Pokud USA dohlížejí na optimalizaci vojensko-průmyslového komplexu EU, vojenské logistiky a dalších záležitostí souvisejících s obranou s cílem „zakrslit“ související schopnosti Ruska, pak by výzva, které by Rusko mohlo čelit na své západní hranici, mohla odrážet tu z června 1941.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v nedávném rozhovoru zopakoval dlouhodobou politiku, když svému partnerovi řekl:
Nebudeme útočit na žádnou část Evropy. Nemáme k tomu absolutně žádný důvod. A pokud se Evropa rozhodne zhmotnit své hrozby, aby se připravila na válku proti nám, a začne útočit na Rusko, prezident uvedl, že z naší strany to nebude speciální vojenská operace, ale bude to totální vojenská reakce se všemi dostupnými vojenskými prostředky v souladu s doktrinálními dokumenty k této záležitosti.
Abychom to upřesnili, Rusko nikdy neplánovalo riskovat třetí světovou válku invazí do pobaltských států a/nebo Polska, jejichž nepřátelské obyvatelstvo by také představovalo trvalou bezpečnostní hrozbu při jakékoli okupaci. (Pozn. Naší Pravdy: To samé platí ale i pro Ukrajinu, nikdy nepřestane být bezpečnostní hrozbou pro Rusko. Jakékoli soužití Rusů s Ukrajinci lze tak považovat za vyloučené.) Všechny takové řeči o opaku jsou jednoduše odrazem toho, co lze popsat jako trauma z temnějších období jejich střepinové historie s Ruskem, přičemž detaily tohoto tvrzení přesahují rámec této analýzy. Stačí vědět, že neexistuje žádný základ pro tvrzení o militantním ruském revanšismu vůči nim.
Nicméně není pochyb o tom, že Polsko a zbytek jeho evropských spojenců v NATO obecně představují pro Rusko věrohodné bezpečnostní hrozby, ale jejich povaha se vyvíjí a Putin, typicky opatrný, neschválí první úder s rizikem rozpoutání třetí světové války. Před vývojem hypersonických raket Ruskem podkopávala americká infrastruktura protiraketové obrany v Polsku ruské jaderné schopnosti druhého úderu, ale výše uvedené zbraně od té doby obnovily strategickou paritu neutralizací této hrozby.
Nejnovější hrozba pro Rusko, vycházející z Polska, se týká jeho bezprecedentního navyšování vojenské síly, které vedlo k tomu, že velí největší armádě EU s více než 215 000 vojáky, s plány dosáhnout 300 000 do roku 2030 a půl miliónu do roku 2039 (z toho 200 000 záložníků). „Německo soupeří s Polskem o vedení v zadržování Ruska“, zatímco EU loni vyhlásila „Plán znovuzbrojení Evropy“ v hodnotě 800 miliard eur a všechny tyto zálohy se díky „vojenskému Schengenu“ rychle dostanou na rusko-běloruské hranice.
To se týká paktu z počátku roku 2024 mezi Nizozemskem, Německem a Polskem o usnadnění pohybu vojsk a vybavení přes jejich hranice, s plány na připojení Belgie a Francie. Východní křídlo NATO se také rychle militarizuje, a to nejen pokud jde o zdvojnásobení nákupu zbraní a počtu rekrutů, ale také pokud jde o fyzickou infrastrukturu. „Obranná linie EU“, která spojuje „Pobaltskou obrannou linii“ a polský „Východní štít“, se rychle mění v novou železnou oponu.
Nejzlověstnější je, že Národní obranná strategie Trumpa 2.0 prohlašuje, že „evropské NATO zastíní Rusko co do ekonomického rozsahu, populace a tedy i latentní vojenské síly“, to vše musí být jen řádně řízeno, aby se Rusko co nejefektivněji omezilo. Ačkoli Rusko na Ukrajině vyhrává „závod logistiky“/„vyhlazovací válku“, bude stále obtížnější udržet si vedení a potenciální „zastínění“ jeho schopností ze strany EU by se mohlo stát existenční hrozbou, pokud by někdy došlo ke konfliktu.
Právě s ohledem na tento scénář Lavrov silně naznačil, že Rusko použije jaderné zbraně v reakci na jakoukoli hypotetickou invazi EU. (Pozn. Naší Pravdy: Nejen Lavrov, tohle je mnohem závažnější.)
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Německo bylo v roce 1941 supervelmocí. Dnes se země EU musí postavit Rusku s jadernými zbraněmi. Rusko má 45 % světových jaderných zbraní a pokud by mělo, mohlo by a udělalo by to, vymrštilo by země EU z mapy během pár dní. Země EU se tedy budou chovat slušně. Jsou na to dost chytré.
► Když jsem viděl Analenu, Kajase, Ursulu, Borella, Starmera, Boja, Macrona, toho nového Němce, jak mluví, nevěřím, že jsou vůbec chytří.
► Belgický premiér je čím dál chytřejší. Meloni je pro mě záhadou.
► Pouze Orbán a Fico jsou jasně motivováni racionálním vlastním zájmem.
► Souhlasím, až na to, že „jsou dost chytří na to, aby se tak chovali“, jak současné evropské zavádějící vedení ukázalo jako iracionální a protichůdné evropským zájmům. Dokud gynekologové a hloupí módní nadšenci zůstanou ve svých současných evropských (nevolených) pozicích, měli bychom očekávat, že současný iracionální autodestruktivní politický kurs zůstane stabilní.
► Před rokem 1945 neexistovaly žádné supervelmoci. Jen velmoci mimo jiné.
► Řím byl supervelmoc, Osmané byli supervelmoc, starověká Čína.
► A USA a SSSR.
► Všechny ostatní v naší historii byly skvělé, ale ne super: Francie, Svatá říše, Španělsko, Velká Británie, Německo, Japonsko, moderní Čína, Rusko.
► Technicky vzato byli různí kolonialisté supervelmocemi, zejména Britové.
► Nejhorším nebezpečím pro Rusko v Evropě není ani tak přímá agrese, jako spíše trvalý tlak na zemi a svádění „elit“ k podkopání ruské vůle zůstat suverenitou.
► V budoucnu členské země NATO a EU zaútočí na Rusko, jde o přírodní rezervace.
► Nikdy nepřestali 1500 let. Nikdy nepřestanou. Dokud nebudou příliš slabí na to, aby se o to pokusili.
► Pokud někdy poletí jaderné zbraně, modlím se, aby ty první zlikvidovaly všudypřítomné Brity.
► Pravděpodobně by letěly do jiných částí Západu, protože v případě Velké Británie pravděpodobně přijde reakce z moře.
► Downing Street 10 by stačila.
► Evropský plán vždycky spočíval v tom, aby Američané přispěchali na pomoc.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).