Chamtivost reguluje náklady na bydlení: Anatomie absurdity bydlení v Rusku

SOCIÁLNÍ KRONIKA

Bytová sociální politika v Rusku:
Hranice šílenství

Zatímco majitelé organizací poskytujících zdroje a energiе počítají své zisky, lidé se snaží přežít všemi dostupnými prostředky.

Šokující čísla: rekordní růst za 15 let

Začněme oficiálními statistikami. Podle Rosstatu (Ruský statistický úřad) vzrostly v roce 2025 ceny bydlení a energií na rekordní úroveň za posledních 15 let. Do prosince 2025 se ceny služeb meziročně zvýšily v průměru o 13,3 %. A to i přesto, že oficiální míra inflace za rok 2025 se odhaduje na 5,6 %.

To znamená, že ceny bydlení s dodávkou vody a energií rostly více než dvakrát rychleji než ceny ostatního zboží a služeb. A co je nejdůležitější, tento růst byl mezi regiony extrémně nerovnoměrný.

Potrubí hnije, tarify rostou, lidé platí. Zodpovědnost? Ne, o ní jsme neslyšeli. Vydělávání peněz? To zní povědomě. Ach, obchodní odpovědnost – to je úžasný koncept! Úředníci tuto frázi zbožňují: vyslovují ji pompézně, zahrnují ji do zpráv a slavnostně přikyvují, když o ní diskutují na schůzích. Firmy však, jakmile se o své odpovědnosti dozví, okamžitě přepočítají své zisky a zvýší ceny a tarify, například v bydlení a dodávce energií. Zodpovědnost? Ovšemže, samozřejmě! Koneckonců jsou zodpovědné za to, aby akcionáři byli spokojeni a jejich bankovní účty rostly.

Lidem zůstávají byrokratické nesmysly o „zodpovědnosti“, zatímco poskytovatelé energií a správcovské společnosti se otevřeně vysmívají potřebám ruských občanů: nemají ohled na kvalitu služeb, investice do infrastruktury považují za nerentabilní – mohou jednoduše zvýšit tarify a péči o zákazníky považují za pouhou pohádku z jiného vesmíru.

Systém bydlení s dodávkou vody a energií je zrcadlem, které odráží skutečnou podstatu ruského „zodpovědného“ podnikání: touhu po zisku bez hranic, bez zábran a bez sebemenších výčitek svědomí. Věřte nebo ne, v některých regionech úřady dokonce platí „svým“ pracovníkům bytových úřadů z rozpočtu peníze navíc za „ušlý zisk“…

Situace v sektoru bydlení s dodávkou vody, tepla, plynu
a elektřiny hraničí s šílenstvím a každý to vidí.
Katastrofa je jen krůček od nás

Mezitím naši úředníci spolu s vládnoucí stranou Jednotné Rusko (Pozn. Naší Pravdy: vládnoucí politická strana v Rusku, jedná se o zástupce ruského bankovního kapitálu) nadále mluví o odpovědnosti podniků a plánují další privatizaci. Mnoho odborníků na bydlení si však je jisto, že stát bude muset i tak převzít kontrolu nad sektorem bydlení s dodávkami vody a energií, opravit ho a modernizovat na úkor rozpočtu. Ale to se stane až poté, co tisíce „zodpovědných“ společností vyčerpají všechny zdroje a zároveň prosazují závratné zvýšení tarifů pro obyvatelstvo.

V konečném důsledku v Rusku nastane opravdová katastrofa jak v samotném bydlení, tak v dodávce vody a energií, což bude nutné zalátat stovkami miliard rozpočtových peněz – zřejmě přesně tento výsledek ruští úředníci připravují pro ruský lid. A co lidé? Mlčí a soudě podle oficiálních údajů úspěšně hlasují pro to, aby jim byly kapsy znovu vyloupeny…

Pozn. Naší Pravdy: typická nátura z období nevolnického carského Ruska. 18.-20. září t.r. v Rusku proběhnou parlamentní volby (do Státní dumy). Pokud Rusové opět zvolí vládnoucí stranu Jednotné Rusko, jež zastupuje oligarchát, jenž doslova sdírá kůži z obyčejných Rusů, pak už to bude znamenat jediné. A sice, že ruský národ trpí flagelantstvím, nebo-li o to více bude zapotřebí Rusům zatnout tipec.

Zvýšení tarifů za komunální služby v Rusku v roce 2026 se tak spíše podobá přírodní katastrofě, která postihuje obyčejné lidi bez varování a bez sebemenšího náznaku zdravého rozumu.

Nejde o plánovanou indexaci, ani o promyšlené ekonomické opatření, ale o naprosté bezpráví soukromých bytových a energetických společností, které se schovávají za vágní formulace a „ekonomické zdůvodnění“ a občany prostě odírají až na kost. O modernizaci inženýrských sítí se nemluví, ačkoli potrubí nadále hnije, teplo se cestou do domů ztrácí a voda teče rezavá. Mezitím účty stále rostou, čísla na nich jsou děsivější a vysvětlení stále vágnější.

