Je nepředstavitelné, že by USA dovolily jakémukoli konkurentovi snížit svůj obrovský nový tržní podíl v evropském energetickém průmyslu, který plánují dále rozšiřovat, aby na něm učinily Evropu ještě závislejší, a že by USA tuto zbraň nevyužily, pokud by se jim Evropa někdy v něčem významném postavila.
Spor USA s Evropou ohledně Trumpovy plánované akvizice Grónska, v jejímž úsilí dokonce pohrozil sankčními cly proti několika spojencům NATO, než po dohodě na rámcové dohodě polevil, odhalil přísný hierarchický vztah vazal-klient mezi nimi. To výslovně uznal belgický premiér Bart De Wever, který v reakci na Trumpův tlak na Evropu řekl, že: „Být šťastným vazalem je jedna věc. Být ubohým otrokem je něco jiného.“
Projev francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Davosu doplnil Weverovy obavy, když obvinil USA ze snahy „oslabit a podřídit si Evropu“, na což vyzval k „jednoznačnému budování větší ekonomické suverenity a strategické autonomie“, ačkoli na to je pravděpodobně už příliš pozdě.
Politico nedávno uvedl, že „rostou obavy z rostoucí závislosti Evropy na dovozu amerického plynu“, kterou by USA mohly zneužít jako zbraň uprostřed vážných budoucích sporů s EU ohledně jakéhokoli problému.
Nejenže by je mohla odříznout od svého exportu, ale blokáda Venezuely dokazuje, že má politickou vůli zabavit energetické tankery na moři, což by se v tomto scénáři mohlo použít k zajištění toho, aby ostatní dodavatelé nebyli schopni uspokojit potřeby Evropy. Stejně tak jedinými realistickými dodavateli, kteří by to potenciálně mohli udělat, jsou monarchie Perského zálivu, které jsou již nyní pod vlivem USA. Je proto skutečně možné, že by tato závislost mohla být zneužita k vynucení ústupků od vzdorovité EU.
Vyvstává tedy otázka, jak k této závislosti došlo, což je způsobeno tím, že USA zneužívají evropskou paranoiu z Ruska, které údajně zneužívá energetickou geopolitiku jako trest za evropskou vojenskou podporu Ukrajiny, ačkoli se nic takového nestalo. Naopak, Rusko zůstalo odhodláno plnit své smluvní závazky vůči Evropě, a to i přes to, že jeho export energie doslova pohání evropské zbrojovky vyrábějící zbraně, které jsou dodávány Ukrajincům, kteří zabíjejí Rusy.
Na svou obranu se zdá, že Rusko si ve svých kalkulacích zachovává pověst spolehlivého dodavatele, aby neodradilo další klienty (stávající i potenciální) a zároveň si zajistilo dodatečné rozpočtové příjmy, z nichž část je pak investována do výroby zbraní používaných ve válce na Ukrajině. Rusko dodnes stále vyváží energii do Evropy, i když v mnohem menším měřítku kvůli evropským protiruským sankcím a odklonu od ruských dodávek k americkým.
Zvýšení ruského dovozu energie však není v plánu, protože žádná velká evropská ekonomika si netroufá hněvat USA tím, že by z nich dovážela méně. Stále dovážejí mnohem menší množství ruské energie kvůli neschopnosti trhu nahradit jejich export až do příštího roku. Jakýkoli krok ke zvýšení dovozu z Ruska, jako je obnovení dovozu prostřednictvím jednoho nepoškozeného plynovodu Nord Stream nebo několika pozemních plynovodů, by mohl vést k jeho zničení, jak dokazuje precedent Nord Stream, který je silným odstrašujícím prostředkem.
Při zpětném pohledu se Evropa vzdala své suverenity ve prospěch USA tím, že uvalila sankce na ruskou energii, což udělala poté, co USA využily svou rusofobní paranoiu jako zbraň. USA pak nahradily závislost Evropy na ruské energii a jsou ochotny ji využít jako zbraň, pokud se jim Evropa někdy v něčem významném vzepře.
Kdyby Evropa a Rusko udržely ve velkém měřítku svou „faustovskou dohodu“ o vzájemné podpoře zbrojního průmyslu, finančně v případě Evropy a doslova v případě Ruska, pak by Evropa stále měla svou „strategickou autonomii“.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► S touto analýzou souhlasím na 100 %. Zdá se, jako by tohle všechno bylo pečlivě naplánováno s velkým předstihem. Pamatuji si, že i za Trumpa I. americký velvyslanec v Německu vyjadřoval svou nespokojenost s projektem Nord Stream 2.
