Dr. Paul Craig Roberts: Prezident Trump je nejúspěšnějším praktikem washingtonské hegemonie

John Helmer:
Grónsko je součástí války proti Rusku na moři

John Helmer poukazuje na to, že kromě, a možná ještě důležitější než vojenské konfrontace mezi Ruskem a Západem na Ukrajině, vede Washington proti Rusku dvě další války:

• Jedna je válka o kontrolu nad ruským kapitálem.
• Druhá si klade za cíl ovládnout Grónsko, aby dominovala nad průchodem Arktidou.

Helmer říká, že ruští oligarchové nadále ovládají ruský kapitál a že tento kapitál se z velké části nachází mimo Rusko. Poukazuje také na to, že washingtonská kontrola nad Grónskem může být zneužita k odříznutí Ruska od Arktidy.

Helmer uvádí, že Kreml buď nejeví o tyto dvě války zájem, nebo o nich neví, což dává Washingtonu větší šanci na úspěch než ve vojenském konfliktu na Ukrajině. Jde o zajímavé poznatky, o kterých se neinformuje v médiích a které americká zahraničněpolitická komunita otevřeně nediskutuje.

Kirill Dmitrijev je ruský finančník a investor, generální ředitel Ruského fondu přímých investic.

Pokud Helmerovi dobře rozumím, říká, že úkolem Putinova vyjednavače Kirilla Dmitrijeva je vyjednat podmínky kapitulace Ruska před americkým kapitálem. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná vyhlídka, že by Dmitrijev vyjednal ukončení vojenského konfliktu za podmínek přijatelných pro Rusko, máme nyní vysvětlení, na čem Dmitrijev vlastně pracuje.

Helmer poznamenává, že Putin, jak se sluší, nereagoval na zabavení ruských tankerů Washingtonem ani nepodnikl proaktivní opatření k boji proti plánu Washingtonu vytlačit Rusko z Arktidy anexí Grónska. Národ, který nedokáže rozpoznat hrozby a proaktivně a efektivně je neřeší, má v mocenském boji jen malou šanci.

Putin se dnes setkává s Trumpovým „vyjednavačem“ Witkoffem a Trumpovým zetěm Jaredem Kushnerem. Witkoff ujistil agenturu Bloomberg News, že rozhovory byly „konstruktivní“ a že dosahují většího pokroku než kdykoli předtím. Dmitrijev toto tvrzení zopakoval. Pro Putinovy ​​uši to byla hudba. V Kremlu převládá pocit nereálnosti a Dmitrijev i Witkoff tuto nereálnost dále šíří.

Helmer říká to, co už dlouho zdůrazňuji já sám a v poslední době i Gilbert Doctorow:

Ruská nečinnost v reakci na provokace přímo vede k nárůstu jejich počtu a k bezohlednosti. Když byl zabaven první ruský tanker, ruské ministerstvo zahraničí poděkovalo prezidentu Trumpovi za propuštění dvou Rusů na palubě. Zjevně nikdo v Kremlu není dostatečně inteligentní, aby pochopil, že poděkování pirátovi podporuje další pirátství. A přesně to se stalo, i vojensky slabé země jako Itálie zabavily lodě plující pod ruskou vlajkou.

Helmer se mnou souhlasí, že Rusko bude i nadále ponižováno, dokud nedojde k silné vojenské reakci na provokace, a že to jen dále přesvědčí Washington, že Putin je papírový tygr.

Už nějakou dobu říkám, že Putin bude muset dříve či později bojovat nebo se vzdát. Zdá se, že kapitulace bude postupná. Nejprve padne ruská finanční suverenita, kterou se vzdá Dmitrijev. Poté bude následovat ruská svoboda na mořích. Nakonec padne ruská politická suverenita, když bude země obklopena americkými základnami jaderných raket. Pokaždé, když bude postavena další, Putin bude tvrdit, že se jedná o terorismus, nikoli o válečný akt.

Pozn. Naší Pravdy: Uvedená slova autora jsou více než závažná, neboť zavdávají názor, že ruské vedení připravuje podmínky pro americkou anexi Ruska. Ostatně, rozbití SSSR bylo v zásadě totéž.

Írán a Čínu čeká stejný osud. Obě vlády se ukázaly jako neschopné proaktivních akcí. Írán promrhal svou strategickou výhodu a nyní je více než kdy jindy obklopen protivníky, kteří jsou lépe chráněni před přilétajícími raketami.

Richard Nixon

Čínská vláda nečinně přihlížela, jak dvě americká prezidentství ruší politiku jedné Číny, kterou v 70. letech zavedl prezident Richard Nixon. Stejně jako si Washington nárokuje Grónsko a venezuelské ropné a nerostné bohatství, Washington se snaží prohlásit Tchaj-wan za svůj.

V průběhu dějin země, které nedokázaly rozpoznat hrozby, mizely. Čím provokativnější se Washington stává, tím více Putin zdůrazňuje vyjednávání. 20. ledna označil přeběhlík Dmitrijev své rozhovory s americkými zástupci na setkání Světového ekonomického fóra v Davosu za „konstruktivní“. Samozřejmě neřekl, co na nich mělo být konstruktivní, ale tím, že je označuje za konstruktivní, ospravedlňuje jejich pokračování a zároveň zaprodává ruskou pozici. Dmitrijev je mluvčím ruských oligarchů, kteří ukryli ruský kapitál v zahraničí.

• Íránská vláda se právě stala svědkem pokusu Washingtonu zinscenovat barevnou revoluci a nahradit vládu americkou loutkou, stejně jako to Washington udělal na Ukrajině s takzvanou revolucí na Majdanu. Íránská vláda nedělá nic. Prostě sedí a čeká na útok.
• Odklon Washingtonu od politiky jedné Číny je zřejmý již léta a čínská vláda nečinně přihlíží a nepodniká žádná proaktivní opatření.

Není pochyb o tom, že ruské vojenské schopnosti převyšují vojenské schopnosti západního světa. Není pochyb o tom, že vojenské schopnosti Číny jsou srovnatelné s vojenskými schopnostmi západního světa. Není pochyb o tom, že čínská ekonomika je stejně velká a silná jako ekonomika Spojených států. Ve skutečnosti je velká část amerického kapitálu investována v Číně, kde by mohla být v okamžiku znárodněna.

A přesto, i přes tyto silné stránky, neexistuje vůle je využít. Proto docházím k závěru:

Nejprve Írán, pak Rusko a nakonec izolovaná Čína. Výsledkem bude globalistický svět ovládaný z Washingtonu.

Pozn. Naší Pravdy: Uvedená slova autora považujeme za pravdivá. Nebo-li, nic není souměřitelné se zradou ve vlastních řadách. Autor má naprostou pravdu, když na jiném místě tvrdí, že Kirill Dmitrijev a Steve Witcoff, oba globalisté, uspěli v nastražení pasti pro Putina a Rusko.

ZDROJ