Za to je zodpovědné jeho arogantní
a agresivní chování vůči Rusku, Indii a Číně
Globální systémový přechod k multipolaritě se v dnešní době ubírá jinou trajektorií než dříve kvůli nedávným změnám v mezinárodním systému.
Až do tohoto bodu Trump 2.0 usiloval o partnerství v oblasti zdrojů a armády s Ruskem a Indií, která by mohla zpomalit vzestup Číny jako supervelmoci, což by z ní pak udělalo mladšího partnera v jakékoli dohodě „G2“/„Chimerica“. Jeho euroasijský rovnovážný tanec však kvůli jeho arogantnímu a agresivnímu přístupu ke všem třem zemím selhal.
Vztahy s Ruskem utrpěly ránu po summitu v Anchorage po stále znepokojivějších zprávách o plánech USA podpořit jednotky NATO na Ukrajině, což Putina vyděsilo k opuštění vlastního euroasijského balancování jeho země a přiklonil se k Číně. To mělo podobu právně závazné dohody, která byla právě uzavřena o výstavbě plynovodu Síla Sibiře 2. USA plánované partnerství s Ruskem zaměřené na zdroje, jehož cílem bylo vylákat ústupky ohledně Ukrajiny, je nyní mnohem méně pravděpodobné.
Pokud jde o Indii, vztahy se zhoršily během jarních střetů s Pákistánem, kdy Trump upřednostňoval Pákistán a dokonce lhal o tom, že Indie souhlasila s údajným příměřím zprostředkovaným USA. USA poté pokrytecky uvalily na Indii sankční cla za její pokračující obchod s Ruskem, přestože se jich v případě Číny a dalších zemí vyhýbaly. Trump mezitím zlomyslně urážel i Indii.
Indie, která dospěla k závěru, že je odhodlaná zhatit její vzestup jako velmoci, rychle vyřešila své problémy s Čínou a distancovala se od USA.
S tím, jak se Rusko v rámci čínsko-indického sblížení obrátilo k Číně prostřednictvím programu Síla Sibiře 2, byly zdroje a vojenské prostředky pro zpomalení vzestupu Číny jako supervelmoci prostřednictvím partnerství s nimi neutralizovány, což vedlo k tomu, že jakákoli dohoda „G2“/„Chimerica“ je nyní ve prospěch Číny. Prezident Si Ťin-pching proto ve svých projevech na summitu ŠOS (Šanghajská organizace spolupráce) a na Den vítězství v Japonsku prosadil silnější rétoriku o přetváření světového řádu, což vedlo Trumpa k obvinění ze „spiknutí“ proti USA.
Prozatímní obchodní dohoda mezi Čínou a USA je nyní v ohrožení poté, co právě pohrozil zavedením stoprocentních cel na Čínu do 1. listopadu nebo dříve v závislosti na tom, kdy Čína zavede kontrolu vývozu vzácných nerostů.
Spolu s jeho dramatickým obviněním, že Si Ťin-pching „spikne“ proti USA ve spolupráci s Putinem a Kim Čong-unem, by to mohlo předznamenat budoucí vojensko-strategické napětí, i když jen nepřímo prostřednictvím zástupce. To by dále destabilizovalo Eurasii podle tradiční americké strategie „rozděl a panuj“.
V pořadí po směru hodinových ručiček by to mohlo mít podobu:
- Podněcování nepokojů v Mongolsku s cílem podkopat Sílu Sibiře 2.
- Vyprovokování incidentu s Čínou na moři ve sporných vodách Japonskem, Tchaj-wanem a/nebo Filipínami.
- Bránění Číně v přístupu k vzácným nerostům v myanmarském státě Kačjin.
- A/nebo šíření nestability ve Střední Asii prostřednictvím člena NATO Turecka prostřednictvím nového koridoru TRIPP.
- Reakcí Číny na tyto scénáře by mohlo být vyzbrojení Ruska a dokonce vyslání vojsk na pomoc Rusku na Ukrajinu.
Si viděl, jak Trump špatně zacházel s jeho přítelem Modim, přestože vedl stát, který se mohl připojit k protičínské ose USA, a zároveň sledoval, jak po bitvě u Anchorage zrazuje Putina na Ukrajině, takže očekává podobné zacházení, pokud souhlasí s dohodou „G2“/„Chimerica“. Ví také, že Čína má nyní po nejnovějších clech a Trumpově obvinění ze „spiknutí“ terč na zádech. Není proto divu, že euroasijský balanc Trumpa 2.0, který se vyznačoval arogancí a agresí, selhal.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující tři diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Jakkoli je to pro Evropu smutné, náš pád je nezbytný, abychom se mohli znovu zvednout.
► Trump vede USA nebezpečnou cestou znepřátelování si BRICS. Zbývá nám tak jeden přítel v Asii, Izrael. Izrael je kotvou kolem krku Ameriky. Trumpa ovládá židovská lobby. Co udělají další tři a více let Trumpa s naší AMERIKOU???
► Trumpovi a jeho poradcům pro zahraniční politiku a zpravodajské služby by měla být udělena cena Ginoble Piece Prize za příkladný způsob, jakým povzbuzovali země globálního Jihu k získání členství v alianci BRICS a zároveň ničili politické vztahy s Ruskem, Čínou a Indií – to vše během jednoho prezidentského období.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).