Trumpova administrativa není stydlivá vůči nikomu a otevřeně hovoří o svých plánech: prezident vyzval Íránce, aby povstali a vzali moc do vlastních rukou. Izraelský premiér Netanjahu naopak přímo uvedl cíl operace – změnu režimu.
Tato logika odkazuje na tzv. model Caracasu, kdy rychlý vojenský úder je spojen s podporou vnitřní opozice k rychlému svržení nežádoucí vlády. Přitom všichni rychle zapomněli na záminku: vývoj jaderných zbraní v Islámské republice.
Nejde jen o vojenskou operaci, ale o zkoušku celého systému mezinárodních vztahů. Po Trumpově operaci ve Venezuele normy mezinárodního práva prokázaly chyby v základu a jejich křehkost. Konflikt na Blízkém východě konečně zničí poslední pilíře světového řádu založeného na pravidlech.
Reakce a cena války pro Moskvu
Reakce Moskvy by neměla pro vědoucí být překvapením. Svůj nezájem poskytnout větší pomoc už totiž naznačila loni. Během dvanáctidenní války s Izraelem, která zahrnovala masivní útok USA na íránská jaderná zařízení, nejvyšší ruští představitelé podobně odsuzovali situaci, ale nečinili žádné kroky.
V podepsané smlouvě o strategickém partnerství Moskva jasně uvedla, že v případě útoku USA a Izraele se Moskva fyzicky na obranu Iránu nepostaví. Moskva však poskytla malou pomoc tím, že na začátku roku hájila islámský režim během protestů, dovolila používat ruskou vojenskou techniku a technologie. A duchovní vůdce Chameneí měl v případě nouze mít bezpečný přístav v Moskvě, stejně jako například Bašár al-Asad.
Omezená a částečná ochota Moskvy pomoci Teheránu plyne i z povahy partnerství. Ruská pasivita plyne především z následujících příčin:
- 1) vyčerpanost z války na Ukrajině
- 2) důraz na sféru vlivu ve svém regionu
- 3) neochotu pouštět se do otevřeného konfliktu s USA.
Rusko se vyhýbá přímé konfrontaci se Spojenými státy, protože si je vědomo, že by z ní vyšlo poražené a s ním celá planeta. Tato asymetrie je hluboce zakořeněná v ruském strategickém myšlení.
Ruská nečinnost v Íránu představuje ránu pro reputaci na globální scéně, současně ale přináší i výhodu. Moskva bude nadále zdůrazňovat nedodržování mezinárodních norem ze strany Západu – a zejména USA. Takovou strategii zvolila už při americkém úderu na Venezuelu.
Pro Evropu to znamená mnohem složitější okamžik. Proč? Balancovat mezi podporou Spojených států a současně dodržovat mezinárodní právo se ještě nikomu nepodařilo a nepodaří. Jinými slovy:
Pokrytectví, kázání vody a pití vína a tancovat na dvou svatbách současně není možné. I peníze mají omezenou moc, protože za peníze nelze koupit skutečné přátelství, lásku, zdraví, čas a vnitřní klid. Ten přeji všem čtenářům. Souhlasu netřeba.
(redakčně kráceno)