Rusko-polské bezpečnostní dilema pravděpodobně poslouží jako impuls k plnému uvolnění a řádnému řízení kapacit evropského NATO jako celku v souladu s Národní obrannou strategií USA.
RT koncem ledna upozornil na zprávu deníku Izvestija o údajných plánech Západu na zřízení „Banky obrany, bezpečnosti a odolnosti“ (DSRB) do roku 2027. Jejich článek se opírá o hloubkový výzkum Atlantické rady, která přišla s myšlenkou toho, co bylo původně nazýváno „Banka NATO“. Účelem je poskytovat „nízkoúročené půjčky na modernizaci obrany“, a tím usnadnit dosažení cíle, aby členové NATO vynakládali 5 % HDP na obranu, aniž by výrazně omezili sociální a infrastrukturní výdaje.
Místo toho, aby škrtali takové programy, aby přesměrovali finanční prostředky na obranu s rizikem pomoci populisticko-nacionalistickým aktivistům během příštích voleb a/nebo vyvolání nepokojů, by každý rok utratili pouze zlomek jistiny za splácení svého úvěru DSRB, místo aby platili náklady předem, jako by byly součástí jejich ročních výdajů. Shrnutí hloubkového výzkumu Atlantické rady, na které je odkaz výše, rovněž uvádí, že „Další kritickou funkcí banky DSR by bylo ručit za riziko komerčních bank“.
To by jim pak „umožnilo poskytovat financování obranným společnostem v celém dodavatelském řetězci“. Doplňkovým účelem je financovat rozsáhlé zakázky, které si tyto společnosti samy nemohou dovolit a většina členských států je také nemůže financovat bez potenciálního populistického odporu. Obranné společnosti pak mohou rozšířit výrobu, vyrábět požadované vojensko-technické vybavení ve velkém měřítku a poté ho prodávat za mnohem dostupnější cenu, aby urychlily plánovanou militarizaci NATO.
Očekává se, že z toho bude mít největší prospěch východní křídlo bloku, které se do značné míry překrývá s polskou „Iniciativou tří moří“. Polsko je již připraveno získat 44 miliard eur v podobě půjček z programu EU „Bezpečnostní akce pro Evropu“ (SAFE, který je součástí 800 miliard eurového programu „ReArm Europe Plan“). To by mělo pomoci modernizovat jeho trapně nedostatečně rozvinutý vojensko-průmyslový komplex a umožnit tak Polsku sloužit jako regionální jádro souvisejících procesů ve zbytku východního křídla. (Pozn. Naší Pravdy: Jedná se tak o další škrcení už tak napjaté sociální politiky především v nových čl. zemích NATO. Nelze přece ani trochu srovnávat životní náklady obyvatel v zemích bývalé Varšavské smlouvy vůči zemím jako je Německo, Francie či Británie, kde je obyvatelům v zásadě jedno, zda mají činit voj. výdaje 5 nebo dokonce 10 % z rozpočtu státu.)
Výše uvedená role by se stala mnohem pravděpodobnější, pokud by se Polsku a Litvě podařilo vytvořit přeshraniční ekonomickou zónu zaměřenou na obranu v celém Suwalském koridoru/průsečíku, jak bylo právě navrženo v druhém zmíněném dokumentu. Americká Národní obranná strategie odhadla, že „evropské NATO zastíní Rusko co do ekonomického rozsahu, populace a tedy i latentní vojenské síly“. Tento potenciál je jen třeba plně uvolnit a řádně řídit. Polsko by mohlo být průkopníkem, pokud dovolí USA, aby mu radily ohledně optimálního využití půjček SAFE a DSRB. (Pozn. Naší Pravdy: A ty půjčky bude splácet kdo asi, když porodnost vytrvale klesá a náklady na bydlení vytrvale rostou?)
Již bylo odhadnuto, že „Polsko bude hrát ústřední roli při prosazování Národní bezpečnostní strategie USA v Evropě“, takže z toho přirozeně vyplývá, že bude hrát ústřední roli i v Národní obranné strategii. Polsko již nyní vynakládá na obranu více svého HDP než kterýkoli jiný člen NATO, a to 4,8 %, takže cokoli mnohem více by mohlo vést k omezení sociálních a infrastrukturních výdajů, ale v tom spočívá důležitost DSRB (Druh záložníků) pro to, aby se Polsko mohlo tomuto kompromisu vyhnout, jak bylo vysvětleno.
Poměr dluhu Polska k HDP je 55,1 %, což je hluboko pod 80,7 % v EU, takže by se Polsko mohlo těmito prostředky zadlužit více, aniž by to způsobilo příliš velké napětí v sociální politice. (Pozn. Naší Pravdy: Ovšemže, pokud Polákům nevadí, že jejich životní náklady jsou mnohem větší než třeba v Německu, a to při srovnatelné produktivitě práce. Přesně v duchu Německo nade všecko.)
