Lídři Evropské unie přislíbili Ukrajině velkohube, že jí zajistí dostatek peněz na vedení války a financování ukrajinského státu v letech 2026 a 2027 tak, aby mohla pokračovat ve válce s Ruskem. Je to náročný úkol…
V hlavě německého kancléře Merze se zrodilo rozhodnutí, že by bylo možné financovat ukrajinské finanční potřeby s využitím ruských peněz, které jsou v tuto chvíli umístěny v objemu 140 miliard EUR u belgické finanční instituce Euroclear.
Je to obří částka a tato částka by podle německého kancléře mohla sloužit jako garance úvěrů, které by si Evropská unie vzala u evropských bank a následně ji půjčila Ukrajině. To je hra, která krásně začíná, ale může špatně skončit, a to i pro Česko.
Například po uzavření mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou nebo po ukončení sankčního režimu ze strany Evropské unie ve vztahu k Rusku anebo rozhodnutím soudu, což je nejpravděpodobnější, by za takovou transakci musel Euroclear (tedy v podstatě instituce spjatá z belgickou vládou) uhradit Rusku oněch 140 miliard EUR…
Belgický premiér se vášnivé brání tomuto záměru části evropských lídrů, jenž vychází od německého kancléře s podporou „koalice ochotných“, s tím, že požaduje, aby se všechny členské státy EU podílely na případné úhradě této garance, která by musela být v plné výši vyplacena zpět Rusku.
Na Českou republiku by v tom případě, kdyby k tomu došlo a když by se rozpočítávala tato garance v objemu 140 miliard EUR na jednotlivé státy podle jejich velikosti a dalších parametrů, připadala téměř 2 % objemu. Tedy něco přes 80 miliard Kč.
Odcházející český premiér Fiala souhlasil s tímto mechanismem. Respektive nevyjádřil se proti němu, což na místě učinil např. maďarský premiér Orbán. A vlastně i belgický premiér, který si vynutil odložení případného rozhodnutí o této věci na prosincový summit EU.
Nyní už trochu lépe chápu to, proč nebyl pověřen Andrej Babiš sestavením nové české vlády už před 14 dny, což by bylo v logice věci s ohledem na jasnou parlamentní většinu, která za Babišem stojí. Ale de facto až nyní, tedy záhy po evropském summitu. Šlo o to, aby hlasů, jež budou proti tomuto dobrodružnému řešení, jak jej navrhuje německý kancléř, bylo co nejméně. K maďarskému hlasu přibude zcela nepochybně také slovenský nesouhlasný hlas.
A pokud by to byl již i český hlas, tak by to znamenalo v podstatě konec německého nápadu použít ruská aktiva tímto způsobem. Pokud jde o použití 140 miliard ruských aktiv ke garanci půjčky ve prospěch Evropské unie na ukrajinské potřeby, proti je i Evropská investiční banka, která by to považovala za nedobrý signál pro neevropské investory přicházející s investičními penězi do Evropské unie.
Znamenalo by to znejistění těchto investorů, zejména kteří by přicházeli ze států s politickými systémy, jež nejsou demokracií západoevropského typu.
Kromě toho, jak zní zprávy z Ruska, je pravděpodobné, že by Rusko okamžitě odpovědělo znárodněním firem ze států, které toto rozhodnutí Evropské unie akceptovaly. V první řadě Německa. V případě Německa prý se v Rusku jedná o majetek v hodnotě 100 miliard EUR. To znamená, že pokud by Rusové přistoupili k recipročnímu opatření, Putin by byl z tohoto hlediska úspěšnější, pokud jde o nacionalizaci majetku západoevropských společností, nežli byli Lenin se Stalinem ve 20. letech minulého století.
S dobrodružným plánem EU nesouhlasí ani Američané. A to z podobných důvodů, jako s ním nesouhlasí Evropská investiční banka.
Je neuvěřitelné, že premiér Fiala, který věděl, o jak významné věci se bude rozhodovat v Bruselu na summitu tentokrát, se jej chtěl zúčastnit. Podporován prezidentem Pavlem.
Tito dva lidé nesou tedy odpovědnost za to, že pokud bude přijato opatření, které navrhuje německý kancléř Merz a prosazuje „koalice ochotných“, pak hrozí v Česku v budoucnu nebezpečí, že bude muset ze svého státního rozpočtu zaplatit Rusku přes 80 miliard Kč.
To jsou tedy ty hry, které dobře začínají a špatně končí. Jednání prezidenta Pavla a odcházejícího premiéra Fialy nelze nazvat jinak než jako nezodpovědné…