Dvacátý šestý prosinec by měl být tak trochu mementem pro všechny, kteří stále hlasitěji bubnují na válečné bubny a halasně se chystají „táhnout na Rusa“.
Přesně před dvě stě třinácti lety, 26. prosince 1812, totiž opustili poslední zubožení vojáci Napoleonovy Grande Armée s hanbou území Ruského carství.
Takto neslavně skončilo tažení, zahájené dne 24. května 1812 překročením pohraniční řeky Němen jádrem obrovské spojenecké armády, v níž byli Francouzi ve výrazné menšině (necelých 20 % z celkového počtu).
Bitva u Borodina 7. září 1812
Jednalo se o největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek. Zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků.
Její složení do značné míry geograficky kopírovalo rozložení současných členských zemí aliance NATO. Původně čítala až 675 000 mužů, podle odhadů se jich z Ruska vrátilo pouhých 70 000, z nich pouhých 10 000 bylo jakž takž bojeschopných. Zbytek byly pouhé trosky lidských bytostí, zničené hladem, mrazem a tyfem. A ačkoliv Napoleonovo ruské tažení tímto dnem formálně skončilo, samotná válka nikoliv.
Dobytí Paříže
31. března 1814 ruskými vojskyJejím vyvrcholením byl až 31. březen roku 1814, kdy po porážce obránců Paříže na kopci Montmartre vpochodovala spojenecká vojska v čele s ruským carem Alexandrem I. do Paříže.
Myslím, že je načase, aby si evropští politici v čele s partou kolem von Leyenové osvěžili své dějepisné znalosti. Historie totiž má tendenci se opakovat.