Blíží se výročí konce genocidní a vyhlazovací války, 9. květen (8.5 mi nejde pod nos) a opravdu nestačím zírat, co opět po letech předvádí část obyvatelstva na Ukrajině.
Jak se smějí, že 2.5.2014 ugrilovali na Ukrajině v Oděse v Domě odborů „moskaly“, sdílí šváby jako špíz na ohni apod. a že tím dnem narostla ukrajinská státnost. Dokonce i ten pofidérní Evropský soud uznal, že bylo porušeno právo na život a upálili, umlátili a uškrtili tam ty lidi účelově svou nečinností vlastně i složky IZS Ukrajiny, které schválně přijely pozdě. Nikdy se nepostavím na jejich stranu, je to nemocná a zfanatizovaná země, stejně jako bylo Německo za Adolfa. Přesvědčeni o své nadřazenosti utápí se ve vlastní nenávisti. Samozřejmě je tam hodně lidí, které zastrašili a ti nezmůžou nic proti tomu, co se děje. Každopádně je to dnešní hnědá rakovina a je mi z nich čím dál víc zle. To je něco tak odporného to množství nenávistných fanatiků, že je opravdu nepřekvapivé, že došlo k větší válce. Nevděk jejich mentality, když vznikli z územních darů Rusů, je do nebe volající arogance. Podpora ukrajinského režimu je podpora likvidace lidství a posledních zbytků toho dobrého v té zemi. Kdo chce moc, nemá nic! Dávejte si pozor, abyste se nevrátili do původní velikosti, což je jen maličký flek na mapě dnešní Ukrajiny.
PS:
Já si sem dovolím něco vložit, zrovna sem se to hodí…
Psala to moje babička, která 2.6.2025 zemřela.
