Očekává se, že role Polska v dodávkách většího množství amerického LNG do střední a východní Evropy oslabí vliv Německa v tomto regionu a urychlí obnovení ztraceného statusu velmoci Polskem.
Evropská rada rozhodla, že dovoz ruského plynu bude v celém bloku v příštím roce zakázán, ale s různě dlouhými odkladnými obdobími pro země s krátkodobými a dlouhodobými smlouvami, z nichž nejdelší bude platit do 1. ledna 2028. Rada dříve připustila, že plyn z plynovodů a LNG dohromady tvořily v loňském roce o něco méně než pětinu dovozu bloku. Je třeba také zmínit, že EU nadále dováží ruskou ropu, a to i nepřímo, což se ukázalo jako podobně skandální.
Plány EU na postupné ukončení zbývající pětiny dovozu plynu z Ruska však dále oslabí její ekonomiku tím, že povede k jeho nahrazení dražším americkým LNG, což předvídatelně povede k přenesení nákladů na spotřebitele. To bylo také zcela předvídatelné, jelikož EU souhlasila s nákupem amerických energií v hodnotě 750 miliard dolarů do roku 2028 podle podmínek své nevyvážené obchodní dohody z loňského léta, která byla zde hodnocena jako dohoda, jež z EU udělala největšího vazalského státu USA v historii.
Očekává se, že Německo bude tímto vývojem nejvíce dramaticky zasaženo z hlediska své domácí politiky a geostrategie. Pokud jde o první možnost, větší pokles životní úrovně způsobený náklady na dražší americký LNG, které se přenášejí na spotřebitele, by mohl urychlit vzestup AfD, což by vedlo k významným politickým změnám, pokud by se jí někdy podařilo sestavit vládu. I kdyby se jí nepodařilo dostat se k moci, takové do očí bijící vměšování elit by mohlo zhoršit politickou polarizaci a související napětí.
Pokud jde o německou geostrategii, Polsko, s nímž Německo soupeří o vliv ve střední a východní Evropě (SVE), se chystá hrát doplňkovou roli v dodávkách amerického LNG do Česka a Slovenska prostřednictvím terminálu ve Svinoústí a plánovaného terminálu v Gdaňsku. Dodávky budou zajištěny i na Ukrajinu. Tyto země leží ve sféře vlivu, kterou Polsko plánuje vytvořit po obnovení svého ztraceného statusu velmoci. Česko a Slovensko jsou spolu s Polskem také součástí Visegrádské skupiny.
Maďarsko je také členem a mohlo by být zásobováno americkým LNG prostřednictvím Polska nebo chorvatského terminálu na ostrově Krk, jehož rozšíření je jedním z prioritních projektů „Iniciativy tří moří“ (3SI), kterou Polsko a Chorvatsko spoluzaložily v roce 2015, ale nyní ji vede Varšava. Zatímco Německo má mnohem větší vliv na SVE, protože je de facto lídrem EU a pyšní se svou největší ekonomikou, vliv Polska na ně roste díky jeho budoucí roli v dodávkách amerického LNG, což by je jednoho dne mohlo odtrhnout od Berlína.
Energetická geopolitika hraje v geostrategii významnou roli, takže dopad výše uvedeného trendu by neměl být podceňován, pokud se bude dále rozvíjet. V takovém případě by zastřešujícím trendem byl pravděpodobný pokles německého vlivu ve střední a východní Evropě, k čemuž výrazně přispěla dobrovolná účast Německa na americkém protiruském sankčním režimu a následný teroristický útok na Nord Stream, který ho posunul za bod, odkud není návratu. S odstupem času by se to dalo vnímat jako začátek nového regionálního řádu ve střední a východní Evropě.
Zatímco Německo si myslelo, že Rusku způsobí strategickou porážku, USA nakonec strategickou porážku Německu způsobily tím, že vytvořily okolnosti, za nichž by ekonomika jeho jediného západního konkurenta klesala. Spolu s Polskem, jehož angloamerické oživení jeho statusu velmoci pohodlně vytváří regionální klín mezi Německem a Ruskem, USA geostrategicky přetvářejí Evropu na úkor Německa, aby bylo snazší zadržet Rusko po událostech na Ukrajině.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující čtyři diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Německo je velký poražený, to všichni víme. Ochotně obětovalo svou ekonomiku a životní úroveň a ani se nestaralo o to, kdo to udělal. Co prostě nechápu, je, jak je možné, že obyčejní lidé v POLSKU, Německu, Česku a Maďarsku rádi platí za americký LNG čtyřikrát více než za ruský plyn z plynovodů. Nenávist k Rusům v některých z těchto zemí nemůže být tak velká, že?
► Andrew Korybko: Myslím, že Rusko a mnoho západních disidentů celou dobu přehlíželo, že populace jako celek ne vždy reaguje racionálně, jak se toto slovo běžně chápe v různých kontextech, na určité situace.
V tomto případě předpokládali přesně to, co vy, že tito lidé se prakticky vzbouří kvůli obrovskému nárůstu cen energií a zvyšování nákladů napříč celou oblastí, ale to se nestalo, a souhlasím s tím, co jste naznačil, že je to kvůli nějaké ideologii. (Pozn. Naší Pravdy: Přesně tak. Raději nenávist k Rusku a bídu pod mostem v mrazu než NAOPAK.)
Možná se ani tolik netýká politické rusofóbie, alespoň v některých zemích, ale spíše sjednocení kolem myšlenky „sjednocené Evropy“ a „projevování solidarity“. Ať už je to cokoli, zdá se, že mnozí se přesvědčili, že se jedná o náklady, které stojí za to zaplatit.
► Paul Jurczak: Obyčejní lidé v Polsku nejsou spokojeni s cenami energií. Důvodem, proč zatím nedošlo k žádné silné reakci, je politické divadlo související s nedávnými prezidentskými volbami. Ceny elektřiny byly zmrazeny a dotovány do konce září, později prodlouženy do konce roku 2025. Vládnoucí koalice bez toho neměla šanci na vítězství. Příští rok bude krutým probuzením. A ano, rusofóbie je v Polsku tak velká. Jen malá menšina je schopna v tomto tématu použít logiku místo nenávisti.
► Andrew Korybko: Ano, rozhodně, ale zhruba 1/5 populace podle průzkumů z posledního roku nebo dvou, stejně jako součet podobně smýšlejících třetích a čtvrtých prezidentských kandidátů v prvním kole, je proti zhoršování napětí s Ruskem.
Nicméně většina populace je politicky rusofóbní v tom smyslu, že se Rusko nelíbí nebo alespoň nedůvěřuje pouze proto, že je nástupcem SSSR a Ruského impéria, což rozhodně není totéž, co bigotně rusofóbní.
Ta druhá nenávidí ruský lid a jeho kulturu jen tak, což je jako kdyby lidé nenáviděli Američany jen proto, že jsou Američané, na rozdíl od toho, aby se americké vládě nelíbili nebo alespoň nedůvěřovali kvůli jejím činům.
Po objasnění se tato politická rusofóbie v tomto kontextu projevuje obavou, že Rusko zneužije svůj energetický export jako zbraň (což Putin, ať už s ním někdo souhlasí nebo ne, odmítl udělat), takže upřednostnili diverzifikaci.
Bývalá vláda zašla dokonce tak daleko, že svou politiku označila za „derusifikaci dodávek energie“ a otevřeně se chlubila tím, že je západním lídrem v rusofóbii, samozřejmě s odkazem na její politický rozměr.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).