Jak to všechno dopadne? Ptá se občas člověk s vědomím, že nedohlédne za horizont času, který mu je zde vyměřen. Zvědavost je lidská a zvědaví byli i ti, kteří už zde nejsou. Nepochybně zaslouží odpověď, jak to všechno dopadlo.
Abych byl připraven referovat, až budu tázán, zapisuji si průběžně na okraj dění jednotlivé věty. Nejde o nic složitého, ani definitivního. Je to osnova, od které se bude odvíjet má řeč ke zvědavcům, co se nedočkali pointy.
Zde je jedna poznámka a devět jednotlivých vět k tomu, jak neslavně dopadla po listopadu 1989 revitalizace kapitalismu:
- Znechuceni světlými zítřky jsme vykročili k temným včerejškům.
- Nejprve pár boháčů (těch největších) vysaje ze společnosti peníze a s nimi demokracii. Kde zmizí soběstačnost, zmizí i demokracie. Pak jiní boháči, finanční spekulanti, do toho vakua nalejí peníze vymyšlené a všechny zadluží. Tak vezmou za své i zbytky demokracie. Společnost zvlčí a boháči v Davosu si lámou hlavu, co s těmi zvlčilými lidmi. Problém přitom stojí, k čemu jsou lidem boháči.
- Tak dlouho se špatnosti bagatelizovaly s tím, že za komunistů bylo hůř, až je dnes hůř než za komunistů.
- Kapitalismus není synonymem svobody. Synonymem kapitalismu je bezpráví.
- Zachránit kapitalismus znárodněním kapitalistů.
- Kde končí kapitalismus a začíná zlodějna? Kapitalismus je zlodějna.
- Ze soupeření kapitalistů sotva vzejde porážka kapitalismu.
- Aby bylo možné lidi obrat, musí mít něco v peněženkách. V kapitalismu mají lidé něco v peněženkách jen proto, aby bylo možné je obrat.
- Rozkradli tolik, že už to nejsou schopni utratit. Dále se krade už jen z principu.
- Podstatou kapitalismu není konkurence, nýbrž její likvidace.
Kdo věřil v kapitalismus, nejspíše ocení, že se dneška nedožil. Kdo byl skeptický, rovněž ocení, že se dneška nedožil. Ptejme se ale, zda to s kapitalismem nakonec mohlo dopadnout jinak než obvykle, tedy špatně. Již krátce po převratu Ludvík Vaculík konstatoval, že komunismus byl poražen, ale důvody, pro které vznikl, jsou tu zpátky.
Nahradit režim, který se občanům omrzel, režimem, který se neosvědčil našim předkům, je typické hlupáctví, kdy se opakuje stará chyba v naději, že výsledek bude jiný než minule.
Jenomže staré chyby opakují noví lidé. Těm starým by se to díky jejich osobní zkušenosti nestalo. Také je důležité zmínit, že kapitalismus byl obnoven rafinovaně. Nachomýtl se tu v převleku za cosi moderního, svobodného. Ruka, kterou podával, byla ležérně volná, tržní. Vypadalo to prakticky: Zprivatizuje-li se to, co bylo společné čili ničí, všichni zbohatnou! Jenže takhle to nefunguje. Kapitál má sklon k akumulaci, vždycky nakonec skončí v několika největších kapsách.
Režimy, které kromě konzumu nemají moc co nabídnout, kolabují, když hapruje konzum. A k tomu nakonec zákonitě dojde, protože energií, která pohání kapitalismus, není rozum, ale chamtivost.
Na kapitalismus lze pohlížet jako na posedlost. Posedlost mamonem. Když exorcista vymítá ďábla, nutí ho vyslovit jeho jméno. S vymítáním kapitalismu to nebude jiné. Je třeba ho přimět, aby veřejně přiznal svou temnou identitu. Nenechat se oklamat jeho záludnými triky, kdy předstírá, že je něčím přirozeným, sličným, žádoucím anebo nezbytným. Vyhnat kapitalistického ďábla z posedlé společnosti je úkol pro exorcistu.
Tak tohle je famózní, dokonale trefné. Hřebíky zabouchané trpce, ale o to důrazněji, do rakve listopadové naivity. Jenže umrlec se zoufale potácí kolem hrobu a zuby nechty se vzpírá rozhřešení v něm. Jmenuje se sebeklam a natolik se ztotožnil se svým falešným obrazem pravdy a lásky, že je pro něj nemožné připustit si, že je ve skutečnosti pravý opak.
Pane RK, děkuji.
Jen doplním to, o čem se I. Hoffman nezmínil ani slovem.
1) Kapitalismus je zdrojem válek, protože ty jsou zdrojem nebetyčného zisku, bez něhož smysl kapitalismu zaniká. Bez válek tudíž kapitalismus nemůže existovat. A poněvadž války jsou zrůdnost, to samé platí i pro kapitalismus jakožto systém.
2) Kapitalismus je založen na bankovním kapitálu, tedy na úvěrech, tedy i na úrocích, jež jsou zdrojem zisku. Národ svázaný povinností splácet dluh vůči bankám žije v trvalém otroctví pavučiny oligarchátu. A mimochodem, výše uvedený první bod s tímto naprosto jednoznačně souvisí – podrobněji ZDE. Naprosto skvěle je vše vysvětleno ZDE.
Oba body se dají přímo ukázkově prokázat u dvou fragmentů bývalého SSSR, mám na mysli Rusko a Ukrajinu. Národy obou zemí žijí v trvalém sevření válečného běsnění a v trvalém sevření hypoték. Tohle, navzdory tomu, co se o SSSR říká, prokazuje pravdivost výše uvedených bodů.
RESUMÉ: politika Green Dealu je plodem kapitalismu, jenž má jediný cíl. A tím je zlatá miliarda či dokonce půlmiliarda. Ostatně, v tomto duchu se nesl i nedávný kovidismus. V tomto rozhovoru bylo řečeno vše podstatné. Pravda, sdělovadla tohle národům nesdělí.