Írán se chystá postupně se vrátit k západnímu řádu vedenému USA v určitých mezích, přesně tak, jak si íránská umírněná frakce dlouho přála. Jeho tvrdá frakce úspěšně zachovala ozbrojené síly a jejich raketový arzenál, zatímco Izrael ve své dosud nejepičtější porážce nedosáhl žádného ze svých cílů.
Írán a USA plánují tento pátek ve Švýcarsku podepsat memorandum o porozumění (MoU) inspirované Zarifem o ukončení třetí války v Perském zálivu. Přesné podrobnosti zatím nejsou známy a Fortune uvedl, že existují nejméně tři konkurenční texty, ale všechny „obsahují podobné prvky týkající se znovuotevření životně důležité vodní cesty Hormuzským průlivem, zmírnění sankcí vůči Íránu a otevření dveří k dlouhodobějším jednáním o jeho jaderném programu“. To už stačí k dosažení několika velmi důležitých závěrů.
Pro začátek by znovuotevření průlivu bez zavedení íránského válečného petrojuanového mýtného systému představovalo významný ústupek ze strany Islámské republiky, jejíž mediální zástupci oslavovali tento model jako historický multipolární milník. Totéž platí pro obnovení jednání o politicky citlivém jaderném programu. Zmírnění sankcí by však mohlo být užitečné, soudě podle tohoto odhadu hlubokých ekonomicko-finančních škod způsobených (nedokonalou) blokádou USA.
Na toto téma koncem března bylo vysvětleno, že „USA prohrají třetí válku v Perském zálivu, pokud se Čína bude stále moci spoléhat na Írán jako na spolehlivého nízkonákladového dodavatele energie a zároveň proměnit jüan v globální rezervní měnu, která zpochybňuje petrodolar“, takže z pohledu USA je nezbytné zabránit oběma. Vzhledem k údajnému vyřazení petrojuanu to ponechává íránskou závislost na vývozu ropy na Číně, ale zmírnění sankcí by mohlo pomoci postupně přesměrovat jeho prodej (například do Indie), aniž by to narušilo trh.
Stejně tak, pokud jsou zprávy o fondu pro rekonstrukci Íránu ve výši 300 miliard dolarů pravdivé (i když je konečná částka mnohem nižší, ale stále se jedná o desítky miliard dolarů), pak by investice USA a zemí Perského zálivu do íránského energetického průmyslu mohly vést k tomu, že budou kontrolovat jeho export. V lednu bylo zhodnoceno, že „USA chtějí v Íránu replikovat venezuelský model“, což by v tomto scénáři bylo na cestě k realizaci. Výsledná vzájemná závislost by mohla posílit kolektivní bezpečnost a usnadnit stažení USA z regionu.
Íránské umírněné („reformní“) a tvrdé („principalistické“) frakce by tak dosáhly některých svých cílů, prvního s ohledem na zmírnění sankcí a druhého s ohledem na zachování (pravděpodobně oslabených) ozbrojených sil země, stejně jako jejich raketového arzenálu, nemluvě o jejich politickém systému. Nicméně by se rovnováha frakcí posunula ve prospěch umírněných, protože USA by nepodepsaly memorandum o porozumění, pokud by umírnění nemohli kontrolovat „darebácké“ zastánce tvrdé linie, kteří by potenciálně mohli znovu roznítit válku.
Lze tedy usoudit, že umírnění v íránském mocenském boji o hluboký stát porazili zastánce tvrdé linie, ale to bylo způsobeno tím, že USA a Izrael zabily desítky vysoce postavených představitelů tvrdé linie, načež byly jejich příslušné instituce (zejména IRGC – Islámské revoluční gardy) oslabeny a nakonec zkroceny umírněnými. Jistě, „darebáčtí“ zastánci tvrdé linie, bez ohledu na jejich vztah k IRGC – by stále mohli memorandum o porozumění sabotovat, ale Trump 2.0 se cítí dostatečně pohodlně, aby to neudělali, jinak by k podpisu nedošlo.
Nastává nová regionální éra, v níž by třetí válka v Perském zálivu mohla velmi dobře vést k postupnému opětovnému začlenění Íránu do západního řádu vedeného USA, i když v určitých mezích, což položí základy pro lepší vztahy s jeho sousedy v Perském zálivu. V tomto scénáři by Izrael prohrál, protože by již nemohl Írán a Perský záliv rozdělovat a panuj, ani by ho USA nepodporovaly, pokud by Izrael obnovil nepřátelství s Íránem kvůli nedávnému oživení možná nesmiřitelného rozkolu mezi Trumpem a Bibim. Izrael je proto největším poraženým války.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► „Kdo vyhrál třetí válku v Perském zálivu?“ Ještě to neskončilo.
