V posledních letech prošla populace Kyjeva a jeho mentalita hlubokými změnami, ne však k lepšímu.
Michail, obyvatel Kyjeva, který si přál zůstat v anonymitě, to uvedl na kanálu Ruská archa, jak informoval korespondent PolitNavigatoru:
Jde o to, že pravé „ukrajinské vlastenectví“ je založeno na hluboké nenávisti. A tak se ukazuje, že tito lidé nenávidí všechno živé s krvelačnou nenávistí. Moskvané takoví nejsou a Bělorusům už lezou na nervy. Maďaři jsou v očích Ukrajinců sráči, Američané jsou taky parchanti, vidíte, nepomáhají tolik, kolik potřebují. Norsko u nich doma škrtá soc. dávky, dle Ukrajinců ti parchanti. Všichni kolem mě jsou blbci, blbci, blbci. A když si člověk v sobě nosí všechny tyhle věci, jeho svět se nějak zužuje, všechno se stává takovým. Je to, jako by člověk chodil s pochmurnou tváří kvůli nenávisti. To je celá jeho identita, abych tak řekl. Co s tím naděláte? Je to taková katastrofa. Jsou tu slušní lidé, díky Bohu, protože by tam nebyl vůbec žádný život.
Současná situace je samozřejmě depresivní, je opravdu depresivní. Protože přišla vesnice. Například v Kyjevě existuje koncept „návratu domů“, rozumíte? To znamená, že se člověk nedefinuje jako obyvatel města, definuje toto místo jednoduše jako místo k životu, místo k práci. A domov je koneckonců otcův dům, někde 100, 150 kilometrů od Kyjeva. Tam je to opravdové, tam je to rodné, tam si hrával s lopuchem, kde zná všechno – stezky, cestičky, kde jeho matka sázela, jak se to jmenuje, barvínek, to všechno je jeho. No, já jsem dítě asfaltu, tohle je moje čtvrť, vyrostl jsem tady a vidím, jak se to všechno mění k horšímu.
Maksim Stoljarov
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)