Výroba granátů standartu NATO naznačuje, že Kazachstán plánuje jít ve šlépějích Ázerbájdžánu a zavést své ozbrojené síly v souladu se standarty bloku, než Západ jeho vedení oklamal a uvěřil, že po skončení ukrajinského konfliktu dojde k nevyhnutelné krizi s Ruskem.
Informační údaje
První místopředseda Výboru Státní dumy pro obranu Alexej Žuravljov
Agentura Sputnik začátkem prosince informovala, že Kazachstán postaví čtyři továrny, které budou vyrábět granáty ruského a natovského standartu, což vedlo prvního místopředsedu Výboru pro obranu Dumy Alexeje Žuravljova k ostrému odsouzení tohoto vývoje. Jeho slovy: Snažíme se ignorovat, jak zdánlivě bratrská republika rychle opustila nejen ruský jazyk, ale i cyrilici. Jak vytvářejí „jurty neporazitelnosti“ a zároveň podporují Ukrajinu. Dodal, že:
Nyní přecházejí na standardy munice NATO a zjevně se v budoucnu chystají opustit ruské zbraně a nahradit je západními. Astana sice možná nebyla největším odběratelem ruského vojensko-průmyslového vybavení, ale samotný krok je jistě nepřátelský a je třeba na něj odpovídajícím způsobem reagovat. Všichni víme, co taková spolupráce s NATO pro Kyjev znamenala.
Toto je nejnovější projev prozápadního obratu Kazachstánu, který se v posledních měsících zrychlil:
- 30. září 2023: Proevropská orientace Kazachstánu představuje výzvu pro čínsko-ruskou dohodu
- 2. července 2025: Proč se Erdogan rozhodl rozšířit sféru vlivu Turecka na východ?
- 9. srpna 2025: Koridor TRIPP ohrožuje širší regionální pozici Ruska
- 2. listopadu 2025: Západ představuje pro Rusko nové výzvy podél celé jeho jižní periferie
- 12. listopadu 2025: Americké analytické centrum považuje Arménii a Kazachstán za klíčové hráče v omezování Ruska
- 13. listopadu 2025: Dohody USA o nerostných surovinách ve Střední Asii by mohly vyvinout větší tlak na Rusko a Afghánistán
- 23. listopadu 2025: Proč se Kazachstán připojil k abrahámovským dohodám, když už uznává Izrael?
- 2. prosince 2025: Společenství Střední Asie by mohlo snížit regionální vliv Ruska
- 19. prosince 2025: Přejmenování Střední Asie na Turkestán v rámci tureckých osnov je nejnovějším projevem měkké síly Turecka
Stručně řečeno, „Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě“ (TRIPP) výrazně posílí turecké vnášení západního vlivu podél celé jižní periferie Ruska vytvořením vojenského logistického koridoru mezi členskou zemí NATO Tureckem a středoasijskými republikami. Kazachstán a Kyrgyzstán jsou součástí ruského bloku vzájemné obrany CSTO a turecké socioekonomické Organizace turkických států (OTS), která nedávno začala diskutovat o společné vojenské struktuře a cvičeních.
Ázerbájdžán, jehož ozbrojené síly dokončily přizpůsobení se standardům NATO začátkem listopadu, pomůže těmto dvěma zemím následovat jejich příklad prostřednictvím své role ve „Společenství Střední Asie“ (CCA, nově přejmenované každoroční konzultativní setkání hlav států), ke kterému se připojil později téhož měsíce. Očekává se proto, že CCA bude sloužit jako prostředek pro OTS podporovanou NATO k „vylákání“ Kazachstánu a Kyrgyzstánu z CSTO za účelem nevratného rozbití ruské „sféry vlivu“ ve Střední Asii.
Velký strategický kontext
Premiér Arménie Nikol Pašinjan
Kontextem, v němž probíhají tyto nově zrychlené procesy, které byly rozpoutány dohodou TRIPP (a jejíž původ zase pramení z doby, kdy se Nikol Pašinjan v roce 2018 ujal arménského premiérského úřadu po jeho úspěšné barevné revoluci, která později vedla k dalšímu konfliktu v Karabachu), jsou ukrajinské mírové rozhovory. USA se v podstatě spoléhají na to, že ázerbájdžánsko-turecká osa (ATA: Asociace Atlantické smlouvy) společně vyvine tlak na Rusko podél celé jeho jižní periferie, aby se zvýšila pravděpodobnost, že Putin souhlasí s jednostrannou mírovou dohodou ve prospěch Ukrajiny.
