Představme si na chvíli, že by hlava státu v Německu rozhodla, že vybuduje pantheon, kde budou vystaveni Hitler, Göring, Goebbels či Heydrich s tím, že jsou to významné německé osobnosti (něco jako bozi), a nikdo nemá Německu co diktovat, koho smí či nesmí uctívat.
Děsivá představa, že? Tedy nikoli pro fašisty, samozřejmě. Těm nevadí, pokud ulice a náměstí nesou jména nacistických vrahů.
Asi je na čase, aby se antifašisté ozvali, že jim nebude nikdo diktovat, o kterém fašistovi nesmějí veřejně říkat, že byl fašista. A pokud někdo nemá jiné hrdiny než fašisty, je to s ním zlé. Velmi zlé.
Reinhard Heydrich: prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu v letech 1940-1942, v letech 1941-1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava.
Jaký svět osobně pokládám
za zvrácený?
- Takový, v němž jsou kriminalizovány komunistické symboly, ale adorace fašistických představitelů je v kurzu.
- Takový, kde se podporuje režim uctívající pachatele genocidy (která je bagatelizována a zpochybňována) a posílají se mu zbraně, ale k soudu se dostane pravoslavný antifašistický kněz, kterému hrozí několik let vězení za pomoc raněným (ovšem na té druhé straně konfliktu).
- Takový, který nepokrytě drží palce pluku, jenž se netají nechvalně známým vlčím hákem (Wolfsangel) a který tleská teroristickému útoku na Nord Stream, zato z terorismu viní již zmíněného kněze.
- Takový, který by dnes trestal Hemingwayova Roberta Jordana (Komu zvoní hrana), ale Francovu režimu by posluhoval.
- Takový, který se ohání demokracií, ale potlačuje svobodu slova i politického vyznání (pokud je toto vyznání antifašistické).
Nejděsivější scény z polského filmu Volyň:
Antifašistův žal…
Sekery, vidle: Lidskost byla bita.
Krvavá byla teplá neděle.
Násilí, hrůzy, děs a brutalita:
Červenec lidské maso semele.
Sto tisíc mrtvých? Zřejmá genocida,
kterou dnes kdosi ovšem popírá.
Událost trvá, co se ovšem střídá,
je pohled na ni. Dno se otvírá.
Nářek a pláč zněl tehdy ve Volyni,
oběti dnes už sotva někdo zmíní,
s pohledem totiž mění se i tón.
A tak se vrahům děkuje a tleská,
antifašisty zmocňuje se stesk a
zuřivost, kdo že plní pantheon…
Držte se a mějte se co nejlépe,
Marek