To je proveditelné poté, co se Polsko právě stalo ekonomikou s 1 biliónem dolarů. Jakékoli další vojenské výdaje poháněné DSRB by dále urychlily bezprecedentní militarizaci Polska, která vedla k tomu, že má největší armádu v EU s více než 215 000 vojáky, s plány dosáhnout 300 000 do roku 2030 a půl miliónu do roku 2039 (z toho 200 000 záložníků).
Z ruského pohledu to představuje vážnou hrozbu pro Kaliningrad a spojenecké Bělorusko, a proto se očekává, že v reakci na to Rusko odpovídajícím způsobem posílí své ozbrojené síly jakbysmet. To by mohlo zahrnovat i nasazení strategických zbraní v Bělorusku, jako jsou taktické jaderné zbraně, hypersonické rakety Orešnik a/nebo cokoli jiného, co by se do té doby mohlo vyvinout. Očekává se, že Polsko takové reakce vykreslí jako důvod své bezprecedentní militarizace, jejíž další urychlení by pak tvůrci politik mohli požadovat.
Rusko-polské bezpečnostní dilema, které je způsobeno jejich tisíciletou rivalitou a posilováním Polska jako protiruského zástupce ze strany USA, pravděpodobně poslouží jako impuls k plnému uvolnění a řádnému řízení kapacit evropského NATO jako celku v souladu s Národní obrannou strategií USA. Jakýkoli pokrok v tomto směru by donutil Rusko držet krok s polskou militarizací tohoto nepřátelského bloku, což by vedlo k jeho vlastní pokračující militarizaci a následně k závodům ve zbrojení.
Na rozdíl od evropských členů NATO, kteří si budou muset brát půjčky na financování tohoto procesu, a proto je DSRB účel, si Rusko může vše financovat samo. To staví Rusko do mnohem lepší finanční pozice než jeho protivníky, z nichž někteří se pravděpodobně budou potýkat s vyvažováním svých vnímaných vojenských priorit s objektivními socioekonomickými prioritami. Rusko má tedy v tomto hrozícím závodě ve zbrojení s Evropou výhodu, ale potenciální federalizace EU by mohla tento rozdíl zmenšit, pokud k ní někdy dojde. (Pozn. Naší Pravdy: Sociální politika v Rusku se během války na Ukrajině vytrvale zhoršuje. Jak dlouho tohle bude ruský lid trpět? Již nyní milióny Rusů nemají na zaplacení úhrad základních životních potřeb. Rusové nejsou v situaci USA, aby měli zahraniční kolonie, které by je živily. Aktuální stav sociální politiky v Rusku je doslova tristní.)
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Člověk by si myslel, že dojde k jadernému Armagedonu nebo k finančnímu Armagedonu. Ale pokud k jednomu z těchto dvou scénářů dojde, bylo by logické spustit ten druhý. Pořadí, ve kterém k tomu dojde, není relevantní. Je to perfektní scénář, ve kterém všichni prohrají.
► Zajímalo by mě, co by Rusku zabránilo v ostřelování Polska (a 3 pobaltských zemí) raketami Sarmat v případě, že by zaútočily na Kaliningrad. V konvenční válce by Rusko nebylo schopno bránit svou enklávu. Tito 4 protivníci by místo toho mohli odpálit rakety s namalovanými ukrajinskými vlajkami, podobně jako to Britové dělají v Černém a Středozemním moři proti ruským tankerům na LNG atd., ale rakety a drony nikdy nemohou stačit k tomu, aby Kaliningrad skutečně dobyli.
► Západní mainstreamová média a jejich dceřiné společnosti, společné podniky a kohorty v zemích, jako je Indie, budou z plných plic volat, že Rusko se musí držet pravidel stanovených jeho protivníky při odvetě na polské útoky na Kaliningrad, aniž by odvětilo jadernými zbraněmi proti Berlínu a Gdaňsku. Stejně jako říkají, že Írán se musí vyhýbat americkým základnám v Perském zálivu, aby se geografie války „udržela pod kontrolou“, i když USA mají volnou ruku k potápění íránských lodí u pobřeží Cejlonu tisíce mil od zóny války v Perském zálivu. Mainstreamová média Rusku celou dobu vystavují stejná kázání ohledně Ukrajiny a říkají, že Rusko se musí postarat o to, aby válku na Ukrajině nerozšířilo (tím, že se zdrží útoků na odpalovací rampy a řídicí centra dronů vypouštěných proti ruské pevnině v Německu a Česku, tj. v hloubi EU).
► A to vše díky iluzi zvané demokracie.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).