Válek chtiví euro zoufalci v posledních dnech náhle bezpodmínečně milují Donalda Trumpa a vysmátí konzumenti média Fórum24 předou blahem. Nad tím, jaký že je Trump chlapík a frajer, na rozdíl od toho „zlého Putina“.
Zkrátka a dobře, nový rok nám naservíroval novou pohádku o tom, jak Trump svou „správnou“ vojenskou operaci uchopil – řekněme – tak nějak typicky po americku.
Vidím tam spoustu zvláštních nesrovnalostí. Tolik mrtvých Kubánců, tolik raněných Venezuelanů, a Američané snad vyvázli prakticky beze šrámů, jak nám údajně tvrdí Trump? Rozhodně bude mít současný americký prezident, jehož rodokmen prorůstá německými kořeny, co vysvětlovat.
Co je ovšem podstatné, a co mě zarazilo, je ještě něco jiného. Monroeova doktrína 2.0. Slouží tato doktrína Trumpovi, nebo Trump slouží jí? A komu dalšímu ještě v kontextu současných celosvětových procesů nové dělení zeměkoule vyhovuje? Cuí bono?
Ještě to může být všechno docela jinak
Američanům se, zdá se, nepodařilo a nepodaří nainstalovat do vedení země „jejich“ nositelku Nobelovy ceny za mír Machadovou, když namísto ní se ujala moci Madurova zástupkyně.
Delcy Rodríguezová se, v souladu se zákony Venezuely, nějakým způsobem ujala moci. Myslí si snad někdo, že právě ona bude na slovo poslouchat Američany? Když vydala nařízení v tom smyslu, že kdo bude schvalovat postup Američanů, ten půjde do vězení?
Prý má přezdívku „Tygřice“ a roku 1976 jí Pérezův režim umučil otce. Viděla prý na vlastní oči, jak zabili jejího otce. Po takovém prožitku se člověk stává ostrým. Tvrdí se, že USA nepokrytě nenávidí. Po prvních projevech ji museli trochu přibrzdit, aby nakonec do sféry spolupráce zahrnula i samotné USA. K překvapení všech těch, kdo ji dobře znají.
Hra plná zvratů a překvapení
Trumpova pozice po této „avantýře“ je tak přirozeně otřesena. Podstatným se stává zjištění, že Madurův režim se (zatím) měnit nebude. Pošle Trump vojska do Venezuely? Vždyť Američané si musí přiznat, že v krajinách Venezuely (hory, džungle) mohou dopadnout jako v Afghánistánu. Maduro má být souzen dvaadevádesátiletým soudcem. Stane Maduro před soudem proto, že je obžalovaný, či bude souzen spíše jako nepohodlný svědek? Člověk, který věděl příliš mnoho…
Ruský prezident Vladimir Putin se asi bude mstít za ty drony, které na něj kdosi poslal (možná MI6, možná CIA, možná někdo úplně jiný). Maduro bude asi odsouzen, ale… Není to nakonec pro další vývoj ve Venezuele jedno? Prozatím se (skoro) nic nemění.
Na telegramu se objevila fotografie generála Olega Makareviče, jehož měla Moskva poslat, aby ochraňoval novou venezuelskou prezidentku.
Pokud si telegram nevymýšlí, tak ani Rusko rozhodně od Venezuely nedává ruce pryč. Nevím, jak moc mu bude česká veřejnost a politická reprezentace přát úspěch, ale jsem si jist, že se při tom dočkáme ještě mnoha zvratů a překvapení. Analytici se možná budou bavit.
Náčelník Madurovy stráže, generál Javier Tábata, byl Rodríguezovou uvolněn z funkce, a to bez náhrady. Selhal, když neochránil Madura, a tak mu ona nevěří. Prostě se neosvědčil. Co jiného a dalšího k tomu ještě chcete dodat více?
A na závěr tu máme Čínu. Čínské obchodní zájmy po celém světě, venezuelskou ropu, kterou se snaží Američané ukrást, a též Trumpem vnucovaný závazek Venezuele, že právě Venezuela „je povinna odebírat americké výrobky“. To se Číně líbit nebude.
Jak dlouho ještě bude přetékat pohár čínské trpělivosti? Bez Číny by USA neměly ani státní rozpočet. Prostě Čína je tolik potřebný kamarád, kterého si nemohou znepřátelit ani Spojené státy americké. Čína totiž drží USA pod krkem, ať Trump chce, anebo nechce.
Trump to rozehrává odpíráním venezuelské ropy. Číně pak chce (zřejmě i novým přerozdělením světa) znepříjemňovat život obsazením Íránu a blokováním lodí s ropou od Arabů. Takže přes Perský záliv do Číny Trump asi na této cestě do budoucna postaví nějaký „problém“.
Vyklubal se z Trumpa psychopat, nebo jen hraje svoji vlastní partii, při níž občas blafuje? Nebo hýbá figurkami ještě i za někoho nad ním, kdo stojí v pozadí a kdo mu cosi našeptává? Zatahuje Trump Ameriku do jedné války zdánlivě právě proto, aby ji mohl vytáhnout z války druhé?
A co z toho všeho tedy nakonec vyplývá? Že celá ta věc s Venezuelou není tak jednoduchá, jak ji mnozí vidí, nebo spíše jakou ji vidět chtějí.
Ještě to může být všechno docela jinak!
Vždyť, jak by nyní pravil zdatný šachista: „Hra teprve začíná…“