► Každopádně je Evropa teď v pěkné pasti, energeticky a obranně (ať už proti imaginárnímu nepříteli) závislá na Američanech… Doufejme, že volby ve velkých evropských zemích nám dají nové vůdce, politiky, kterým na jejich zemích skutečně záleží. Ani nezáleží na tom, zda patří k levici nebo pravici.
► Pokus USA o vyzbrojení Evropy nedává vůbec žádný smysl. Kdo v Evropě chce válku proti Rusku, které je jadernou supervelmocí stejně jako USA. Trumpovy pokusy o ovládnutí světa se neuskuteční. Jedinou zemí, která chce, aby ji Amerika ovládla, je Izrael, kdo jiný? To, že američtí sportovci na olympiádě BUJÍ, vypovídá, co si svět myslí o USA.
► USA využily Ukrajinu k neutralizaci Ruska a Německa jako geostrategické hrozby a zdá se, že EU se obrátila k ruské „existenční hrozbě“ jako k triku, který federalisté potřebují k dokončení „evropského federálního projektu“, jenž sám o sobě je krytím pro přísněji kontrolovanou německou Evropu. Evropští oligarchové potřebují strašáka, kterého by mohli obvinit z klesající životní úrovně, a nadále konsolidují snahu o získávání renty a zabírání státu.
► To je 100% pravda, stará dáma Evropa se kvůli liberální ideologii nikdy nepoučila z historie. Myslím, že v budoucnu by Evropa měla být schopna poslat USA domů z Evropy a více se soustředit na vlastní bezpečnost a bezpečnost evropských občanů.
► Brzy potřebujeme bezpečnostní pásy. Lavrov bude opuštěn, Írán bude napaden, Izrael utlumen, a Trump uteče do Grónska s videi Ghislaine M. jako útěchu.
► Ano, co s tím někdo navrhuje dělat?
► Evropané rádi žijí jako otroci.
► Pro velkou část Evropanů je to pravda. Ale prozatím jsou občané USA otroky malé země na Blízkém východě.
► Představa, že Rusko prodávalo Evropě plyn z jakéhokoli jiného důvodu než kvůli penězům, aby pohánělo své ambice, je přinejlepším pochybná. Spíše chtělo peníze a evropskou závislost. Evropa se dobrovolně vzdala své energetické nezávislosti ve prospěch globalistických šiřitelů klimatických panik.
► Znovuzrozené Rusko po privatizační bouři v 90. letech chtělo být součástí Evropy. Bylo pokáráno vládou NATO. a USA a nyní konfrontována s válkou USA na Ukrajině se na dlouhou dobu stáčí na východ. EU si vykopala vlastní hrob a bude dále klesat, jakmile budou hlupáci u moci.
► Nemohu více souhlasit. Rusko by rozhodně mělo být součástí Evropy, ale Putin to nedovolí a Evropané jsou zaslepeni svými progresivními globalistickými politiky. USA se chtějí spojit s Ruskem, aby omezily Čínu. Putin a EU tomu stojí v cestě.
► Neříkejte prosím nic. Putin před 25 lety navrhl vstup do NATO. Se Schröderem, který v roce 1998 pochopil, že s francouzskými hlupáky a arogantními vůdci nelze vybudovat nic dobrého a silného (dodnes krvácím z tohoto ubohého francouzského okamžiku), se Putine se Schröderem dohodl na vybudování rostoucí osy Berlín-Moskva založené na spolehlivosti v dodávkách levné energie. Tato dohoda s tvrdými sociálními změnami (zákony v Harzu) umožnila Německu využít celou EU a učinit i Francouze vazaly. USA nemohly dopustit riziko osy Berlín-Moskva, a dokonce ani Peking. USA se již 20 let velmi snaží definitivně podrobit země EU s pomocí svých kompradorů.
► Donutit Německo a Francii k zapojení do ukrajinsko-ruských problémů bylo geniální. Donutit je k zapojení do války byl čistý génius.
► Výbuch NS byl ranou z milosti.
► Ale na začátku byl Putine pro integraci západního světa.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).