Asi před rokem jsem se v článku jednoho našeho známého sociologa dočetl, že v listopadu 1989 lidé chtěli návrat ke kapitalismu a Václav Klaus jim to splnil. Nedalo mně to a tak jsem dotyčnému sociologovi napsal asi tohle:
V listopadu 1989 jsem se zúčastnil celkem devíti demonstrací a jediné dva požadavky, které tam zněly, byly „Svobodné volby“ a „Tržní hospodářství“. O návratu ke kapitalismu ani slovo!!! Dovolte tedy malé upřesnění pojmů.
Tržní hospodářství je na Zemi od okamžiku vzniku dělby práce, kdy výměna výrobků, zboží, prostě potřeb pro život musela být pro obě strany srovnatelně výhodná, zpočátku dokonce výměnným způsobem.
Kapitalismus má sice několik posvátných atributů, jako nedotknutelnost soukromého vlastnictví apod., ale tím nejpodstatnějším, klíčovým prvkem je zisk.
Kapitalismus lze tedy definovat jako tržní hospodářství preferující maximalizací zisku, dosaženého v podstatě jakýmkoliv způsobem.
Tržní hospodářství a kapitalismus jsou tedy dvě různé ekonomické kategorie, což si většina lidí vůbec neuvědomuje a „ekonomové“ a politici z propagandistických a zištných důvodů kladou mezi tržní hospodářství a kapitalismus záměrně rovnítko. Pro nemyslící lidi se prostě kapitalismus = tržní hospodářství + demokracie, zatímco socialismus = plánované hospodářství + vláda jedné strany.
První, kdo po listopadu 1989 použil slovo kapitalismus, byl jeden z otců zakladatelů ODS MUDr. Macek, když prohlásil: „My nechceme žádnou třetí cestu, my chceme kapitalismus.“
Pomyslná Ústava Kapitalismu tak má pouze jeden jediný paragraf a ten má pouze 7 slov: „Nejvyšší a jedinou hodnotou je maximální zisk.“ Žádný druhý, pátý, desátý paragraf neexistuje. Prostě zisk dosažený jakýmkoliv způsobem, což věděl už i Honoré de Balzac (1799-1850), když před 200 lety prohlásil: „V základech každého velkého majetku je zločin.“ Nemusí to být nutně vražda, stačí podvod, krádež nebo jiná lumpárna.
Kapitalismus je totiž jednosměrný systém, který musí stále růst. Hlavním nástrojem pro dosažení zisku je především lež, šířená propagandou, reklamou a manipulacemi všeho druhu a pokud to nepomáhá, tak různými formami nátlaku, korupce atd.
Prvním problémem je, že každý ekonomický systém potřebuje ke svojí existenci zdroje (suroviny), výrobu (pracovní sílu, technologie, energii) a odbyt (spotřebu), jinak nemůže existovat. Druhým problémem je, jak řešit stav, kdy jedna z těchto částí dosáhne nadbytku nebo naopak nedostatku. V minulosti, historicky se potřeba růstu relativně nejsnadněji řešila změnou technologie, kdy lidskou sílu nahradila nejprve síla koňská a později zkrocení ohně (pára, spalovací motor, elektřina, atom), což řešilo i problém energie. Jenže touha kapitalismu po zisku, projevující se zejména krizemi z nadvýroby, kterou spotřeba nestačí vstřebat, se tradičně řeší válkou, což není pro kapitalismus nic jiného než pouhý obchodní případ. Počty obětí na životech, podle krvavé Madly Albrightové – tzv. kolaterální ztráty, jsou zcela nepodstatné.
V posledních desetiletích ale kapitalismus narazil na problém největší – jak řešit v rozděleném světě nedostatek surovin. Možnosti řešení jsou v podstatě tři:
- Zbankrotovat a vrátit se „na stromy“, což se nikomu nechce;
- Získat suroviny (kolonizace, šíření „demokracie“, další války) a restartovat kapitalismus maximalizace zisku bez přívlastků;
- Vrátit se k původnímu tržnímu hospodářství bez maximalizace zisku, když centrální plánování všeho prokázalo svou neživotaschopnost.
Zde je nutné připomenout, že kapitalismus si v posledních 50 letech třikrát prodloužil život, a sice:
- navázáním obchodování s ropou na dolar,
- masivním rozšířením počítačů, bez kterých by dnes byla celá řada oborů, zejména banky a obchod, nepředstavitelnými,
- pádem socialistických zemí střední Evropy a privatizací jejich hospodářství.
V nejbližších letech se o osudu kapitalismu bez přívlastků rozhodne vojensky (válkou) nebo diplomaticky (obchodem), v obou případech zejména na Ukrajině.
Každému normálně myslícímu člověku je od počátku jasné, že UA nemůže válku s RF vyhrát, stejně tak jako žádný stát ani regionální seskupení např. „ochotných“ států, nemůže vojensky porazit nikoho z trojice USA, RF, Čína.
Kapitalismus dosáhl stavu nasycení a nezbývá mu než skončit
Bude to sice trvat ještě 10, 20, možná 30 i více let, ale chce-li lidstvo přežít a začít pracovat na cestě ke hvězdám, tak jiná cesta není. Astrologové by nepochybně dodali, že precese jarního bodu vstupuje do znamení Vodnáře, což je 11. mundánní neboli světový dúm, charakterizovaný přátelstvím a komunikací.
LČ