze.
Česká republika je nyní hlavním dodavatelem elektřiny do Německa, zatímco je nucena vykupovat svou vlastní elektřinu od Evropské energetické burzy za čtyř až pětinásobek předchozí sazby. Náklady na výrobu elektřiny v České republice zůstaly v posledních pěti letech stejné. Ceny pro zákazníky se však zdvojnásobily. Výroba kWh stále stojí 1,5 Kč. Můj zaměstnavatel, výrobní závod, dříve platil 2,2 Kč za kWh. Loni to bylo 4,9 Kč. Minulou zimu to vystřelilo na 10 Kč. Můj vlastní účet za elektřinu se zvýšil ze 7 Kč/kWh před čtyřmi lety na 13 Kč.
Češi jsou pak podruhé okradeni tím, že jsou nuceni kupovat uhlíkové kredity za současné tržní ceny. Německé, francouzské, americké a kanadské penzijní fondy tyto kredity vykoupily, když byly poprvé vydány za nízké ceny. Pak ale EU kredity přestala vydávat a ceny dramaticky vzrostly, a Češi je nyní musí platit za nákup od západních penzijních fondů a finančních institucí. Všechny menší opoziční strany mají stejnou energetickou politiku: okamžité odstoupení od EEE a Green Deal, odstoupení od smlouvy s EDF na dodávku dvou jaderných reaktorů, nákup licence na dva ruské reaktory a jejich výstavbu s využitím českých dodavatelů. Babiš se k tomu nevyjádřil. Jednání mezi různými stranami v nadcházejících dnech a týdnech určí, do jaké míry další Babišova vláda vytrhne, či nevytrhne zemi z rukou rozkládajícího se a hnijícího Západu a připojí se ke Slovensku a Maďarsku, aby obnovila zdravý rozum a znovu získala svou suverenitu.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).