Timmy, keporkak, nad jehož záchranou se v slzách rozplývala doslova celá Evropa, s vysokou pravděpodobností uhynul.
V podstatě došlo na slova odborníků z dánského ministerstva životního prostředí, že uvázlí mořští savci se z principu nezachraňují. Jde o přirozeně se vyskytující jev a velryby by všeobecně neměly být rušeny a zachraňovány lidskými zásahy.
Záchranná akce, která stála v přepočtu více než čtyřicet miliónů korun, tak měla na přežití keporkaka Timmyho naprosto stejný vliv, jako svého času tzv. „mírové summity“ za milióny euro, vynaložené na „ukončení“ rusko-ukrajinského konfliktu. Dokonce i výsledný efekt je stejný. S drobným rozdílem – těmi, kteří bez ohledu na pořádání nesmyslných „vyprošťovacích“ akcí umírají, nejsou keporkaci, ale lidé. Lidské bytosti se svými sny, problémy a bolestmi mizí po desítkách tisíc k „mlýncích na maso“, které si vzájemně připravují obě znesvářené strany.
Stejně jako byl pokus o záchranu Timmyho komentován odborníky, kteří konstatovali jeho nesmyslnost, protože vědí hodně o zákonitostech života v oceánech a biologii mořských tvorů, byla i nesmyslná válka na Ukrajině komentována odborníky, kteří vědí hodně o mezinárodních vztazích, geopolitice, diplomacii a národních zájmech. Ti v podstatě od počátku nového tisíciletí upozorňovali, že vnější zásahy, podněcující nacionalismus, rusofobii a vyzbrojování Ukrajiny proti Ruské federaci nemůžou skončit jinak než otevřenou válkou.
A stejně jako v případě pošlého Timmyho, vypuštěného do nepřátelského oceánu, se výsledek dostavil i zde. V podobě miliónů mrtvých a zmrzačených lidí na obou válčících stranách. Na rozdíl od Timmyho, v pokrytecké západní Evropě nad jejich smrtí nikdo oficiálně neuroní ani slzu.
Zajímavý je fakt, že USA, na rozdíl od EU a evropských zemí NATO, sice přesně v duchu Wolfowitzovy doktríny ochotně podporovaly militarizaci, nacionalizaci a rusofobizaci Ukrajiny, přesto si velmi pečlivě hlídaly ruské „červené linie“. Od přelomu let 2023/24 se Bidenova administrativa dokonce snažila přesvědčit ukrajinské elity, že válka proti Rusku nemá pro Ukrajinu žádné pozitivní řešení, protože lidské ztráty, které v ní utrpí, budou katastrofální a o konečném výsledku války je geopolitickými a velmocenskými faktory rozhodnuto předem.
Prezident Biden dával svým jednáním najevo, že USA považují Ukrajinu za sféru ruského vlivu a že chápou, že Rusko se o tento svůj civilizační prostor nenechá v žádném případě připravit. Velmi dobře rozuměl potřebě zabránit jaderné eskalaci mezi oběma supervelmocemi vnějšími vlivy vyvolaným sporem o geopolitický prostor, který jedna strana považuje za klíčový pro své vlastní přežití, kdežto pro druhou stranu nemá žádný signifikantní význam.
Kroky prezidenta Trumpa v tomto směru jsou ještě daleko razantnější. Otevřeně a bez příkras odmítl riskovat jadernou válku s Ruskou federací ve jménu zájmů Velké Británie a Francie na její likvidaci a ovládnutí jejích obrovských zdrojů. A jak se zdá, nepadl na zadek ani před notně opelichaným majestátem Karla III., krále britského prechálifátu.
Bohužel, realistický postoj amerických administrativ neodstranil hrozbu eskalace konfliktu na Ukrajině do celoevropské války, s velkou pravděpodobností vedené s použitím jaderných zbraní.
Jak by probíhala III. světová válka.
V Evropě především:
My jako ČR s tím nemáme šanci prakticky nic udělat. V každém případě by sebe i nás na stále pravděpodobnější realizaci této hrozby měla začít připravovat česká vláda. Snad to stihne(me).