Je nutné si uvědomit, že německý nacistický režim, jeho rasová teorie a následná válka, kterou rozpoutal, měla na východě Evropy vyhlazovací charakter. Válečná zkušenost západní Evropy s německým nacismem se v žádném případě nedá srovnat s vyhlazovací válkou v Evropě východní.
Jejím cílem totiž nebylo „jen“ mocenskopolitické a ekonomické podmanění – jako tomu bylo u západních zemí, ale etnické „vyčištění“ celého východního prostoru od „slovanského podčlověka“ včetně Čechů a Slováků. A k tomuto anticivilizačnímu „projektu“ se v naprosté většině dobrovolně a bez donucení ve volbách 1935 přihlásili i tzv. sudetští Němci.
Konečným cílem nacistického Německa bylo „vyčištění“ Čech a Moravy „od českého živlu“, jak to zcela jasně formuloval Reinhard Heydrich.
A právě na „získání životního prostoru pro německého nadčlověka“ se aktivně podílela naprostá většina československých Němců, kteří si začali říkat sudeťáci. Nyní stručná historie:
Němci přišli do zemí Koruny české jako kvalifikovaná pracovní síla v rámci politiky českých králů při osidlování pohraničí. Tato imigrace se ale konala v rámci STABILNÍHO státně-politického prostoru českého království. Nikdy nešlo o ŽÁDNÁ sporná území! Území, kam byli pozváni Němci, byla česká a nebylo o tom sporu!
Po roce 1620 v rámci rakouské habsburské monarchie, kdy byla vybita česká šlechta a ta německá si pro sebe zkonfiskovala český a moravský majetek, měli Němci vždy politicky, jazykově i sociálně privilegované postavení.
Ovšem tuto privilegovanost ztratili po 1. světové válce a po vzniku Československé republiky. Najednou se stali rovní mezi rovnými, přestali být privilegovaní, a to vyvolávalo jejich nenávist vůči Čechům.
V letech 1937-1939 páchali českoslovenští Němci, kteří se začali náhle nazývat Sudeťáky, na Češích v pohraničí teror, který po Mnichovu dostal podobu vyhnání Čechů z pohraničí, jejich zatčení, uvěznění nebo deportace do koncentračních táborů a zmocnění se jejich majetku. Tedy úplně stejně jako v roce 1620 po Bílé hoře.
Nacistická horlivost Sudeťáků předčila krutostí mnohé „úředníky“ z Říše. Za příklad může sloužit „státní sekretář“ v Protektorátu sudeťák K.H. Frank, který svojí efektivitou dokázal zahanbit příliš „měkkého“, říšskoněmeckého von Neuratha, a spřízněnou duši nalezl teprve v osobě protektora Heydricha.
Po skončení 2. světové války, tedy v době odsunu, mělo 95 % sudetských Němců říšské občanství. Toho československého se totiž v době války vzdali. Nejednalo se tedy už vůbec o občany Československa.
Letošní sjezd „sudetských“ Němců v Brně se koná v čase, kdy německá vláda deklaruje úmysl postavit na nohy nejsilnější armádu v Evropě. Samozřejmě prý armádu k ochraně před „barbary z východu“.
Tento narativ však Evropa již jednou zažila, a sice právě v době II. Světové války, která je nyní předmětem politických manipulací ze strany panující euro-agendy a všech médií.
Musíme mít na paměti, že státní existence naší země vůbec není samozřejmostí, ale záležitostí práce a úsilí všech generací. A v této době je to náš úkol.
Vladimíra Vítová
Předsedkyně ČSMF
Plzeň 16.5.2026