Za osudovým rozhodnutím vládnoucí liberální elity, 
které povede k tomu, že Německo nahradí USA jakožto hlavního vnímaného protivníka Ruska, stojí ideologické, ekonomické a osobní zájmy.
Financial Times začátkem července informovaly, že „Německo si v historickém posunu půjčí 800 miliard eur na znovuvyzbrojení“. Širší kontext se týká konceptu NATO 3.0, který USA zavádějí, a v jehož rámci tlačí na evropské členy bloku, aby převzali větší odpovědnost za svou bezpečnost. V praxi to znamená, že EU povede zadržování Ruska v západní Eurasii v rámci nového „sanitárního kordonu“, který kolem ní v uplynulém roce vybudoval Trump 2.0, přičemž Německo plánuje hrát v tomto divadle hlavní roli.
V současné době soupeří s Polskem o vedení ve střední a východní Evropě (SVE) v koordinaci se svým mladším ukrajinským partnerem, ale i kdyby se Polsku podařilo vybojovat si „sféru vlivu“, plánovaná remilitarizace Německa v hodnotě 800 miliard eur zajistí, že zůstane silou, se kterou je třeba počítat. Již nyní platí, že „EU představuje pro Rusko mnohem věrohodnější hrozbu než opačná strana“, ale nyní „by Německo mohlo nahradit USA jako největšího vnímaného protivníka Ruska“. (Pozn. Naší Pravdy: tohle je k věci.)
Prof. Dr. Dmitrij Trenin
Bývalý prezident a současný místopředseda Bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv začátkem května varoval před hrozbou z roku 1941, kterou představovala německá remilitarizace, a nedávno přední ruský expert Dmitrij Trenin argumentoval, že nyní je to EU, a nikoli USA, kdo rozdmýchává plameny války s Ruskem.
Pozn. Naší Pravdy: Nejsou od věci názory, a nejsou ojedinělé, že budoucí spojenectví Ruska a Číny je vyloučené, takže zbývá již jen tandem RF-USA. Čína již nyní, na poli ekon. vztahů, považuje Rusko za onuci – podrobněji ZDE. Rusko by učinilo dějinnou chybu, kdyby své spojenectví s USA odmítlo. Hrozbu v současné krajně rozkolísané mezinár. situaci představuje nejen Německo s EU a NATO, nýbrž i Čína. Přesně tak to je.
Hlavní hnací síly tohoto vývoje jsou ideologické a ekonomické. Pokud jde o první, vládnoucí liberální elita chápe své dějiště nové studené války jako boj mezi „demokracií a diktaturou“, zatímco druhá se týká vojensko-průmyslového komplexu, který přesvědčuje opatrnější členy elity, že masivní investice do této sféry mohou zabránit deindustrializaci Německa. Vysoké náklady na energie a konkurence ze strany Číny jsou však za tento trend skutečně zodpovědné.
Vládnoucí liberální elita se nicméně již rozhodla soupeřit s Polskem o vedení ve střední a východní Evropě a v rámci evropské části „NATO 3.0“ jako celku, ačkoli to je nepochybně na úkor její socioekonomické stability poté, co britská média nedávno poznamenala, že „Německo se tiše rozpadá“.
Závazek vládnoucí liberální elity k výše zmíněné ideologické kauze, o které někteří z nich byli mylně přesvědčeni, že je klíčem k omlazení upadající ekonomiky jejich země, může být také ovlivněn vnímanou prestiží, kterou očekávají, že bude spojena s touto geopolitickou rolí. Být za to oslavováni po celé Evropě svými kolegy z elit, nemluvě o veřejném uznání od americké elity, k níž vzhlížejí se svým komplexem méněcennosti, je pro ně osobně důležité.
Z pohledu Ruska se Německo rychle stává zdaleka nejvážnější bezpečnostní hrozbou v západní Eurasii a žádný tvůrce politik by neměl předpokládat, že se Německo od této trajektorie odchýlí. Preventivní úder je kvůli článku 5 nereálný a připomenutí průměrným Němcům, že jsou nyní v ruském jaderném hledáčku kvůli politice jejich vládnoucí liberální elity, nic nezmění.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Něco mi říká, že to byl americký hluboký stát, kdo navrhl a zrealizoval plán radikalizace německé politiky proti Rusku. Německá ekonomika byla přitlačena ke zdi, když byla zbavena ruských fosilních paliv, a mohu čtenáře ujistit, že Ukrajina byla katem, ale ne tím, kdo rozhodoval. Vedení EU/NATO je plné přisluhovačů sionistických „amerických“ otroků z většiny evropských zemí.
► Trávím v Německu docela dost času. Tento gigantický program remilitarizace je Merzovou osobní posedlostí a má malou podporu mezi voliči.
Německý průmysl je rád, že dluhová brzda byla odhozena, a vítá všechny ty nové vládní výdaje, ale mezi mladými Němci není žádné nadšení pro to, aby byli odvedeni a posláni bojovat proti Rusku na novou východní frontu NATO. Je bizarní, že někdo tak nepopulární jako Merz by tak silně prosazoval politiku, která je ještě nepopulárnější než on.
► Musíš přestat uvažovat na základě personalizace, Merz je jen vykonavatelem většího dlouhodobého plánu koncipovaného ve stínu vnitřních kruhů (pro usnadnění je nazvěme euroatlantisty). Merzovi nástupci budou v plánu pokračovat.
► Rusko je jaderná supervelmoc. Německo se k němu ani nepřibližuje. Rusové již varovali Německo, že první tank, který překročí polsko-běloruskou hranici v Berlíně, bude zničen jadernými zbraněmi. Prohráli s Ruskem ve druhé světové válce v letech 1941-45, jak teď můžou očekávat vítězství??
► „Ať je to jakkoli, nikdo by neměl pochybovat o tom, že by Rusko odvetilo jadernými zbraněmi, kdyby na něj EU vedená Německem někdy zaútočila.“ Zdá se, že německým elitám je to jedno…
► Chtějí stálou armádu, kterou by použili proti lidem v Evropě.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).