Čínsko-ruská dohoda by se mohla vyvinout v de facto alianci, pokud se Jižní Korea a Japonsko připojí k AUKUS+, de facto americkému „asijskému NATO“, ale to by mohlo Indii vyděsit a přimět ji k de facto alianci s USA, aby vyvážila vnímaný čínský vliv na Rusko, a tím dále destabilizovala Eurasii.
Trumpovo setkání s Si Ťin-pchingem vyvolalo naděje, že by mohlo být dosaženo pokroku v řešení čínsko-amerického napětí, ale mnoho z těchto pozorovatelů zmeškalo setkání, které se konalo ve Washingtonu začátkem týdne mezi americkým a jihokorejským ministrem obrany, což tyto naděje zpochybňuje. Část programu se týkala dohody, které bylo dosaženo během Trumpovy loňské návštěvy, aby USA pomohly Jižní Koreji s výstavbou jaderné ponorky, což zde bylo hodnoceno jako usnadnění její integrace do AUKUS+.
Čína silně protestovala proti paktu AUKUS z roku 2021, kterým se Spojené království a USA dohodly na pomoci Austrálii s vývojem flotily jaderných ponorek. Zatímco reakce Číny na podobnou dohodu Jižní Koreje s USA v loňském roce byla relativně mírnější kvůli nedávno zlepšeným dvoustranným vztahům, její hodnocení hrozby je pravděpodobně ještě vyšší vzhledem k tomu, že Jižní Korea je Číně mnohem blíže než Austrálie. To také představuje prohloubení vojensko-strategického vlivu USA, který by mohl být zneužit k účelům zadržování.
Jižní Korea by se nejen pravděpodobně integrovala do americké regionální vojenské sítě zaměřené na AUKUS, která neformálně zahrnuje Japonsko, Filipíny a dokonce i Tchaj-wan, ale čínský rival Japonsko již naznačil zájem o uzavření vlastní dohody o jaderných ponorkách s USA. Vzhledem k tomu, že Jižní Korea a Japonsko jsou z důvodů, které tato analýza nedokáže vysvětlit, „zkratkou“, je možné, že se USA rozhodnou dosáhnout paralelní dohody s Japonskem, čímž se zesílí vnímání hrozby AUKUS+ ze strany Číny.
Aby toho nebylo málo, spolupráce USA s Jižní Koreou (a potenciálně brzy i s Japonskem) v oblasti jaderných ponorek by se snadno mohla vyvinout ve spolupráci v oblasti jaderných zbraní, což je věrohodný scénář poté, co vypršení platnosti nové dohody START, jak si přál Trump 2.0, zvýšilo riziko globálních závodů v jaderném zbrojení. Jižní Korea i Japonsko mají jak jadernou latenci, neboli schopnost vyrábět jaderné zbraně, pokud bude učiněno rozhodnutí, což podporuje přes 75 % Jihokorejců, ale přes 60 % Japonců je proti.
Elbridge Andrew Colby (* 30. prosince 1979) je americký odborník na národní bezpečnostní politiku, který v současnosti zastává funkci náměstka ministra obrany pro politické záležitosti. Předtím působil v letech 2017-2018 během první Trumpovy administrativy jako zástupce náměstka ministra obrany pro strategii a rozvoj sil. Hrál klíčovou roli při vývoji Národní obranné strategie USA z roku 2018, která mimo jiné přesunula pozornost amerického ministerstva obrany na Čínu.
Náměstek ministra války pro politiku Elbridge Colby dříve prohlásil, že USA budou „důrazně oponovat“ vývoji jaderných zbraní dalšími evropskými zeměmi, pravděpodobně za účelem kontroly eskalace vůči Rusku, takže stejný výpočet vůči Číně by mohl být použit i vůči východní Asii. Nicméně takové výpočty se mohou vždy změnit a USA by mohly takové programy tajně podporovat nebo alespoň přimhouřit oči před Francií a/nebo Spojeným královstvím, které jim pomáhají. Čína má proto důvod k obavám.
Přinejmenším se očekává, že USA budou scénář s jadernými zbraněmi Jižní Koreje a/nebo Japonska používat jako Damoklův meč proti Číně ve snaze odradit ji od reciproční eskalace čínsko-amerického napětí uprostřed nevyhnutelné konsolidace AUKUS+, de facto „asijského NATO“. Vzhledem k tomu, jak USA budou i v případě uzavření významné obchodní dohody nadále omezovat Čínu, by se Čína mohla stát vnímavější k návrhům ruských zastánců tvrdé linie na komplexní prohloubení spolupráce a vytvoření de facto aliance.
Kompromisem je, že Indie by pak mohla být vyděšena upevněním svých úzkých vojenských vazeb s USA ze strachu, že se Čína stane ruským hlavním partnerem a následně ji donutí přerušit dodávky zbraní a náhradních dílů Indii, což by Číně umožnilo vydírat Indii uprostřed jejich hraničních sporů. Tato odvetná alianční sekvence katalyzovaná projektem AUKUS+ by mohla dále destabilizovat Eurasii, usnadnit americké plány na rozděl a panuj a učinit čínsko-americkou bimultipolaritu nevyhnutelnou, avšak vyloučit ji nelze.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► „…Čína důrazně protestovala proti paktu AUKUS z roku 2021, kterým se Spojené království a USA dohodly na pomoci Austrálii s vývojem flotily jaderných ponorek…“
Několik skutečností:
- 1. Projekt AUKUS (velmi nepopulární mezi australskými voliči) se zrodil z výplodu fantazie zdiskreditovaného předchozího australského premiéra Scotta Morrisona.