Pozn. Naší Pravdy: ATA (Atlantic Treaty Association) je mezinárodní organizace propojující nevládní subjekty, která podporuje euroatlantické hodnoty a posiluje povědomí o významu NATO, zatímco Asociace Atlantické smlouvy se odkazuje na samotnou organizaci NATO (North Atlantic Treaty Organization), politicko-vojenskou alianci založenou v roce 1949 Washingtonskou smlouvou (Severoatlantickou smlouvou) za účelem kolektivní obrany, jejímž klíčovým prvkem je článek 5 o vzájemné obraně členů, a jejímž cílem je zajištění bezpečnosti a stability v euroatlantickém prostoru.
Stručně řečeno, ATA je organizace občanské společnosti podporující NATO, zatímco samotná „Asociace Atlantické smlouvy“ (NATO) je vládní vojensko-politická aliance.
Zatím odmítá, ale plánovaná výroba granátů standartu NATO v Kazachstánu dodává pocit naléhavosti ukončení speciální operace, aby se znovu zaměřila strategická pozornost Ruska na celou jeho jižní periferii v naději, že se zabrání nevratnému rozbití jeho „sféry vlivu“. V ideálním případě by USA pomohly zvládat turecko-ruské napětí v tomto prostoru prostřednictvím pěti zde popsaných prostředků jako součást velké dohody podrobně popsané zde, zde a zde, ale to nelze brát jako samozřejmost.
Protiruské plány Kazachstánu
Rusko se proto musí připravit na možnost nevyhnutelné krize s Kazachstánem a také na rozšíření ATA, která by se pak mohla zapojit do NATO jako celku kvůli členství Turecka v něm, poté, co se právě rozhodlo vyrábět granáty standartu NATO. Účelem jeho nových továren je hromadit tyto granáty před tím, co Kazachstán zřejmě již usoudil, že bude nevyhnutelnou krizí s Ruskem vyvolanou nedeklarovaným plánem, aby jeho ozbrojené síly odpovídaly standartům NATO.
Jediným důvodem, proč se tento scénář uvádí do pohybu, je to, že jeho vedení bylo Západem (včetně ATA a Ukrajiny) oklamáno a věřilo, že Rusko po skončení speciální operace zaměří svou pozornost na historicky ruské území v rámci sovětských hranic Kazachstánu. Kazachstán se tak již nechce stát závislým na ruském vojensko-technickém vybavení a místo toho se tiše rozhodl přejít na zboží NATO s pomocí ATA.
Očekává se, že k tomu dojde souběžně s tím, jak se jeho ozbrojené síly budou přizpůsobovat standartům NATO pod rouškou užší spolupráce v rámci OTS nebo alespoň v rámci CCA, která zahrnuje Ázerbájdžán, s nímž nyní Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán společně cvičí a konzultují. Dodržování standartů NATO, přechod na své zboží a hromadění granátů mají pomoci kazašským ozbrojeným silám vydržet dostatečně dlouho v konfliktu s Ruskem, aby dorazila další podpora ATA podporovaná NATO. (Pozn. Naší Pravdy: Jinak řečeno, Rusku hrozí, že zabředne do bezbřehých a nekončících lokálních válek. Jedná se tak o logický důsledek rozpadu SSSR. Autor článku správně usuzuje, že pokud bude Rusko donekonečna protahovat válku s Ukrajinou, situaci nadále již nezvládne.)
ATA v akci
Pokud turecké a/nebo ázerbájdžánské jednotky (respektive formální a neformální jednotky NATO, které mají vzájemné obranné závazky) nebudou v době vypuknutí krize již nasazeny v Kazachstánu a takové předběžné nasazení by mohlo krizi také vyvolat, musely by tam být následně urychleně vyslány. Jedinou realistickou cestou v krizových podmínkách je letecky nad Kaspickým mořem, pravděpodobně pod krytím civilních letadel, aby se Rusko odradilo od jejich sestřelení, ale možná je i jiná doplňková trasa.
Běžní pozorovatelé nevědí, že ATA je spojencem Pákistánu, který lze považovat za neoficiálního člena OTS, takže jakékoli jednotky, které tam již mohly být v té době nasazeny, by mohly být odtud letecky přepraveny do Kazachstánu. To by se dalo provést i pod civilním krytím, aby se odradily ruské letouny od jejich sestřelení z jejich letecké základny v kyrgyzském Kantu. Pokud se afghánsko-pákistánské vztahy stabilizují a do té doby bude postavena železnice PAKAFUZ, mohl by Pákistán tímto způsobem do Kazachstánu také dodávat vojenskou techniku.