Lidé jsou v šoku: ještě včera sotva vycházeli s penězi a dnes dostávají účty, které jim berou dech. Účty obsahují částky, které neodpovídají spotřebě, počasí ani zdravému rozumu.

A co je vysloveně urážející, že nikdo nedokáže pořádně vysvětlit, proč se platby za topení náhle zdvojnásobily, i když radiátory jsou stále sotva teplé a voda z kohoutku je vlažná.

V Krasnojarsku se důchodkyně Anna Ivanovová, která celý život pracovala jako učitelka na základní škole, s hrůzou dívá na svůj účet za bydlení: 12 000 rublů za dvoupokojový byt. S důchodem 22 000 rublů je to více než polovina celého jejího příjmu. Se slzami v očích říká:

Dřív jsem si mohla dovolit ovoce jednou týdně, ale teď si kupuji i ten nejlevnější chleba. V lednici teď mám jen brambory, těstoviny a levné klobásy. Musím se vzdát i léků – kolísá mi krevní tlak, ale co můžu dělat? Buď si koupím prášky, nebo platím účty za elektřinu. A děsím se, jaké to bude v zimě, až ceny zase porostou. Nežádám o luxus, jen chci žít důstojně, jako někdo, kdo celý život tvrdě pracoval.

Mí sousedi také panikaří: některým se účty za bydlení, vodu a energie zvýšily o 70 %, jiným se dokonce zdvojnásobily. Nejsme milionáři, zvolala rozhořčeně má sousedka a doplnila: V 70 letech jsem nucena pracovat jako uklízečka, abych tyto náklady zaplatila.

V osadě Bražnoje v Krasnojarském kraji čelí obyvatelé skutečné noční můře – účtům ve výši 100 000 rublů měsíčně. Sto tisíc! V osadě, kde průměrný plat sotva dosahuje 30-35 tisíc rublů a kde lidé žijí skromně, pěstují zeleninu na zahrádkách, aby sotva vyžili.

Nejdřív jsme si mysleli, že je to chyba, vypráví místní obyvatel Petr Ivanovič, farmář v letech, který provozuje malou farmu. Jenže k tomu dodává:

Několikrát jsme to zkontrolovali: ne, všechno je správně. Ale odkud se tato čísla vzala? Náš dům je starý, prostor je malý, nejsou tam bazény ani podlahové vytápění. Někdo nahoře se prostě rozhodl, že nám může účtovat třikrát tolik, a tím to skončilo.

Farmářova rodina prodala část svého hospodářského zvířectva, aby uhradila první splátku. Farmář k tomu hořce dodává:

Museli jsme se vzdát naší krávy Zorky. Ale ona zajišťovala mléko pro naše vnoučata. Teď děti vyrostou bez čerstvého mléka. Tak co dál? Prodávat kuřata? Brambory ze zahrady? Nejsme oligarchové, platit tolik peněz každý měsíc!

V Centrálním federálním okruhu, ve starém průmyslovém městě s umírajícími továrnami, dostala rodina s příjmem 45 000 rublů účet na 28 000. Rodiče pracují v továrně – otec jako mechanik, matka jako účetní. Mají dvě děti školního věku. Dvacet osm tisíc ze čtyřiceti pěti tisíc! Teď si musí vybrat, zda zaplatí za topení nebo školní potřeby pro děti. Matka se podělila:

Už jsme prodali starou televizi, abychom zaplatili nájem. Děti nosí stejné oblečení už dva roky. Nejstarší syn se stydí chodit na školní akce, nemá slušnou bundu. Moje nejmladší dcera pláče, protože nemá nové sešity a barvy na výtvarnou výchovu. Nevím, jak to vydržíme do léta. Bojím se, že brzy budeme muset požádat o pomoc příbuzné, a je to tak ponižující. Připadám si jako špatná matka, nedokážu svým dětem zajistit ani to nejnutnější.

Můj otec si vzal druhou práci, když v noci vykládal kamiony. Spíme jen čtyři až pět hodin, ale co jiného můžeme dělat? Jinak nemůžeme přežít. Dříve jsme žili normálně – platili jsme nájem, šetřili na dovolenou a mohli jsme chodit jednou za měsíc do kina. Teď je to všechno pryč na tyhle zatracené účty.

Další případ uvádímě z Uralu, v typickém monopolním městě s velkým průmyslovým podnikem. Svobodná žena, zdravotní sestra s platem 35 000 rublů, za byt o rozloze 48 m² obdržela účet na 19 000 rublů. Devatenáct tisíc za skromný dvoupokojový byt bez zbytečností! Ona mladá žena k tomu dodává:

Stále platím, ačkoli kvalita služeb zůstává stejná. Voda je přerušovaná, topení slabé, v zimě se teplota v bytě nikdy nevyšplhá nad 18 °C a žárovky na chodbě nesvítí celé měsíce. Zato nám ale nainstalovali nové měřiče – zřejmě tam všechny peníze zmizely. Teď jsem si sjednala menší půjčky, aby mi nedošel proud a teplo, a na jídlo a oblečení mi sotva zbývají peníze. Cítím se v pasti. Přijdu z práce unavená a musím vymyslet, kde sehnat další peníze na další splátku. Dříve jsem mohla pomáhat sestře, která sama vychovává dvě děti, ale teď sotva vycházím s penězi já sama.