- 2. Morrison zrušil stávající smlouvy s Francií na dodávky ponorek bez předchozího upozornění Macrona nebo australského parlamentu.
- 3. Program AUKUS bude australské daňové poplatníky stát více než 380 miliard australských dolarů, přičemž první dodávky se předpokládají v polovině 30. let 21. století.
- 4. V současné době nejsou britské i americké loděnice schopny tyto ponorky postavit, nebo výrazně pozastavují dokončení jiných současných projektů.
- 5. Ponorky AUKUS budou zastaralé vzhledem k nově vznikajícím technologiím roky před dodáním.
- 6. Mnoho, ne-li většina Australanů, dává přednost tomu, aby se k Číně stavěli jako k obchodnímu národu, nikoli jako k existenční hrozbě pro naši národní bezpečnost.
- 7. USA zřídily vojenské zpravodajské prostředky (např. Pine Gap, Severní Teritorium), které jsou schopny nepřetržitého dohledu nad Asií a západním Pacifikem, zatímco australský personál nemá k těmto zařízením přístup.
- 8. Pine Gap je hlavním cílem preventivní jaderné ablace. Austrálie nemá funkční systém protivzdušné obrany.
- 9. Australská vláda vynakládá 100 milionů australských dolarů na výstavbu ubytování pro rotace amerického vojenského personálu, zatímco ignoruje těžkou situaci strádajících bezdomovců Australanů.
- 10. Nesouhlasící Australané nemají možnost účinně se bránit těmto zásahům proti naší suverenitě nebo budoucí bezpečnosti.
Australské tradiční strany byly odhaleny jako zkorumpované loutky USA, stejně jako ty evropské.
Ale lidé měli dost inflace a obětí na financování zbraní. Jeden národ, kdysi marginální strana, zažívá vzestup stejně jako AfD v Německu, RN ve Francii, Farage ve Velké Británii atd.
Všechny tyto „nacistické“ a „fašistické“, „extremistické“ a „krajně pravicové“ strany mají společné to, že jsou PROTI válkám a obchodním válkám vůbec. (Podrobněji ZDE)
► Proč by se Jižní Korea chtěla k USA připojit v tomto úsilí poté, co USA přesunuly systém THAAD z Korejské republiky na Blízký východ?
► Andrew Korybko: Nejsem si jistý, jaké jsou jejich přesné výpočty, ale nadále se zavázali k dohodě o jaderných ponorkách se vším, co s tím souvisí, jak bylo vysvětleno, a to i přes rozmrazování vztahů s Čínou za současné administrativy.
Věřím, že alespoň část výpočtu spočívá v tom, aby USA posílily KR, aby si s větší jistotou zajistila vlastní bezpečnost, jak to chápe její stálá vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie („hluboký stát“).
Za tímto účelem je udržování partnerství s USA v oblasti jaderných ponorek (opět se vším, co s tím souvisí, včetně pobouření Číny) považováno za nejspolehlivější prostředek k dosažení tohoto cíle, který by se tak v budoucnu mohl rozvětvit i do dalších směrů.
► Nikdo Rusko neodstrčí. Je to největší jaderná supervelmoc a má obrovské zdroje plynu a ropy. Geograficky se nachází v nejlepší poloze ze všech zemí na světě. USA jsou 16 tisíc kilometrů daleko. Rusko a Čína se neoddělí. USA se samy staly nepřáteli obou zemí. Rusko + Čína >>>> větší než USA.
► Křehkost Malacca, Hormuz, Suez, Gibraltar, Panama, Drake nebo Magalhaes musí čínské vůdce posednout jejich pohledem na globální obchod. Současně s tím je třeba zmínit relativní slabost Ruska – neschopnost Ruska být vedoucím hráčem kvůli jeho malé populaci – a skutečnost, že s ruskými zdroji by Čína už nikoho jiného nepotřebovala, protože její export na Západ představuje sotva 3 % HDP, a to u produktů s nízkou přidanou hodnotou.
Všechny tyto faktory by měly naznačovat téměř fúzi s Ruskem, překonání ruských obav ze sestupu poskytnutím pevných záruk nedominance nad jejím územím a obyvatelstvem.
Pokud jde o Indii, nechápu postoj Číny v této záležitosti. Čína by vyhrála jackpot jednoduše tím, že by v této otázce byla rozumná a opustila by tato nešikovná, bezvýznamná tvrzení ve srovnání s kolosálními výhodami, které by vyřešení problému přineslo.
Jen si to představte: pevná aliance Rusko-Čína-Indie-Írán. To vše ve spojení s islámským NATO, které by USA oklamalo, než by se ho zbavilo. Jaké vyhlídky. Pomyslet na to, že tohle všechno je blokováno kvůli kusu hranice a čistě rasistickému postoji…
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).