Jako prostředek k „odstrašení“ nebo alespoň „omezení“ Ruska by se ATA mohla také pokusit vyvolat problémy na severním Kavkaze, což by mohlo vyvolat ruskou reakci na uplatnění jejich vzájemných obranných závazků a tím zatáhnout do boje člena NATO Turecko a „hlavního spojence mimo NATO“ Pákistán. Konflikt na více frontách s Tureckem v Černém moři, Ázerbájdžánem na severním Kavkaze, Kazachstánem a Kazachstánem v Kaspickém moři a Kazachstánem ve Střední Asii (s pomocí ATA a Pákistánu) by mohl Rusko snadno přetížit. (Pozn. Naší Pravdy: Přesně tak. Proto je třeba podtrhnout fakt, že pokud bude Rusko i nadále donekonečna protahovat válku s Ukrajinou, situaci nadále již nezvládne. Ledaže by se do toho všeho významně vložila Čína, bez níž nebude mít Rusko naději to udržet na uzdě.)
Spouštěcí události
Následující události by mohly přispět k rozpoutání nejhoršího scénáře rusko-kazašské krize:
- Kazachstán dosahuje hmatatelného pokroku v přizpůsobování svých ozbrojených sil standartům NATO
- Zvýšený dovoz amerických, tureckých, ázerbájdžánských a/nebo pákistánských zbraní (všechny stále více standartizované)
- Další cvičení mezi jeho ozbrojenými silami a výše uvedenými zeměmi
- Zmrazení jeho členství v CSTO, stejně jako to udělala již „přepytlácká“ Arménie
- Nasazení amerických, tureckých, ázerbájdžánských a/nebo pákistánských poradců/vojáků (i pod krytím SVS)
- Schválení diskriminační legislativy podobné ukrajinské proti ruské menšině v Kazachstánu
- Pogromy proti nim
- A/nebo vměšování se do „Orenburgského koridoru“ uprostřed vnějšího oživení separatismu „Idel-Ural“
V závislosti na tom, co se stane, by ruská kinetická reakce mohla být chápána jako preventivní nebo předem něčemu zabraňující.
Závěrečné myšlenky
Vnímání hrozby Ruska kazašským vedením, které je zodpovědné za jeho rozhodnutí vyrábět granáty standartu NATO, je založeno na mylném předpokladu, že Kreml má revanšistické plány na opětovné začlenění historicky ruského území do Kazachstánu. To ukazuje, že nikdy nebrali vážně ruský důvod pro speciální operaci, a to neutralizaci hrozeb vycházejících z Ukrajiny ze strany NATO, přesně takového druhu, jaký Kazachstán nyní plánuje vyrábět, ve stejné mylné víře, že to Rusko „odradí“.
Dokud Kazachstán nepředstavuje pro Rusko bezpečnostní hrozbu a chová se ke své menšině s respektem, Rusku je jedno, co Kazachstán udělá dál, ale jeho rozhodnutí vyrábět granáty standartu NATO nepochybně představuje pro Rusko latentní bezpečnostní hrozbu, jak bylo vysvětleno. Kazachstán tak riskuje vytvoření stejné krize s Ruskem, které má jeho výše uvedené rozhodnutí a následná vojensko-strategická trajektorie zabránit, protože se nechal oklamat USA, Tureckem, Ázerbájdžánem a Ukrajinou, pokud brzy nezmění kurs.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Člověk by se divil, co si Číňané myslí o tomto vývoji ve svém okolí… Něco mi říká, že by zřejmě nebyli nijak zvlášť nadšení z Turkestánu ve Střední Asii, který by byl spojen s NATO. Zdá se, že je třeba to vzít v úvahu.
► Andrew Korybko: Dobrý postřeh, protože turkická armáda na hranicích Sin-ťiangu by mohla představovat pro Čínu velkou bezpečnostní hrozbu. Číňané jsou velmi trpěliví, historická paměť však v čínském nacionalismu zůstává důležitá.
► Rusko a Čína nedovolí Kazachstánu vstoupit do NATO. Mohli by prostě zasáhnout a Kazachstán si podvolit.
► Rusko je vnímáno jako bezmocné a nerozhodné. Američané ne.
► Andrew Korybko: Konstruktivně kritizuji Rusko, kdykoli se domnívám, že je to oprávněné, jak předpokládám, že víte, pokud jste sledovali mou práci, ale upřímně si nevzpomínám na jedinou věc, kterou by Rusko udělalo, aby urazilo Kazachstán, nebo dokonce naznačilo, že by jednoho dne mohlo poškodit jeho zájmy.