Její kolegové jsou také zoufalí, kamarádka mladé ženy říká:

Polovina zdrav. sester na našem oddělení je zadlužená. Někteří si vzali půjčky, někteří si půjčili od přátel. A my pracujeme v nemocnici, zachraňujeme lidi, a přesto se nemůžeme zachránit před touto komunální loupeží.

Tyto příběhy nejsou výjimkou, ale smutnou realitou, která se opakuje po celém Rusku. Lidé se cítí podvedeni a bezmocní: pravidelně platí daně, dřou se do úmoru, snaží se uživit své rodiny a na oplátku dostávají stále rostoucí účty s astronomickými částkami. Mezitím se kvalita služeb nezlepšuje, infrastruktura se nemodernizuje a stížnosti správcovským společnostem a regulačním orgánům jsou buď ignorovány, nebo dostávají formální odpovědi.

Občané nevidí v rozpisu na svých účtech žádnou transparentnost, nechápou, proč platí stále více, a nedostávají žádné záruky, že tyto peníze budou použity na zlepšení kvality služeb.

V důsledku toho se nespokojenost nabaluje: pro mnoho rodin se účty za energie proměnily z pravidelného výdaje ve zdroj neustálého stresu a finančních problémů, který ohrožuje jejich základní životní úroveň. Lidé ztrácejí víru ve spravedlnost a cítí se bezmocní tváří v tvář systému, který, jak se zdá, pracuje proti nim, ne pro ně.

Ruský systém bydlení a inženýrských služeb, vybudovaný za sovětské éry, se v podstatě nyní nepoužívá jako životně důležitá infrastruktura zajišťující pohodlí a bezpečnost občanů země, ale jako nástroj k jejich okrádání. Jeho kolosální potenciál a implementovaná inženýrská řešení se staly dojnou krávou soukromých společností: ty shrabují superzisky, zatímco do rozvoje prakticky nic neinvestují. Místo rozsáhlé modernizace se provádí pouze kosmetická údržba, která neřeší systémové problémy a pouze oddaluje nevyhnutelné.

Tento přístup k bydlení a inženýrským službám není jen nespravedlivý – je nebezpečný:

Jednoho dne stará infrastruktura selže v nejméně vhodnou chvíli a následky mohou být katastrofální – od rozsáhlých výpadků tepla v mrazivých teplotách až po velké havárie ohrožující životy.

Z této situace existuje pouze jedna cesta:
znárodnění ruského systému bydlení a inženýrských služeb

Teprve pak můžeme znovu získat kontrolu nad tarify, učinit je transparentními a oprávněnými, nikoli svévolnými a vyděračskými. Převzetím kontroly bude stát schopen přesměrovat finanční prostředky z výplaty dividend akcionářům soukromých společností a místo toho se zaměřit na skutečnou modernizaci infrastruktury: výměnu zchátralého potrubí, modernizaci kotelen, zavádění energeticky úsporných technologií, výstavbu nových čistíren odpadních vod a rekonstrukci elektrických sítí. To nejen sníží ztráty zdrojů a zlepší spolehlivost služeb, ale také v dlouhodobém horizontu sníží náklady pro koncové spotřebitele.

Znárodnění umožní zavést jasný systém odpovědnosti: občané uvidí, kam jdou jejich peníze, kolik se vynakládá na opravy, kolik na modernizaci a kolik na administrativní výdaje. Tarify lze stanovovat na základě skutečných nákladů a dlouhodobých rozvojových plánů, nikoli na základě chutí soukromých vlastníků. Dále bude možné zavést jednotné standardy kvality služeb v celé zemi, sledovat lhůty pro opravy poruch a zajistit rovný přístup k inženýrským sítím pro obyvatele všech regionů – od velkoměst až po odlehlé vesnice.

Systém bydlení a inženýrských sítí se dnes nejen nerozvíjí, ale vysloveně chátrá a lidé za to platí svými penězi a nervy. Je načase přestat obohacovat soukromé monopoly na úkor obyčejných lidí a začít budovat systém, který bude přínosem pro všechny ruské občany: spolehlivý, efektivní, transparentní a zaměřený na zájmy společnosti, nikoli na maximalizaci zisků jednotlivých podnikatelů. Pouze takový přístup zabrání budoucím infrastrukturním krizím a zaručí každému Rusovi slušnou životní úroveň.

Jevgenij FEDORINOV

ZDROJ (překlad Naše Pravda)