Převzetí vedení v zadržování Ruska v Evropě jménem USA je předpokladem pro obnovu „Pevnosti Evropa“, a tím i pro to, aby se USA staly hegemonem kontinentu bez jediného výstřelu.
Německý ministr obrany Boris Pistorius během své nedávné návštěvy Kyjeva oznámil, že jejich země budou společně rozvíjet schopnosti „hlubokého úderu“. Článek RT o tomto významném kroku čtenářům připomněl, že:
Německý ministr obrany Boris Pistorius
Berlín se stal největším jednotlivým vojenským dárcem Kyjeva poté, co USA přešly od přímého darování zbraní Ukrajině k jejich prodeji dalším podporovatelům Kyjeva v NATO, kteří je předávají. Německo od ledna 2022 do února 2026 utratilo za zbraně pro Ukrajinu přibližně 20 miliard eur (23,5 miliardy dolarů).
Německá vojenská podpora Ukrajiny je klíčovou součástí jeho velké strategie a připravuje se od léta 2023. Stručně řečeno, hegemonický manifest bývalého kancléře Olafa Scholze z prosince 2022 jasně vyjádřil ambice jeho země znovuvytvořit v současných geopolitických podmínkách to, co je jinde označováno jako „Pevnost Evropa“. To vyžaduje vybudování největší armády v Evropě, což se již dělá, a uplatnění vojenského vlivu na Ukrajinu s cílem ohrozit Rusko.
Z pohledu německé permanentní vojenské, zpravodajské a diplomat. 
byrokracie nyní nese jejich země „zodpovědnost za Evropu“, jak je uvedeno v názvu její vůbec první poválečné vojenské strategie z konce dubna. Po jejím zveřejnění následoval vlivný náměstek ministra války pro politiku Elbridge Colby, považovaný za vojensko-strategický mozek Trumpa 2.0, který chválil Německo za „převzetí vedoucí role“ v transformaci na „NATO 3.0“. Zde je 15 stručných informací z posledních čtyř let:
20. července 2022: „Německý staletý plán na ovládnutí Evropy je téměř dokončen“- 7. prosince 2022: „Manifest Olafa Scholze pro časopis Foreign Affairs potvrzuje hegemonické ambice Německa“
- 25. dubna 2023: „Nová protiruská role Německa je částečně způsobena jeho regionální konkurencí s Polskem“
- 27. dubna 2023: „Rusko se musí znovu připravit na dlouhodobou rivalitu s Německem“
- 16. srpna 2023: „Německo slíbilo vojenskou podporu Ukrajiny, která stupňuje jeho regionální konkurenci s Polskem“
- 23. září 2023: „Polsko naznačilo, že Německo je na vině za jeho spor s Ukrajinou“
- 2. října 2023: „Morawiecki má podezření, že Zelensky uzavřel dohodu s Německem za jeho zády“ „Polsko v zádech“
- 24. listopadu 2023: „Navrhovaný ‚vojenský Schengen‘ NATO je slabě maskovanou německou mocenskou hrou nad Polskem“
- 19. ledna 2024: „Německo přestavuje ‚Pevnost Evropu‘, aby pomohlo USA s ‚otočením (zpět) do Asie‘“
- 19. března 2024: „Polsko je připraveno hrát nepostradatelnou roli v německé ‚Pevnosti Evropy‘“
- 5. července 2024: „Německo se připravuje převzít částečnou odpovědnost za bezpečnost východních hranic Polska“
- 25. dubna 2025: „Hodnocení varování ministerstva zahraničí o rizicích posíleného a rebilitarizovaného Německa“
- 7. ledna 2026: „Německo soupeří s Polskem o vedení v zadržování Ruska“
- 8. května 2026: „Přehled Medveděvova článku o remilitarizaci Německa“
- 12. května 2026: „Proč by Německo mohlo nahradit USA jako vnímaného hlavního protivníka Ruska?“
Ukazuje se tak, že Německo se tímto směrem okamžitě začalo ubírat, a to zejména pokud jde o jeho vojenskou podporu Ukrajiny v rámci mocenského projevu vůči historickému rivalovi Polsku, a to po Scholzově „zlomovém projevu“, který pronesl koncem února 2022 krátce po zahájení ruské voj. operace. Bez vytlačení Polska z Ukrajiny, což jejich nejnovější pakt o „hlubokém úderu“ dokazuje, že se již ve vojensko-strategickém smyslu stalo, by Německo nebylo schopno znovu vybudovat „Pevnost Evropu“.
Polsko se jistě nevzdálo svých plánů na obnovení ztraceného statusu velmoci a alespoň obnovení své sféry vlivu nad pobaltskými státy a potenciální návrat německy skeptické konzervativní kontroly nad parlamentem po příštích volbách na podzim 2027 by mohl jejich rivalitu prohloubit. Nicméně s německy spřátelenými liberály u moci do té doby, s výjimkou prezidentského úřadu, se očekává, že Polsko v boji o vojenský vliv nad Ukrajinou dále zaostane za Německem.
Jedinými způsoby, jak lze tento scénář kompenzovat, jsou, pokud Rusko odstraní veškerý zahraniční vojenský vliv nad Ukrajinou, nebo se USA rozhodnou obnovit svůj vlastní vliv, který postoupily Německu předtím, než v souladu s Národní obrannou strategií znovu stanovily priority na západní polokouli a v Indo-Pacifiku. Pokud Německo upevní svůj vojenský vliv nad Ukrajinou, zejména pokud se polským vládnoucím liberálům podaří ji plně podřídit Německu, pak bude vybudována „Pevnost Evropa“ a Německo se stane evropským hegemonem bez jediného výstřelu.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Němci nenávidí Rusko. Během druhé světové války chtěli Polsko i Ukrajinu. Německo bylo poraženo a jejich přání nebylo nikdy splněno. SLOVANÉ se spojí. Vaši nepřátelé jsou v západní Evropě, vaším spasitelem je RUSKO.
► Tentokrát by to pro Německo mohlo skončit velmi, velmi, velmi špatně.
► Začínám věřit, že Ukrajina by mohla najít trvalý mír bez amerických bezpečnostních záruk. Pokud má Ukrajina schopnost zaútočit na Moskvu a způsobit skutečné škody, pak Putin musí respektovat nové hranice dohodnuté v příměří se Zelenským.
► Andrew Korybko: Ukrajina již má trvalé bezpečnostní záruky, což je prokazatelný fakt, jak jsem ukázal s odvoláním na několik oficiálních státních zdrojů z různých vlád. Požaduje právní závazek nasadit vojska na svou podporu, pokud se po konečném nastolení míru obnoví nepřátelské akce.
► Trump právě udělil Kataru bezpečnostní záruku ekvivalentní článku 5 poté, co Izrael zaútočil na vedení Hamásu v Dauhá… takže Trump ví, jak na to, a s Ukrajinou to neudělal.
A petrodolar byl vytvořen Nixonem, který uzavřel bezpečnostní dohodu se Saúdskou Arábií výměnou za prodej jejich ropy v dolarech. Tato dohoda tedy pomohla k porážce Sovětského svazu, protože přebytek ropy v 80. letech 20. století snížil tok exportních příjmů Sovětského svazu.
► To není relevantní. Pokud Ukrajina dokáže něco poslat na Moskvu, Rusko může vyhladit celou Ukrajinu, včetně podzemních bunkrů pro VIP. Není to záruka bezpečnosti, je to záruka totálního zničení.
► Rusko to mohlo udělat hned první den. A Amerika mohla udělat totéž v Iráku, Afghánistánu a Íránu.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).