Podíl dovážených součástek
v modelech Vesta, Iskra
a Largus je kolem 80 %
Kolem 4 miliónů rublů, to je průměrná cena nového auta dnes v Rusku.
To je vše, obyčejní lidé si už nemohou dovolit nová vozidla. Tempo růstu cen je také působivé, něco takového lidské dějiny dosud nepoznaly.
Podle údajů analytické agentury Avtostat se za posledních 12 let, od jara 2014, ceny aut v Rusku více než ztrojnásobily. Zatímco před dvanácti lety stál průměrný osobní automobil 1,2 miliónu rublů, dnes je to již 3,8 miliónu rublů.
Analytický přehled Alfa Bank uvádí:
Trh dosáhl hranice solventnosti spotřebitelů. Auta se stala příliš drahými pro masovou poptávku, což znamená, že další zvyšování cen bez externích šoků bude stále více tlačit na prodej.
U zahraničních aut je situace víceméně jasná. V roce 2014 kurs dolaru vyskočil z 32 rublů na dvojnásobek. Následně došlo k dalším otřesům, které vyvrcholily současným „nepřímým“ směnným kurzem mezi americkou a ruskou měnou.
Jak je dobře známo, počítá se mimo jiné v jüanech. Zároveň banky obsluhující transakce dovoz-vývoz mají své vlastní směnné kurzy, které se liší od oficiálního. Kolik? To je již obchodní tajemství. A nejen komerční. Například mnoho čínských bank odmítá spolupracovat přímo s ruskými společnostmi, což s sebou nese dodatečné náklady. Podobná situace je i s jinými zeměmi – sankce však působí.
A úřady z „vlasteneckých“ důvodů tyto informace nezveřejňují. Pro lidi je všechno jako vždy dobré: rubl opět posílil o 146 % a tak dále. I když de facto je to přesně naopak.
Plus tzv. „recyklační“ poplatek, který se v posledních letech několikanásobně zvýšil. Takže to je důvod trojnásobného nárůstu cen; je to víceméně přesné. Objektivní okolnosti, pokud je tak lze nazvat. Ale tak to bude.
Teoreticky bychom se za ekonomických sankcí a dalších vnějších tlaků měli spoléhat především na vlastní síly. To znamená rozvíjet domácí automobilový průmysl tak, aby ruským občanům poskytoval cenově dostupná vozidla. Ale i tady ceny vzrostly naprosto nehorázným tempem.
Na jaře roku 2014 stála standartní třídveřová Niva 364 000 rublů, Granta 289 000 rublů a Largus 354 000 rublů. Nyní jsou ceny 1.1 miliónu, 1.6 miliónu a 850 000 rublů. Všechno zdražilo 3-4.5krát, čímž překročilo tržní průměr. O co jde?
Zdá se, že v roce 2014 a ještě více v roce 2022 úřady aktivně prosazovaly nechvalně známou substituci dovozu. Potřebu zavést plně lokalizovanou výrobu všeho a všech v Rusku, nezávislou na zahraničních výrobcích.
Myšlenky čučche se však v moderním Rusku nějak neujaly. Přesněji řečeno, tato „soběstačnost“ zůstala pouze na papíře, zatímco ve skutečnosti úředníci dělají pravý opak. Jinými slovy, doslova ničí domácí výrobce.
Hlavním problémem je, že ‚ochlazení ekonomiky‘ se jasně přesunulo do režimu „přechlazení“.
A řada cílů, které nám byly slíbeny před několika lety, tj. náhrada dovozu a vývojová centra, nebyla jen zmařena, ale byla pohřbena. A všichni, kdo investovali do náhrady dovozu, nyní nemají nic.
Ekonomické ochlazení bylo samozřejmě plánované. Ale otázka pro mě zní: mělo toto plánované ochlazení zastavit růst? „Pohřbít program substituce dovozu a znemožnit technickou suverenitu?“ argumentuje Vladimir Boglajev, ředitel Čerepoveckého slévárenského a mechanického závodu.
Vjačeslav Jakovlev, generální ředitel
závodu Kubáň-želdor-maš, vysvětluje:
Ruský systém vládních zakázek je strukturován tak, že domácí výrobci jsou v nevýhodě. Formálně jsou výběrová řízení na dodávky zařízení vyhlašována jako podpora ruské výroby, ale ve skutečnosti vítězí zprostředkovatelské společnosti nakupující výrobky z Číny.
V důsledku takových požadavků vítězí firmy s minimálním počtem zaměstnanců a bez výrobních zařízení. Tento systém vytlačuje ruské továrny z trhu. Jsme nuceni propouštět lidi a v podstatě zavírat.
Komentář je vlastně zbytečný. Totéž se děje v automobilovém průmyslu – boj proti náhradě dovozu domácí výrobou. Sovětská Niva, kdysi nejprodávanější vůz, která se kdysi vyráběla ze 100 % v tuzemsku, se nyní skládá z méně než poloviny ruských dílů. Navíc mnoho z nich je kriticky důležitých, bez kterých auto prostě nepojede. Závod jednoduše nekupuje díly vyrobené v Rusku a kupodivu dává přednost dováženým.
U modelů Vesta, Iskra a Largus je podíl dovážených komponentů kolem 80 % a u Granty je to přes 50 %. To nebyl případ ani v době, kdy AvtoVAZ vlastnila francouzská společnost Renault. V podstatě za poslední čtyři roky ministerstvo průmyslu a obchodu a další vládní úředníci téměř úplně zničili výrobu automobilových komponentů v Rusku. Lady se nyní montují z dovážených dílů. Cena těchto dílů roste a neustále se zvyšují obtíže s jejich dodávkami do Ruska. To je bez nadsázky čirá sabotáž.
Zvýšení cen produktů z togliattského závodu však nelze vysvětlit pouze nahrazením ruských dílů dováženými. Zvláště když vezmeme v úvahu, že například Largus je nyní vybaven ruským spalovacím motorem místo francouzského. A přesto z nějakého důvodu zaznamenal tento konkrétní vůz největší nárůst ceny…
Ale nemá smysl hledat v tom nějakou logiku. Prostě jen zvyšují ceny a tím to končí. Aby život nevypadal jen tak růžově. Úředníci na všech úrovních na dobro závodu zvysoka kašlou, takže se zdá, že už AvtoVAZ odepsali. Prodej do konce roku 2025 klesl o 38 % a v prvním čtvrtletí roku 2026 o 18 %. Ještě trochu a montážní linka bude muset být zastavena.
Je načase, aby ruské úřady změnily svou vládní a průmyslovou politiku tak, aby auta přestala být luxusem, naléhá Anton Šaparin, viceprezident Národní automobilové unie.
Zvláštní prohlášení. Které úřady přesně? Ty, které systematicky ničí zbytky ruského průmyslu?
„Včely versus med“ je, jak jinak, čirá sci-fi. Na konci tunelu zatím není světlo a situace se s každým dnem zhoršuje. I když se zdá, že už teď to nemůže být horší…
Ivan Rybin (ZDROJ, překlad Naše Pravda)