► Andrew Korybko: Pákistán, mediátor, potvrdil, že byla uzavřena dohoda o ukončení války.
► Byl to jen podepsaný papír… Války nekončí „dohodami“, ale mírovými smlouvami schválenými Kongresem. Nemluvě o tom, že se ani nejednalo o válku, ale o „vojenskou operaci“, která může být kdykoli obnovena.
► Andrew Korybko: Ve své analýze jsem ponechal otevřenou možnost sabotáže memoranda o porozumění, ale domnívám se, že Trump 2.0 považuje pravděpodobnost, že se to stane, za nízkou, jinak by se v pátek ve Švýcarsku slavnostní podpis neuskutečnil.
Také nejsem „formalista“ v tom smyslu, že bych věřil, že válka neskončila, dokud nebude schválena mírová smlouva Kongresem. Podle tohoto měřítka korejská válka stále zuří, což všichni víme, že není. Formálně neskončila, ale de facto je zmrazena.
Na rozdíl od Severní Koreje je však Írán ochoten uzavřít s USA ekonomická a finanční ujednání pod rouškou reparací a rekonstrukce. To není něco, k čemu by byl Írán otevřený, pokud by očekával obnovení nepřátelských akcí.
Írán má to nejcennější na světě, tj. podíl na katarském exportu LNG, protože se dělí o plynové pole. Ale proto byla tato válka tak hloupá – Katar chce Americe pomoci uzavřít s Íránem dohodu a dohoda zahrnuje miliardy dolarů v hotovosti z exportu LNG. Velmi jasnou překážkou je, že Netanjahu považuje jakoukoli dohodu, která posiluje současný režim, za nepřijatelnou. Jediným zájmem Ameriky je, aby Írán přestal vyvíjet jaderné zbraně… o současný režim by nám nemělo být jedno.
► Jakmile zprovozníme ty humanoidní bojové roboty (nebo možná až je zprovozní Ukrajina), znovu navštívíme Írán a provedeme změnu režimu, kterou bychom my i drtivá většina lidí v Íránu rádi viděli. Humanoidní bojoví roboti nám umožní útočit bez ztráty krve. To není vzdáleno více než 3-5 let.
► Jenže Ukrajina je méněcenná síla bránící se proti mnohem silnější armádě… a Ukrajina zvrátila situaci pomocí levných dronů, které Írán jako první vyvinul.
► Řeči jsou laciné – Trump se Bibimu zatím nepostavil a ve skutečnosti mu to umožnil tím, že napravil nepořádek, který způsobil útokem na Dauhá. Miriam Adelsonová si vybrala správného koně a dosáhla všeho, co si přála… a s výsledky nemůže být spokojená! Netanjahu ale potřeboval mít plán, jak zabránit Íránu v uzavření Hormuzského plynovodu, a to je další Netanjahuova chyba, kterou lze s 10/7 splnit.
► Andrew, upřímně, máte zvláštní interpretaci událostí. Mluvíte o této válce, jako by ji začali Íránci a jako by to byla vnitřní válka mezi radikály a reformisty. Toto je válka, kterou rozpoutaly USA a Izrael. Pokud nevyhráli, jako agresoři, prohráli. Jak říkáte, Izrael nedosáhl žádného ze svých cílů – je to obrovský poražený. Co se týče USA. Co získaly, co neměly před touto válkou? Nic. Absolutně nic. Co Íráncům udělali, co před touto válkou neměli? Hodně. Takže buďme naprosto jasní a věcní:
- Izrael: katastrofa
- USA: porážka
- Írán: vítězství.
Až tak je to jednoduché.
Z toho vyplývá, že radikálové nejsou šílenci, kteří by chtěli zničit svou zemi, aby se zalíbili Escobarovi a umožnili Rusku prodávat ropu za vysokou cenu nebo aby pomohli jüanu stát se hlavní rezervní měnou. Tuto válku vyhráli a Írán z ní má značný prospěch. Není důvod pokračovat. A jsou připraveni reagovat v případě, že USA nedodrží své slovo, a to ve velmi pravděpodobném případě.
Už jsem si všiml, že s Íránem nemáte žádné sympatie, ale v tomto případě si myslím, že to zkresluje přesnost vašeho hodnocení.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).