Reportáž o únosu dvou labutí odstartovala celostátní pátrání. Starost o jejich osud obletěla naši zem s dobrým koncem. Jak je možné, že stejní lidé jsou zcela neteční k informaci, že je třeba vybít celé chovy kachen, hus nebo slepic v desetitisícových hejnech.
Ptačí chřipka!!! Potom už nejsou žádné otázky, žádné pochyby! Zvykli jsme si. Šílené krávy, prasečí mor a ptačí chřipka. Statisíce utracených životů. Bylo to skutečně nutné? Zelené bojovníky pohltil mnohem výnosnější boj o záchranu planety, a nějaké velryby je nezajímají. U stád skotu je zajímá, kolik toho naprdí a co by se s tím dalo dělat, aby neohrozila planetu. Pochybnost o nutnosti likvidovat po desítkách tisíc zvířata a ptáky mě napadla po odhalení manipulací, postupů a metod zneužívání důvěry, často bezmezné, zdravotním systémem.
Lidé věřili nesmyslům o účinnosti roušek, o tečkách… a prospěšnosti vakcinace dětí. Mnoho lidí zázračně zbohatlo, ale ovládnout svět strachem se tentokrát ještě nepodařilo.
Kolik lidí zbytečně zemřelo a jaké stopy na zdraví ve vás očkování zanechalo? Skoro nikdo se dlouho neptal.
Je to jak s tou labutí. Dojmeme se nad nějakým příběhem jednotlivce, ale osud hejna, to se nás nedotkne. Sledujeme příběh dvou labutí a odsoudíme vášnivě každého, kdo by je třeba snědl, ale když najdou někde mrtvou labuť, jako oběť ptačí chřipky, a pak pozabíjí všechny labutě v oblasti? Ani necekneme. Ptačí chřipka VOLE!
Mocní tohoto světa si zahráli se světovou populací hru strachu. Žádná omezení, žádné ohledy, jen zájmy a cíle. Životy lidí jsou jim lhostejné. Možná ty pogromy na zvířata a jejich nesmyslné zabíjení měly jiný důvod i význam, než nešíření nějaké nemoci.
Něco se v programu světa nepovedlo, a začala padat obvinění a otázky. Tak třeba dojde i na ta zvířata. Držme sobě i jim palce.