Jsou jména, která již sama o sobě nesou symbolické významy a stávají se odrazem a obrazem lidské charakteristiky.
Takové nomen omen.
Osobností armádního generála a prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody (1895-1979) můžeme jednoznačně potvrdit, že nositel onoho vznešeného jména jí prokazoval čest i věrnost, a to po celý svůj nelehký život.
Pro mě bylo velikou ctí zúčastnit se společně s Klubem českého pohraničí, Komunistickou stranou Čech a Moravy a s dalšími subjekty, mírovými a vlasteneckými spolky (ČSMF, ČMH, ČSBS, …), slavnostního uctění památky tohoto velikého československého hrdiny.
Kde jinde, než přímo v jeho rodném Hroznatíně na Třebíčsku. Stalo se tak v den výročí bitvy na Bílé hoře. Alespoň pro mě „dnešní symbolické datum“ bude právě letos spojeno s četnými vítězstvími, a nikoli s bělohorskou porážkou…
Ludvík Svoboda představoval nezpochybnitelnou vojenskou i morální autoritu. Vzor věrného přátelství, ale též rovných a pevných vztahů mezi Československem a tehdejším Sovětským svazem. Pro své soudruhy a spolubojovníky, kteří osvobozovali území SSSR i naší vlasti od bezcitných fašistů, vždy byl a navždy zůstal především charakterově pevným a lidsky blízkým člověkem. Stal se jím věrným soudruhem v těžkých chvílích, obětavým přítelem a odvážným hrdinou.
Odmítáme jakékoli neoprávněné a cíleně dehonestující tendence, směřované vůči jeho odkazu. A to zejména a dvojnásobně pak od těch, jejichž rodinám právě Ludvík Svoboda zachránil holé životy!
Sám přišel o vlastního syna,
přesto dál bojoval za svobodu pro jiné
Statečně bojoval na Dukle, kde riskoval svůj vlastní život v nebezpečných válečných vřavách. Zde se sváděly ty nejtěžší boje.
Během zápasu za svobodu pro druhé ztratil vinou fašistů i svého vlastního syna. Nikdy však nepřestal usilovat o svobodu pro ostatní, nikdy nepodlehl malověrnosti.
A když později druhým vyprávěl o válce a válečných prožitcích, činil tak vždy pokorně. A činil tak proto, aby zvláště mladým generacím svým osobním příkladem dokázal, jak velkou, křehkou a cennou hodnotou zůstává pro člověka mír.
Byl to generál na Pražském hradě, jaký svému jménu prokázal čest i věrnost. Ve dvou válkách i ve funkci prezidentské.
- Hrdinný voják a hlava státu, který nehájil a neprosazoval zájmy zbrojařů.
- Prezident, jenž osobně bojoval za svůj lid, ale též za lid svých slovanských bratří.
- Za skutečnou svobodu a za mír.
Čest jeho památce a mírové nebe nad hlavou!
V Hroznatíně 8.11.2025
Mgr. Marek ADAM
Klub českého pohraničí Táborsko, Dr. Edvarda Beneše
Československé mírové fórum
JČ KV KSČM
Foto: Jaroslava FREJKOVÁ
Grafika: Antonín HAUMER
Video: RaptorTV.cz_Hej, Občané!, z.s.
Setkání k uctění památky Ludvíka Svobody před jeho rodným domem: Hroznatín 8.11.2025, okres Třebíč, Kraj Vysočina
Za me nejlepsi prezident, ktereho jsme meli a v celem svete vazeny, jaky to rozdil s dnesnim kabatnikem, ktery zostudil celou KSC, bohuzel aj takovi su mezi nama, ja doufam, ze ho trest nemine, hajzla.
Milane, zdravím Vás.
Plně s Vámi souhlasím, naprosto NELZE(!) srovnat nynějšího prezidenta ČR s bývalým prezidentem ČSSR generálem Ludvíkem Svobodou, jehož osvobozovací cesta z Buzuluku přes Duklu až do Prahy byla vpravdě titánská.