Dostala se mi do rukou Analýza hypotetických dopadů novely trestního zákoníku na skutkovou podstatu trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 odst. 1 Trestního zákoníku).
Poté, co jsem si ji pečlivě přečetl, stejně jako odkazy, z nichž tato pseudoanalýza vycházela, pochopil jsem, že jejím cílem nebylo ochránit KSČM a upozornit na možná rizika, ale pouze dodat náboje, aby skupiny lidí, dychtících po nemovitém majetku KSČM, ho vyvedly ze sféry strany.
Je zvláštní, že se tam nejčastěji odkazovalo na zrušení politických stran s vazbami na nacisty, včetně DSSS, nicméně co byla právě první věc, která mě zarazila, je argumentační srovnávání KSČM se stranami, jež jsou nebo by měly být v příkrém rozporu s komunistickou ideologií.
Já osobně jsem se vždy domníval, že komunisté byli historicky oponenty nacistů a že srovnávání s nimi uráží spoustu členů předválečné KSČ, kteří během německé okupace zahynuli v koncentračních táborech. Nechápu, jak vůbec někdo mohl tento pamflet napsat, srovnat v něm nesrovnatelné – a hlavně že ho vedení KSČM akceptovalo. Pouze jedinkrát tam bylo poukázáno na zrušení německé komunistické strany, v roce 1956 v tehdejším Západním Německu, což je historický nonsens, jinak se to celé pouze točilo kolem stran navazujících na Třetí říši.
Důvod je nasnadě, většina lidí ve vedení KSČM se již dávno rozešla s komunistickou myšlenkou jako takovou a chtěli se prostě jen zmocnit poměrně zajímavého hmotného majetku strany.
Je zvláštní, že nikdo tam nepoukázal na skutečnost, že v Trevíru byla postavena socha Karla Marxe v nadživotní velikosti ku příležitosti jeho 200. narozenin, kterou zafinancovala Čínská lidová republika, a jejího odhalení se účastnil tehdejší německý kancléř za SPD. A pak tu máme nález Evropského soudu pro lidská práva, kde byly symboly jako srp, kladivo a další označeny za artefakty dělnického hnutí a nelze je proto zakazovat. Žalovaným bylo Maďarsko a na základě tohoto rozhodnutí bylo nuceno od podobných zákazů a postihování nositelů daných emblémů ustoupit. Jsem přesvědčený, že toto rozhodnutí bylo vynecháno zcela záměrně a je na řadových členech KSČM, jak se s tím vypořádají, protože na mimořádném sjezdu sice analýzu delegáti odmítli, ale domnívám se, že ryba smrdí od hlavy a že není ještě všem dnům konec.
V řadách vedení KSČM je totiž odpor k dělnickému hnutí, protože většina současných lídrů v životě nepracovala, pracovat nehodlá, poctivá práce je jim cizí – troufnu si říci, že se jedná o osoby práce se štítící.
Rád bych ještě dodal, že jsem tohle téma z osobní iniciativy konzultoval se znalci z oboru extrémismu, a bylo mi přislíbeno, že pokud to bude nutné, pro případ trestního řízení, velmi rádi mi poskytnou odborný znalecký posudek, že symboly dělnického hnutí nelze ztotožňovat se symboly nacismu.
Mgr. Luděk Růžička je český advokát a publicista. Působí v Brně, kde vede vlastní advokátní kancelář se zaměřením na generální právní praxi. Je předsedou hnutí Má vlast ČMS (program se soustředí na ochranu národních zájmů a tradičních hodnot).