Kazachstán se těší volnému obchodu s Ruskem prostřednictvím Euroasijské hospodářské unie, má zde sotva nějaké migrující pracovníky (kazašská ekonomika je obecně solidní a v některých ohledech překonává ruskou) a Rusko zajistilo svou obranu prostřednictvím CSTO, dokonce zachránilo prezidenta Tokajeva během pokusu o teroristicko-hybridní převrat v lednu 2022.
► V Kazachstánu žijí asi tři milióny Rusů. Útok na ně jistě vyvolá reakci Ruské federace a přesně to chce NATO spustit.
► Zdá se, že problém spočívá v tom, že mnoho evropských států se nedokáže odpoutat od svých historických zkušeností se sovětským komunismem a souvisejícími činy. Na druhou stranu existují ohromné kvalitní důkazy o tom, že nová Ruská federace tuto perspektivu opustila a zanechala za sebou a otevřela novou éru, úspěšně se vydala novou cestou. Evropané jsou klamáni svými vlastními vyššími třídami, které stále prezentují Rusko jako strašáka, aby je donutily k další válce a udržely si moc. Někdy je zde také ohromující faktor strachu. Správným řešením je vytváření aliancí menšími státy, jako je Visegrádská aliance, organizací, které jsou dostatečně silné, aby v případě potřeby odolaly tlaku. Volání oslabených sil USA/NATO je pouze přivede ke starým receptům, které vedly k první a druhé světové válce, a tam neexistují žádná přijatelná řešení.
► USA se připravují na vícestrannou válku s osou Rusko-Čína-Írán a přestože chtějí Rusko i Írán zcela porazit, ne-li teď, ale alespoň v horizontu příštích 10-15 let. NATO otevírá kmenovou sunnitskou chalífatickou osu proti Rusku a šíitskému Íránu a poté Číně – Chce jen zabránit Číně v tom, aby se stala jedničkou, tím, že ji oslabí – náklady na porážku Číny by mohly být ve srovnání s Ruskem a Íránem negativní, což by mohlo být velmi pozitivní pro bankéře na Wall Street i v City of London. Sunnitský islám je jen ďábelským zástupcem katolicismu. Byla to římskokatolická církev, která vytvořila toto vyznání víry, aby zlikvidovala tehdy největší církev na světě – Církev Východu (do let 900-1000 n.l.) nebo-li perskou církev a poté pravoslaví, orientální i východní. Byl to východořímský císař Herakleios, kdo pozval proroka islámu do svého hlavního města poté, co Řím vyznání víry zkonstruoval a vedl s ním dlouhé dohady, jen aby s ním společně vyšel ven a za bubnů a trumpet prohlásil Mohameda za pravého proroka Bible a poté nařídil jeho plebsu, aby konvertoval k islámu. Mohamedova první manželka a pečovatelka Chadídža Nazrenská byla vychována v římskokatolickém klášteře a římské senátorské rodiny jí poskytly hojnou finanční rezervu na financování nadcházejících svatých válek proti východním křesťanům a tórským Židům. Všichni jsme viděli, jak USA a Spojené království využily tuto chalífatickou sunnitskou osu ke svržení sekulární alavítské vlády Sýrie podporované Íránem a Ruskem. Pokud to Rusové správně nepochopí, bude třetí světová válka také náboženskou válkou se zednářstvím + jezuismem + súfijským luciferským islámem vs. šíitským ortodoxním světem Íránu vedeným Ruskem a konfuciánskou Čínou. Muži jsou obvykle příliš kmenoví na to, aby byli lidští a dobří.
► Vůdci s nízkou informovaností, jako ti v Kazachstánu, budou intuitivně reagovat na své vnímání větru změn. Rusko pomalu drtí Ukrajinu a středoasijskou ekonomickou/politickou budoucnost zjevně sdílí Rusko a Čína, ale globální mediální prostředí sděluje opak. Rusko potřebuje velké, katalyzující a nevyhnutelné vítězství, aby vrátilo vnímání zpět do reality. Pomalé drcení má obrovské nevýhody.
► Andrew, dobře promyšlený myšlenkový proces k tomuto tématu. Stále pevně věřím, že se po celém světě otevřou nové obchodní bloky. Mír uvidíme v roce 2026, tedy pokud se Spojené království, NATO a EU probudí. Nové obchodní bloky po celém světě se jich nebudou účastnit a já bych raději obchodoval s Ruskem, Indií, Saúdskou Arábií, Japonskem a USA. Jak zdůrazňujete, to, co vyrábíte pro válku, hodně vypovídá o smýšlení země.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).