Rozpory mezi příznivci elektromobilů a klasických vozidel se spalovacími motory se zdají být značné. Jedni si stěžují na druhé a naopak. V reálu je v podstatě jedno, kdo s čím jezdí.
Kdyby fungovalo pravidlo volného a politiky, fanatiky či médii neovlivněného trhu, pravděpodobně by se počet rozporů a konfliktů razantně snížil.
Jaká je skutečnost? Elektrický pohon vozidel už v minulosti na scéně několikrát byl a vzhledem k tomu, že nebyl protlačován politicky s nádechem zeleného šílenství, jako je tomu nyní, příliš neuspěl. Důvodů k tomu bylo více. Omezené kapacity složitě vyráběných zdrojů přenositelné energie, jejich rozměry a hmotnost jsou dlouhodobě zásadním problémem, který se řeší 200 let. Ani v dnešní době technologického boomu nejde o snadné řešení, byť pokrok byl zaznamenán. Rychlé nabíjení a prodloužený dojezd už dělá z EV téměř konkurenčního rivala kvalitním soupeřům se spalovacími motory. S rychlostí nabíjení mne neberte úplně za slovo, pořád to trvá dlouho, ale lepší se to. Používání EV je tedy již plnohodnotným ekvivalentem k běžným automobilům, byť má svá specifika. (Pozn. Naší Pravdy: Rychlejší nabíjení znamená vyšší zátěž pro el. síť, což vzhledem k nedostatečné elektrárenské kapacitě představuje zvýšené nebezpečí blackoutu.)
Co je však značně kontraproduktivní, je ohýbání trhu s automobily.
V reálném světě bez greendealových berliček je stále spalovací motor schopnějším. Nepotřebuje kabely a jeho dojezd je omezen pouze velikostí nádrže a profilem terénu. V podstatě asi není problém si vzít v kanystrech palivo tak, abyste ujeli 2-3 tisíce kilometrů. To u elektroauta nikdy neuděláte. A ne všude narazíte na zásuvku. Nicméně ani tento argument mimo chybějící civilizaci u fanoušků EV logicky neobstojí, protože se s takovým autem nikdy do podobného dobrodružství nepustí.
Vezmeme li v potaz život v běžném prostředí, asi se dá s EV žít, byť emoce z dobrého zvuku a jistého chlapáctví nahradí ticho a jistá uhlazenost obdivovaná popíječi sojového latté. Bohužel, tlak na změnu legislativy ve prospěch ekoteroristů tvrdících mnoho špatného a smyšleného o vlivu člověka na oteplování planety se zvyšuje. A s ním i snaha zlikvidovat výrobce stále se ještě zlepšujících spalovacích motorů a producenty ropy, jejichž vliv a bohatství tak mají slábnout.
EV a jejich majitelé doplácejí na politiku.
V podstatě nám je spíše líto, vidíme-li fronty před nabíječkami Tesla, nebo auto přivázané 8 hodin k zařízení nazvanému nabíjecí zdroj. Musíme se smát plynovým a dieselovým agregátům stojícím občas na pozadí přesunu té čisté energie. Vztekáme se nad pohledem na krajinu hyzděnou solárními panely a větrníky při představě, že ta zrůdnost má podporovat elektrické samohyby.
Jasně, vadí nám privilegia věnovaná elektromobilitě a vztek se přenáší na majitele EV, ale to je důsledek vylhané propagandy o škodách působených planetě pěkně vytočeným osmiválcem, přičemž majitel údajně čistého ekologického EV ji likviduje mnohem více, a ještě za to má výhody. I proto mu občas nějaký naštvaný majitel benzínového či dieselového auta otráví život ignorací nabíjecího místa. Není v tom nic osobního. Jen uživatel EV je jistým symbolem devastujícího systému a jeho občasný fanatismus připomíná členství v sektě.
Při vědomí, že stávající klimatické změny jsou důsledkem nikoliv lidské činnosti, ale spíše se jedná o cyklickou sinusoidu probíhající na planetě řádově milióny let, nám prostě hysterie posunující vpřed nijak zvláště oblíbená EV připadá zbytečná a vzbuzuje odpor. V záloze má přitom lidstvo ještě různé typy vodíkových pohonů, ropa nedochází a jádro neřeklo poslední slovo. Z tohoto pohledu stále se vyvíjející spalovací motor patří pořád k perspektivním a nepřekonaným pohonům poskytujícím potěšení i užitnost. (Pozn. Naší Pravdy: Přesně tak. Pohon letadel a kosm. raket pomocí baterií a elektromotorů s těžkým měděným vinutím je opravdu mimo mísu.) Vývoj ostatních, nechť pokračuje a souběžně lze používat vše. Navíc CO₂ produkované spalovacími motory příroda prostě potřebuje a plně ho zužitkuje. Omezení jeho vzniku ničemu nepomůže. To je výplod Leyenové a jejích noshledů.
Rivalita mezi uživateli EV a burácejících spalováků je zbytečná a probouzená médii a politiky. Pojďme je ignorovat a tlačit na vrácení k volnému trhu. Ten naznačuje, že zájem o nedotovaná a nezvýhodňovaná EV klesá. Investice do jejich vývoje jsou bez politiků jen těžko vratné.
Výroba akumulátorů a některých komponentů do EV je ekologicky i finančně náročná, likvidace složitá a potřebné materiály nedostatkové. To je prostý fakt. Plno majitelů EV se vrací k spalovacím variantám. Pokud nezasáhne legislativa, tedy pokroucení trhu, budou to mít EV složité.
Zatím jsou v Evropě a Číně preferovaná. Ale zatímco u nás jde o sebedestrukci, v Číně o možnost zúročit technologický experiment. Je zbytečné přenášet spory mezi uživatele pojízdných vysavačů a osvědčených strojů produkujících nějaký zvuk. Kdyby byl svět v pořádku, v podstatě by se jen lehce škádlili, a ne se nenáviděli.
Pozn. Naší Pravdy:
Pohon aut elektromotory je mimořádně ne(!)ekonomický, o ekolog. zátěži (Li-baterie se skoro nedají recyklovat) či trvalém nebezpečí požáru a výbuchu ani nemluvě. Co je však naprosto klíčové zmínit, je váha Li-baterie v elektroautě, která činí naprosto hrozivých 400 kg a více (u terénních os. aut je to 1¼ tuny a více). Jinak řečeno, baterie v elektroautě váží ⅓ až ½ celkové váhy benzínového auta, tohle sdělováky skromně ne(!)říkají. Co znamená taková obrovská zátěž pro podvozek a životnost pneumatik, se jaksi neříká.
A nyní to, co sdělováky ne(!)sdělí o krajní ne(!)efektivitě bateriových elektroaut ani náhodou. Máme na zřeteli využitelný energetický obsah na 1 kg Li-baterie. Uvedeme srovnání s klas. benzínovým motorem (zdroj z wikipedie).
Pro info: MJ = megajoule = 1 000 000 joule, J (joule) je ve fyzice jednotka energie.
Platí převod 1 Wh = 3 600 J.
Z uvedeného plyne zcela prostý závěr:
Využitelná energie z půltunové baterie os. elektroauta odpovídá energii asi 10 kg benzínu. Navíc, baterie za silného mrazu dodá sotva jen polovinu toho, co za tepla, u benzínu je to jedno. Baterie se vybíjí, i když auto stojí v garáži, zatímco benzín v nádrži je i po roce bez jízdy beze ztrát. Nabití baterie trvá až desítky minut či dokonce několik hodin, zatěžuje to el. síť, natankování nádrže benzínem je dílem max. několika minut.