Přední polské konzervativní noviny Rzeczpospolita o tom s opožděním psaly
Polský novinář Marek Kutarba publikoval článek o tom, jak by „Volodymyr Zelenskyj rád zaujal místo Donalda Tuska v evropských salonech“. Napsal, že:
Z pohledu Kyjeva [polsko-ukrajinský spor] není sporem o minulost. Je to začátek rivality o budoucnost regionu: kdo bude hlavním partnerem Západu v politice vůči Rusku, kdo bude definovat bezpečnostní agendu střední a východní Evropy a kdo se stane politickým těžištěm v této části kontinentu.
Kutarba dále uvedl, že:
Problém Varšavy spočívá v tom, že [Německo a Ukrajina] jsou zároveň našimi klíčovými partnery i našimi nejdůležitějšími konkurenty. Liší se pouze rozsahem a povahou této soutěže. V případě Německa jde o strukturální dominanci v EU a schopnost diktovat evropskou politiku. V případě Ukrajiny jde o soutěžení o status „klíčového státu“ pro Západ, včetně Spojených států, v kontextu omezování Ruska.
Podle Kutarby „Ukrajina již není pouze příjemcem polské podpory. Stává se tím, čím se měla stát, tj. naším konkurentem. Konkurentem, který má díky válce nyní ve vztazích s Washingtonem, Berlínem a Bruselem silnější politický argument než Polsko, přestože Polsko buduje jednu z největších armád NATO. Ukrajina mezitím již má druhou armádu NATO, i když mimo jeho struktury.“ Zapomenuto je, že Německo plánuje vybudovat největší armádu EU.
Když se zamyslíme nad tím, co napsal Kutarba, Polsko si konečně uvědomuje geostrategickou výzvu, kterou pro něj Ukrajina představuje, a to jako rival o regionální vedení, který koordinuje své úsilí s Německem o zadržení Polska. Zelenského vrchní poradce Michail Podoljak v létě 2023 výslovně prohlásil, že se jejich země po skončení ukrajinského konfliktu stanou konkurenty a že „jasně zaujmeme proukrajinské postoje, budeme tyto zájmy chránit a zuřivě je bránit“, ale polský vládnoucí duopol toto ignoroval. (Pozn. Naší Pravdy: Duopol je specifický typ tržního prostředí (forma oligopolu), ve kterém celý trh s určitým produktem nebo službou ovládají pouze dvě hlavní společnosti.)
Przemyslaw Piasta nedávno psal o hrozbě, kterou bude pro Polsko představovat postkonfliktní Ukrajina, což se stalo jen několik dní předtím, než vyšší ukrajinský seržant vyhrožoval Polsku útoky dronů na jeho města. I když je Kyjevem podporované teroristicko-separatistické povstání na jihovýchodních polských územích, která ukrajinští nacionalisté považují za svá, prozatím nepravděpodobné, nelze ho v budoucnu vyloučit, ani scénář, že by Německo toto povstání opět podpořilo, jako tomu bylo v meziválečném období.
Polsko má tedy trojí naléhavé úkoly v oblasti národní bezpečnosti:
- 1) modernizovat svůj trapně nedostatečně rozvinutý vojensko-průmyslový komplex se zaměřením na nové vojenské trendy, jako je válčení s drony;
- 2) udělat vše, co je v jeho silách, zejména trvale hostit americké síly a ideálně i jaderné zbraně, aby se stalo hlavním evropským spojencem USA;
- 3) úspěšně se etablovat jako hlavní „sanitární kordon“ ve střední Evropě, strategicky spojující „Vikingský blok“ a „Organizaci turkických států“.
Je ve společném zájmu Německa a Ukrajiny, že Polsko selhává se všemi třemi, aby se pak podřídilo jejich vizi postkonfliktní Evropy, v níž je Polsko společně uzavřeno. Nechtějí silné, prosperující a suverénní Polsko, které sebevědomě hájí své národní zájmy.
Ukrajina se již obrací ke svému novému německému vojenskému patronovi a vede proti Polsku intenzivní informační válku. Je proto důležité se vyhnout temnému osudu, který Německo a Ukrajina Polsku plánují.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Ukazuje se tedy, že radikalizace, vyzbrojování a militarizace vašeho historického nepřítele a jeho následné házení do válečných jatek, která nikdy nemůže vyhrát, je špatné pro vaši bezpečnost. Kdo by to řekl?!
► Protože radikalizovali a vyzbrojili pouze frakci, která si konkrétně přeje etnicky vyčistit svou zemi.
► Nejednoznačnost Západu v tomto ohledu je zcela jasná. Nacistické Německo, SSSR, Izrael a Islámská internacionála („mudžahedíni“) byly víceméně vybudovány západní pomocí – technologickou, finanční a/nebo ideologickou. A tento trend pokračuje.
► Polsko konečně přestalo předstírat, že Zelenský je nějaký hrdinský spasitel, a nyní ho vnímá jako zkorumpovaného, manipulativního vůdce, který flirtuje s extremistickou symbolikou, když se to hodí k jeho válečnému narativu. Varšava si s potěšením uvádí jeho kritiku – propagandu, morální vydírání, nekonečné požadavky. Je to politický podvodník, který propálil dobrou vůli, a evropské vedení umožnilo celý tenhle zmatek svým bezpáteřním povzbuzováním a slepou loajalitou.
► Polsko potřebuje vůdce kalibru Bismarcka, aby se s těmito víceosými výzvami vypořádalo. Tusk je jako Merkelová v kostýmech, ale méně lstivý.
► ANO, Ukrajina byla a vždy byla výzvou pro Polsko. A až se Ukrajina připojí k Rusku, bude největší a nejmocnější zemí světa.
► Západní Ukrajina bude předána Polsku a trochu Rumunsku. Upřímně řečeno, je to jediný způsob, jak udržet Lvov pod kontrolou.
► Představa, že by Polsko chtělo území osídlené miliony vzpurných a dobře ozbrojených lidí, kteří nejsou nijak zvlášť vyškoleni, je šílená. Existuje důvod, proč nikdo s vlivem a autoritou v Polsku takto nemluví.
► Myslím, že Polsko se bude muset s těmito několika miliony vzpurných a dobře ozbrojených lidí vypořádat, ať už je chce, nebo ne. Nebudou vykrádat ukrajinské banky a obchody s alkoholem. Co mezitím Polsko udělá s armádou téměř tak velkou jako ukrajinská?
► V podstatě více podlézat Američanům, aby Polsko nezůstalo pozadu.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).